Prison {CZ}-AoKaga

1

Převezli mě do uzavřené instituce. Říká se tomu vězení a tvrdí se, že tu jsou lidé, kteří něco provedli. To není pravda. Nikdo nic neudělal. Prostě se narodil a projevila se schopnost, která se ostatním nelíbí.

Dnes jsem se sem dostal i já. Došel jsem do cely. Můj spolubydlící tu nebyl. Na spodní palandě ležela oranžová kombinéza, černé triko a tílko. Hodil jsem na sebe tílko a kombinézu. Na zemi ležely kanady. Po chvilce přišel dozorce. Moje věci odebrali a odvedl mě do třídy. Od teď bydlím tady a moje existence, jakoby zmizela. Vešel jsem do třídy a rozhlédl se."Omlouvám se za zpoždění...." Sedl jsem si do volné lavice v první řadě. Vedle mě seděl blonďák se zlatavýma očima. Za ním seděl kluk s tmavou pletí a tmavě modrými vlasy. Vypadal, jako rebel. Za mnou seděl menší kluk s červenými vlasy, jedním okem červeným a druhým žluto-oranžovým. Měl divný pohled. Docela dost mi zamrazilo v zádech. Vzadu v poslední lavici seděl opravdu, opravdu vysoký týpek s delšími fialovými vlasy. V ruce držel sušenku a jedl. Vedle něj seděl, taky vyšší kluk se zelenými vlasy a brýlemi. Také jsem si všiml jeho prstů. Měl je obvázané. Zajímalo by mě, co s tím má. Cítil jsem jejich pohledy. Moc se mi to nelíbilo. Nikdo jiný tu nebyl, ale údajně je více oddělení. Takže tito mají talent na sport.... Ten mrňavý za mnou asi na podlejzanou.

Skončila nám něco-jako "výuka". Teď jsme měli volno. Ze třídy jsem vypadl, jako první a šel si vybalit, těch pár věcí, co jsem měl sebou. Jako první to byl míč."Takže bydlíš se mnou." O mříže se opíral modro-vlasý rebel. Stále nevím, jak se jmenuje. Jo a proč mříže. Tahle budova je bývalé vězení. Vstal jsem a podal mu ruku."Kagami Taiga.... Jo a od teď jo." Stiskl mojí ruku, že mi jí projela bolest."Aomine Daiki. Doufám, že ti je jasné, že spím nahoře.""Jo." Aomine mě obešel a vzal si na nohy sportovní boty. Všiml si mého míče."Takže také basket?!" Podíval se na mě."Jo....""Tak si vezmi boty a jdeme si zahrát!" Hodil po mě míč a odešel. Obul jsem si boty a následoval ho. Stavili jsme se u jedné cely. Byl tam ten bloncka a obouval si boty."Takže bydlí s tebou. Máš štěstí." Usmál se a stiskl mi ruku."Kise Ryota." Všiml jsem si jeho náušnice a jeho oči byly zajímavé. Nevěděl jsem, co od něj mám dělat."Kagami Taiga....""Tak jdeme bloncko!!""Aominecchi!! To bylo zlé!!" Lehce jsem se pousmál. Dále jsme se stavili pro ostatní."Vy všichni tady hrajete basket?""Ano." Za mnou se ozval něčí hlas. Otočil jsem se k němu a stál tam ještě menší kluk než Akashi. Světle modré vlasy a velké oči. Nadskočil jsem."Ty vole!!!""Nejsem vůl. Jsem Kuroko Tetsuya.""Eh?! J-jo. Kagami Taiga. K-kde ses tu vzal?! Ve třídě jsem tě neviděl.""Byl jsem tam.... A přišel jsem s Aominem, ale ty sis mě nevšimnul. Takže jsem držel hubu." Překvapeně jsem se podíval na Aomineho a on jen přikývl.

Došli jsme na hřiště, ale Akashi tu nebyl.

"Proč jsme nevzali i Akashiho?" Všichni se na chvilku zarazili.

"Buď rád, že tu není.... Chytej! Ukaž, co umíš!!" Aomine po mě hodil míč a opravdu strašidelně se usmál.

"Tři na tři?" Jen jsem přikývl a rozdělili jsme se. Se mnou hrál Kuroko a Midorima. Hodně mě zajímalo, co dokážou."Tak začneme ne?""J-jo...." Při pohledu na ně mi nějak zamrazilo. Nevěděl jsem, co mám čekat. Rozehráli jsme a už to šlo z kopce. Vůbec jsem nestíhal. Aomine byl zvíře, každou chvíli byl někde jinde. Konečně se mi povedlo sebrat míč, ale zastavil mě Murasakibara. On ani nemusel vyskočit, aby mi dokázal vzít míč v mém výskoku. Co je tohle za lidi. Ihned míč získal Kise a udělal úplně to samé, jako já před chvilkou. Si děláš srandu. On se na mě jen provokativně usmál. Začínalo mě to srát. Chtěl jsem, aby mi ostatní také pomohli. Midorima si stále v klidu stál na jednom místě. Co blbne?! Aomine mě začal bránit. Kurva!!! Už mi to leze krkem. Musel jsem přihrát tomu idiotovi. Si dělá prdel?! To bude střílet na koš??? Už jsem chtěl začít nadávat, ale pak jsem radši nic neřekl. Míč letěl opravdu dlouho..., dokud netrefil svůj cíl. Čuměl jsem, jako idiot. Tohle jsem opravdu nečekal."Kagami-kun?""Eh?" Otočil jsem se za tím hlasem. Stál tam ten mrňavý skrček."K-Kuroko?!!! Tohle mi nedělej!!!" On se jen pousmál a odešel. Co to bylo?Hráli jsme ještě dalších deset minut. Celou dobu mi přicházely přihrávky, bůh ví odkaď. Nakonec jsme stejně prohráli. Bylo to jasné. Midorima mě moc nemusí, nebo to aspoň tak vypadá....Odebrali jsme se do šatny. Nevěděl jsem, že tu něco takového je. Měli jsme tam každý jednu skříňku a tam náhradní věci. Ještě před tím jsem se šel vysprchovat. Nikdo jiný se mnou nešel, ale stále mi přišlo, že mě někdo sleduje. Opravdu hnusný pocit. Vylezl jsem ze sprchy a šel se převléct. Na židli u skříněk seděl Kise a spal? On spí? Teď a tady? Za chvíli máme oběd. Vzbudím ho, až se převléknu. Sundal jsem ze sebe ručník a natáhl si své spodky...asi jediné oblečení, které mi z domova zbylo. Oblékl jsem si kombinézu, ale vršek nechal volně plandat podél těla. Obul jsem si kanady a chystal si vzít černé tílko. Uslyšel jsem za sebou kroky a než jsem stihl zareagovat, ucítil jsem na zádech studený kov dvířek od skříňky. Něčí rty se dotkli těch mých. Byli jemné.... Ale!! Otevřel jsem oči a uviděl Kiseho. Ten se po chvilce ode mě odtáhl, usmál se a odcházel. Mezi dveřmi se zastavil."Moc dlouho tu "nepřežiješ". Nejsem jediný...." Ještě mi zamával a odešel. Co tím myslel a doháje proč mě tady ocucává nějaká bloncka?! Ihned jsem si rukou začal otírat rty. Hodil jsem na sebe tílko a šel do jídelny. Nebyla zas tak velká, ale pro nás až moc. Došel jsem si pro svou porci. Sedl jsem si k volnému stolu a začal jíst. Dokud...!"Kurva!!!! Co tu děláš?!""Seděl jsem tu první...." Kuroko ten zmrd. Nemá žádnou přítomnost."No a.... Vypadni...." Nic neříkal a dále ucucával svůj milkshake. To tu dělají i milkshake?! Vypadá to, že jen tak nevypadne.... No nic. Znova jsem se pustil do jídla.