Undertale Sans [Nedopsaný Ukončený Příběh]

Speciální kapitola

Tohle je speciál za 25 sledovatelů a ještě za 140 takových tech očiček.
A čím je takle kapitola speciální?
Tím že jsem jí psala se svou nejlepší kamarádkou.Zbytek informací bude na konci kapitoly.

Ten sen mi pořád vrtal hlavou a nemohl jsem ho z ní dostat.
„Jak by mohla Chara zase obživnout?
A kdo bylo to dítě v modrorůžovém svetru?A co..." Když vtom jsem zakopl o klacek,který ležel na cestě a než jsem se nadál,tak jsem ležel obličejem ve sněhu.
S: Doprkýnka kdo dal ten klacek doprostřed cesty! zařval jsem do lesa, i když vím ,že mě nikdo nemohl slyšet. Zvedl jsem ze země, oklepal jsem se od sněhu a pokračoval dál v cestě.
Když jsem v dálce uviděl velké fialové dveře by jsem rád že si konečně budu moc odpočinout. Nevím proč, ale když jsem dorazil ke dveřím měl jsem strašnou chuť vyskoušet si svoje klepací vtípky.
S: Ťuk, ťuk.
?: Kdo tam? ozval se ženský hlas za dveřmi. Nevěděl jsem kdo je na druhé straně dveří, ale vtípek jsem musel dokončit.
S: Nádobí.
?: Nádobí kdo?
S: Nádobí je velmi špatný vtip.
A zpoza dveří se ozval jemný a upřímný smích. Byl jsem rád, že konečně někomu líbí moje vtípky a tak jsem se zasmál s ní. Takhle jsme si vtípky říkali ještě alespoň hodinu, ale pak neznámá na druhé straně trochu znejistěla.
?: Eh... co to bylo? Promiň už budu muset jít, protože...
S: Proč? ale odpovědi jsem se nedočkal, dotyčná zřejmě odešla. Řekl jsem si že na ni počkám a zeptám se jí, proč musela tak rychle odejít. Před dveřmi sem proseděl hodinu možá dvě a zkoušel si další vtípky ale neznámá nepřicházela. Začal jsem mít hlad a jelikož mi došel i můj rezervní kečup tak jsem se rozhodl jít domů. Tak jsem se zvedl a po pár krocích jsem uslyšel skřípavé vrzání dveří, u kterých jsem před chvílí seděl, a tak jsem zaskočil za strom. Zpoza dveří vyšlo dítě s modrorůžovím svetrem které jsem viděl ve snu.Polekal jsem se při spomínce na ten sen a přemýšlel jsem jakou cestou se vydá.Mezitím okolo mě prošla a pokračovala dál.Obešla ten klacek o který jsem předtím zakop a když jsem ho uviděl měl jsem sto chutí do něj praštit.Počkal jsem až bude dál a pak jsem přišel k tomu klacku a vší silou na něj dupl až se rozlomil.To dítě se leklo já se taky lekl protože jsem nečekal že to udělá takovou ránu a jelikož si to dítě namířilo zase zpátky ke klacku tak jsem se zase schoval za strom.Spoza stromu jsem uviděl její udivený výraz pak se otočila a přidala do kroku.Strom za který jsem se schoval nebyl zrovna nejlepší tak jsem si oddychl že se nerozhlížela a tak jsem ji zase pozoroval.
A po chvíly jsme dorazily k dřevěné lávce. Věděl jsem že ji musím zastavit, protože kdyby šla dál, tak by ji Papyrus chtěl určite chitit, a tak ji prostě musím varovat.
Když byla hodně blízko u lávky tak jsem řekl"Člověku nevíš jak se zdraví nový přítel. Otoč se a potřes mi rukou„.
Pomalu se otočila a nejistě mi stiskla ruku.A vtom se ozval vtipný zvuk. "he he h tohle je starý vtip s prdícím polštářkem v ruce je vždycky vtipný.Ty jsi člověk že jo?
Já jsem Sans Skeleton a ty jseš...?„
?:Ahoj já jsem Frisk
Je vydět že jí ten vtípek dost pobavil no ale jakmile, se přestala smát tak si mě začala prohlížet a najednou jí to asi došlo že teď mluví s kostlivcem.
F:A ty jsi vážně kostlivec nebo to je jen další vtípek. Sice jsem potkala mluvící kytku a taky kozu jménem Toriel ale mluvícího kostlivce jsem nečekala.
S:No hele jestli se divíš že jsi potkala mluvící kostlivce, no tak to počkej koho potkáš dál.
Jakmile jsem to dořekl tak se ke mě začala přibližovat. Trochu jsem se bál co má v plánu. Její ruka se nebezpečné začala přibližovat k mojí hlavě ,no tak se uvidí co má v plánu.
A ona mi začala hladit hlavu pak mi prozkoumávala ruce i nohy.Já si v tu chvíly připadal jak u doktora, ale chápu, proč mě takle prozkoumává, asi chtěla zjistit, jakto že vůbec držím pohromadě no tuhle otázku si někdy kladu i já, ale jelikož už mě to nebavilo, tak jsem jí přerušil.
S:Kido, to už stačí.A oddychl jsem si když přestala.
F:OK a promiň že jsem tě takle prozkoumávala.A upřímně se na mě usmála.
S: No nic teď ti musím něco říct.
Za touto lávkou je můj brácha Papyrus a on ještě nikdy neviděl člověka a chtěl by nějakého chitit, ale neboj se on by neublížil ani mouše věřmi.
Pak jsme šli dál.
Na první pohled vypadá, jako hodná holka no tak uvidíme, jestli se nepletu.
S:Hele, vidíš támhle tu náhodně tvarovanou lampu?
F:Ano vidím.
S:OK, tak se za ní běž schovat.Hned jak jsem to řekl, tak tam šla.
Tak, teď přichází Papyrus
P: Sansi, ty líná kostro, co tady jen tak stojíš! Máš být na svém stanovišti!
S: Hele klid udělal jsem tonu práce. Skele-tonu.
Jen jsem to dořekl, tak se s poza lampy ozval dusivý smích. Byl jsem rád, že je tu další osoba, které se líbí moje vtipy.
P: Sansi, nech si ty svoje vtipy. Vždyť nejsou vůbec vtipný.
S: Ale prosím tě. Já vím že máš moje vtípky nejraději.
P:No to určitě a teď koukej něco dělat.
Pak se otočil a šel pryč.
Pousmál jsem se a zavolal „ Hej kido, už můžeš vylízt." Ona vylezla a než se stačila na něco zeptat, tak jsem řekl „Udělala by si mi laskavost? Jak už jsem řekl, můj brácha je fanatik do chytání lidí, tak jsem se chtěl zeptat, jestli by si mu neudělala radost a nenechala se od něj chytit." potom co jsem to dořekl, tak na mě vytřeštila oči a chvílí na mě zírala, div jí oči z důlků nevypadli.
F: no... t-tak jo
S: Dík, brácha bude šťastný.
Frisk se na mě nejistě usmála, otočila se k odchodu a já se teleportoval pryč.

Tak toto byl ten speciál snad se vám líbil.Jo já vím že nám to trvalo dlouho, ale dočkali jste se.Tohle jsem psala s mojí nej kámoškou GabaNovotn, sice tam nemá žádné příběhy, ale nápady má dobré, tak jí prosím potpořte.
Moc vám děkuji za vaší podporu a uvidíme se u další kapitoly čus.