Teenage Dirtbag ✔

sms

Isabella

Od toho divného hovoru se mi Tristan neozval a na zprávy taky nijak nereagoval. Jedna část mě - ta která mu bezpochyby věřila - se bála, jestli se mu něco nestalo, ale ta druhá, silnější - která od našeho hovoru měla jisté pochyby - se bála, že je za tím něco úplně jiného, nebo lépe řečeno, někdo úplně jiný.

Nikdy jsem takové pochyby neměla, vždy jsem mu bezmezně věřila a věřila tomu, že by mě nikdy nijak nepodvedl, neublížil mi, jenže po tom telefonátu, kdy se tam ozval něčí hlas a on musel rychle jít, se ve mně všechno tohle probudilo a já nevěděla, jak tomu zabránit. Před očima se mi přemítaly ty nejhorší scénáře a nedalo se to nijak zastavit, každý další byl horší a horší.

"Bello, zlatíčko," ozval se Ashleynin hlas ode dveří a já sebou cukla, podívala jsem se na ní. V rukách držela tác s nějakým jídlem a schovívavě se na mě usmála
"Donesla jsem ti něco k jídlu."

"Nemám hlad," zavrtěla jsem hlavou a ona si povzdechla.

"Za poslední tři dny si skoro vůbec nic nesnědla. Co kdybys mi řekla, co se děje? Týká se to Spencera, provedl ti něco?" došla až ke mně a posadila se na postel.

"Ne, Spencera se to výjimečně netýká," pokusila jsem se zasmát, ale moc mi to nešlo.

"Tak koho se to týká?"

"Nechci tě tím zatěžovat, Ashley, já si to vyřeším," vydechla jsem.

"Dobře, nutit tě nebudu, ale kdybys chtěla, tak za mnou můžeš kdykoliv přijít, rozumíš? S čímkoli!" Vděčně jsem se na ní usmála a ona se zvedla z mé postele a vydala se zpět ke dveřím. "A to jídlo sněz, nejíst není řešení, ať už se jedná o cokoli," bylo poslední, co řekla, než se za ní zabouchly dveře. Svalila jsem se zpět do postele a stočila se do klubíčka.

Možná dělám jen unáhlené závěry a ve skutečnosti se nic neděje. Třeba Tristanovi hrozně křivdím.

Hlasitě jsem si povzdychla, zvedla se z postele a prohrábla jsem si své vlasy. V poslední době toho na mě bylo jaksi moc. Spencer a jeho neustálé sexuální útoky za účelem mě dostat do postele, i přesto, že mám přítele. Byla jsem svědkem toho, jak Spencerovi vyhrožovali a pak. Můj přítel, který se poslední dobou chová opravdu divně a jinak, než ho znám a... No a to je vlastně vše. Ale i tak se cítím psychicky naprosto vyčerpaná.

Podívala jsem se na svůj telefon, který neukazoval žádné známky toho, že by se po mně kdokoli sháněl. Alice stoprocentně byla někde s Raphaelem a dělali spolu něco, co mě rozhodně nezajímalo a netoužila jsem po tom, zjišťovat co. Lara, to jsem ani neměla tušení, co právě teď dělá, ale s největší pravděpodobností, musí snášet kecy o módě a klucích od té plastové barbie, jejíž jméno si pořád nedokážu zapamatovat a Piper byla u Denzela, u kterého jsem konečně zjistila odkud je a proč má tak jiný přízvuk. Španělé mají opravdu velmi přitažlivý akcent, to se musí nechat.

No a nikoho jiného jsem tady neznala.

Z dumání nad tím, jak mám momentálně záživný život mě vyrušila příchozí zpráva. Překvapeně jsem nadzvedla obočí a rychle se rozběhla k mobilu. Třeba si na mě konečně Tristan našel čas. K mému zklamání jsem v následujících vteřinách zjistila, že to nebyla sms od Tristana, ale Spencera.

Nechceš přijít? Hrozně se nudím...

Jen jsem zavrtěla hlavou a odepsala.

Však ty se nějak zabavíš;)

Zabavit bych se mohl, ale každých pět minut mě chodí kontrolovat sestra, za tak krátkou dobu se nedá nic stihnout... Prdelko, notak.

Zamračila jsem se, ten člověk je neskutečný.

Jsi prase! A kdybys hezky poprosil, sestřička by ti určitě, víc než ráda pomohla, ať už by se jednalo o cokoli.

Okamžitě mi od něj přišla zpráva.

Roztomilý, ale byl bych radši, kdybys mi pomohla ty, prdelko, už jen kvůli tomu, že tu bouli mám kvůli tobě a myšlence na tvou luxusní prdelku a dokonalý prsa. xx

Šokovaně jsem se dívala na přílohu, co poslal. Nemocniční košili měl vyhrnutou, čímž odhaloval své vypracované břicho a v ruce pevně svíral svou velkou erekci - ještě, že měl ty boxerky!

Děláš si ze mě srandu?!

Líbí, babe?

Další fotka, tentokrát měl palec levé ruky zaháknutý za lem boxerek a trochu je stáhl níž. Nevědomky jsem si skousla spodní ret a hned jakmile mi došlo, nad čím to vlastně přemýšlím, jsem fotku zmenšila a začala mu psát odpověď:

Prosím, nech toho!

A co za to?

Nemusel jsem ho vidět, aby mi bylo jasné, že má ten svůj arogantní úsměv.

Spencere, prosím, nech toho, na tohle já nemám náladu.

Stalo se něco?

Rychlá změna nálady, ostatně u Spencera se asi ani není čemu divit, že?

To tebe zajímat nemusí.

Pár vteřin potom, co jsem mu odeslala zprávu, se mi na displeji zobrazil příchozí hovor, od koho jiného, než od Spencera.

"Co chceš?" vyštěkla jsem do mobilu.

"Ale notak, babe, zklidni hormon,"  zachechtal se a já protočila očima.

"Co potřebuješ, Spencere?" vydechla jsem a slyšela nějaké šustění.

"Službičku," zahekal a já vyvalila oči.

Prosím, že neděla, to co si myslím, že dělá?!!

"Spencere," na sucho jsem polkla, naprosto mi došla slova, nevěděla jsem, co říct a z jeho strany se ozývaly jen tiché vzdychy.

Bože to ne!

"Spencere, jestli toho hned nenecháš, tak okamžitě ruším hovor a v životě s tebou už nepromluvím!" zavrčela jsem a on znovu zahekal.

"A čeho mám nechat?" ozval se jeho zadýchaný, vzrušený hlas a já musela - i když nerada - přiznat, že když byl jeho hlas zadýchaný a vzrušený, tak byl neskutečně sexy a přitažlivý.

"Ty to moc dobře víš!" zavrčela jsem, přičemž jsem hledala kapku odhodlání, že nechci poslouchat, jak si... No tamto.

"Ne, nevím. Co přesně nemám dělat, prdelko?" zeptal se pobaveně, já se plácla dlaní do čela a ignorovala fakt, že mi začal říkat, tou úžasnou přezdívkou.

"Spencere, prosím, nech toho! Vždyť je to hrozně zvrácený a nechutný! Mám přítele a ty děláš... Tamto, prakticky přímo přede mnou."

"Je sladký, jak to nedokážeš ani normálně vyslovit," zachechtal se a já už děkovala bohu, že přestal, "ale to, že mi urveš čůráka nebo mám jít šukat děvky mi vpálíš do ksichtu klidně pětkrát za sebou," smál se dál, "chtěl jsem od tebe pomoct, prdelko, ale tys odmítla, takže si musím pomoct sám," na sucho jsem polkla a hned na to se ozval další jeho sten.

"Spencere, prosím," vydechla jsem a vzápětí mi došlo, že si tímhle moc nepomáhám.

"Jen takhle dál mumlej moje jméno a já se o zbytek už postarám, babe."

Proč mu to prostě nepoložíš?

A jo! Bože...

Rychle jsem telefon oddálila od ucha a zmáčkla červené tlačítko. Hlasitě jsem vydechla a schovala si hlavu do dlaní. Co to mělo, zatraceně, být? Vždyť on si pravě... Bože to snad ne! Se zasténáním jsem se podívala na displej, který se znovu rozsvítil a ukazovala se na něm nová zpráva.

Zlobíš, prdelko! Tohle si spolu pěkně vyřídíme, až se vrátím. Těš se xx