prolog

45.1K 1.3K 57
                                    

"Nechna pokoji," vydechla jsem, když se objevil u v pokoji.

"Proč bych měl?" ušklíbl se a si povzdechla.

"Spencere, prosím, nech na pokoji, dneska na tebe vážně nemám náladu," o pár kroků ke mně přistoupil a za boky si přitáhl k sobě.

"Co se stalo, babe?" zvedl obočí a protočila očima.

"Nic," odtáhla jsem se od něj a otočila se k němu zády.

"Tristan?"

"Nech to být, Spencere, neřeš to," cítila jsem, jak začínají štípat oči, nechtěla jsem o tom mluvit.

"Slyšel jsem, jak spolu mluvíte," znovu chytil za boky a otočil směrem k sobě. Chtěla jsem se od něj odtrhnout, ale chytl mou ruku do své a přitáhl k sobě ještě blíž.


Najednou jsme byli, tak moc blízko. Naše hrudníky se dotýkaly a na své tváří cítila jeho mentolový dech s náznakem cigaret.

Upřeně se mi díval do očí, čas jakoby se zastavil. V očích se mu mihla nějaká emoce, ale nebyla jsem schopná identifikovat, co za emoci to bylo.

Svou ruku přesunul z mého zadku na záda a víc si k sobě přitáhl. Byli jsme na sebe namáčklí a cítila, jak rychle mu bije srdce.

Pustil mou ruku, kterou doteď držel a zamotal mi tu svou do vlasů.

V hlavě jsem měla úplně vymeteno. Připadala jsem si jako zhypnotizovaná. Jediné, co jsem dokázala, bylo, dívat se do těch zářivě modrých očí a topit se v nich jako v oceánu.

A než jsem se nadála, udělal něco, čím naprosto dokonale zaskočil a zmátl, něco co jsem od něj v životě nečekala.

Něžně políbil.

Teenage Dirtbag ✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat