The Devil In Disguise (Frostiron fanfiction)

Arrival

Jakmile Thor Tonyho konečně pustil, musel vynálezce párkrát zamrkat. Vypadalo to, že Thor si pořád neuvědomoval svoji sílu, když přišlo na objímání obyčejného člověka. Tedy, tak obyčejného jak někdo jako Tony Stark mohl být.

„Jsem ráda, že jsi přijal můj nabídku, příteli." Thor mu věnoval ten jeho velký úsměv, který by mohl rozzářit celý svět a rozhlédl se po místnosti, aby se mohl podívat po svých spolubojovnících. Byli tam všichni – Steve, Natasha, Clint, Bruce, Rhodey. Skoro to vypadalo, že celý tým je opět pohromadě.

Až na to, že Tony se kolem všech těch lidí necítil ve své kůži, ne tak, jako dřív. Připadal si spíš jako někdo cizí, mezi těmi neporazitelnými, silnými superhrdiny. On už hrdina nebyl, a rozhodně nebyl silný.

„Dobře, dobře. Teď, když jsem tady, můžeš se přestat culit, konečně provést to svoje voodoo a teleportovat nás do Země Nezemě?"

Thor se nejprve zamračil, ale pak se znovu usmál a krátce přikývl. „Zajisté. Jakmile se Jane dostaví, budeme moci odcestovat na Asgard. Ale prozatím pojďme oslavovat!" zvolal nadšeně svým hlubokým hlasem, a teď to byl Tony, kdo se začal nespokojeně mračit. O nějaké oslavě nepadlo ani slovo, když se Stevem mluvil. Jasně, nevadilo mu, že se bude oslavovat, až dorazí k hromovládci domů – tam bude alespoň hodně lidí, takže Avengers nebudou mít čas se zabývat tím, jak se Iron Man zrovna tváří a co dělá, takže bude mít možnost vypít tolik alkoholu, kolik se mu jen zlíbí. Ale tady? Nenechají ho se opít. Sakra, nejspíš se ho budou snažit i rozveselit. Ne, kvůli tomu sem rozhodně nepřišel.

„Já půjdu... kamkoli jinam. Dejte mi vědět, až dorazí Thorova budoucí nevěsta," informoval je, a než měl kdokoli šanci něco namítat, zmizel v chodbě. Nebyl připravený na to se s nimi zase bavit, jako kdyby se nic nestalo. Pochyboval, že kdy vůbec bude.

Nyní už světoznámá vědkyně Jane Fosterová dorazila ani ne o tři hodiny později, což bylo dobře, protože Tony už se pomalu začínal nudit. Po celou dobu byl zavřený v jednom z pokojů – předpokládal, že byl Thorův, podle všech absurdních doplňků. Taky tam byl Mjolnir, a Tony musel chvíli přemítat, jestli to kladivo bůh hromu položil na postel a přikryl dekou schválně nebo ne.

I když se to těžko přiznávalo, Jane viděl rád. Potkali se jen párkrát, ale hned si padli do noty. Bylo to nejspíš především díky jejich zájmům a taky proto, že si rozuměla s Pepper. Tony nikdy neodmítl konverzaci s někým na jemu podobné vlně, ačkoli mu stále vrtalo hlavou, proč se zrovna tak inteligentní žena jako Jane zahazovala s někým, jako byl Thor. Ne, že by ho Tony neměl rád, ale někdy se zkrátka choval jako hromotluk. Jenže pak si vzpomněl na Pepper – zamilovala se do něj i přes všechny jeho vady. Láska zkrátka někdy neměla hranice, jak to tak vypadalo.

Z přemýšlení ho vytrhlo až Janeino vřelé objetí, které mu věnovala, a které zdaleka nebylo tak silné, jako to od jejího snoubence. Trvalo to ovšem další půl hodinu, než se Thor uráčil konečně jednat, vyjít na střechu a přenést je na Asgard. V jiné situaci by miliardář byl nadšený, že se tam vydá. Přeci jen vždycky jako malý kluk snil o tom, že až bude dospělý, podívá se někdy do vesmíru. Ale podívat se do jiného světa? O tom se mu ani nezdálo. Teď se to dělo, a on si to nemohl pořádně ani užít.

Na okamžik ho negativní myšlenky ovšem opustily, když se nad jejich hlavami po Thorově zvolání: „Heimdalle, otevři Bifrost!" objevila jakási zprvu bílá, a poté duhová záře, která celou jejich skupinu zvedla ze střechy a pohltila.

A když se po několika vteřinové jízdě, při níž se Iron Manovi slušně zvedl žaludek (ačkoli se mu to podařilo zdárně zamaskovat), objevili v čemsi, co vypadalo jako obrovská, zlatá kupole, z níž byla vidět jemu neznámá souhvězdí, zmohl se jen na: „Kurva."

Dlouhovlasý hromovládce se ovšem vyjukaným pohledům všech svých přátel jen zasmál, stále držíc Jane, která na Asgardu nebyla poprvé, kolem pasu. Vynálezce ignoroval jeho smích, a i krátkou výměnu názorů mezi ním a nějakým zvláštním mužem se zlatýma očima a obřím mečem, jelikož měl příliš práce s obdivováním okolí.

Zdi místa, ve kterém se nacházeli, byly pokryty precizními rytinami a pravidelnými kruhy, stejně jako podlaha pod jejich nohama. Uprostřed se nacházelo schodiště, na kterém nyní stál již zmiňovaný Zlatoočko, a na vrcholu schodů se majestátně tyčil vysoký stojan taktéž zlaté barvy, do nějž s největší pravděpodobností patřil právě onen meč, jež Zlatoočko třímal v rukou. A Tony si pomyslel, že něco tak dokonalého už hodně dlouho neviděl.

Očividně měl ale věnovat větší pozornost tomu, co se kolem něj děje. To, co následovalo, nemohl čekat nikdo z přítomných. Ani sám Thor ne. Když Tony zahlédl koutkem oka záblesk zelené barvy, tušil, že to neznamená nic dobrého.

„Bratře. Vítej zpět."

***

Ano, ano, teď všichni zatleskáme mému nadání vymýšlet (ne)originální názvy kapitol. Vím, že tahle byla trochu uspěchaná (a krátká), ale znáte to, už jsem fakt potřebovala, aby se ti dva zase setkali. Slibuju, že se pokusím další kapitolu trochu natáhnout.