Prison {CZ}-AoKaga

3

"Takovéhle prasárny mi neukazuj!!!""Ale noták!! Kagami!!" Aomine se začal smát a pak seskočil z palandy."Co takhle se trochu uklidnit a odreagovat?" Znovu mě natlačil na zeď."Aomine!! Po-počkej!!" Chytl mi ruce a více mě natlačil na zeď, abych se nemohl hýbat."Ty si nechceš užít? Bude to zábava. Postarám se o to, aby se ti to líbilo." Neměl jsem z toho moc dobrý pocit."Popravdě. Ani moc ne. M-můžeš mě pustit?""Hmm.... Ne. Nechce se mi." Aomine si přivlastnil mé rty do hlubokého a dravého polibku. Po chvíli mě donutil, abych se také zapojil. Z nějakého důvodu mi to moc nevadilo. Po chvíli jsem si jeho doteky začal užívat. Aomineho sevření lehce povolilo, takže mě zápěstí už tolik nebolelo."Koukám, že si to tady někdo začíná užívat." Lehce mi zrudly tváře a musel jsem odklonit pohled."T-to se ti zdá!!" Aomine si přitáhl mou tvář blíž."Nezdá." Znova mě začal dravě líbat. Po chvíli jsem skončil na posteli a nade mnou se skláněl Aomine, dožadujíc se dalšího polibku. Nevědomky jsem mu vyhověl. Když už to musí být, tak si to aspoň užiju. Během chvilky ze mě Aomine sundal kombinézu a tílko. Jediné co mi zbylo byly spodky. Jeho ruka pomalu sjela k mému rozkroku. Lehce jsem sebou cukl."A-Aomine.... Po-počkej!" Celkem rychle jsem si uvědomil, že na to připraven nejsem a snažil jsem se ho odstrčit. Aomine byl o hodně silnější než já a nedovolil mi to. Během chvilky mi Aomine znova držel ruce pevně u sebe."Máš smůlu. Už tě nepustím." Lehce mi zašeptal do ucha a mnou projela vlna zimy. Prudce jsem sebou cukl a snažil se o další útěk, který se mi nepodařil. Naopak to Aomineho nasralo. Ještě víc stiskl mé ruce a nedovolil mi další pohyby."Když říkám, že tě nepustím, tak tě kurva nepustím!!!" Zvýšil hlas, který se roznesl po chodbách. Docela mě to vyděsilo a nejenom, že zvýšil hlas, ale i že ho někdo slyšel."C-co když...tě někdo slyšel?!""Tak ať vidí, že mi patříš!! Nebo ti snad vadí, že tě někdo uvidí??" Nevěděl jsem jak na to odpovědět a radši jsem nic neříkal. V tu chvíli jsem ucítil jeho ruku, která jedním tahem ze mě strhla moje spodky. Aomine se jen pousmál a dravě si přivlastnil mé rty, které už chtěly vydat stén. Během chvilky jsem znova ucítil jeho ruku v rozkroku, která né moc jemně přejížděla přes moje vzrušení. Do dravého polibku jsem lehce zasténal a párkrát jsem sebou cukl. Začínal jsem panikařit a bránit se. Samozřejmě mi to bylo k hovnu, tak jsem se radši snažil uklidnit. Když jsem se uklidnil, všiml jsem si, že Aomine na sobě toho už moc nemá. Znova jsem sebou cukl a nohou se dotkl Aomineho v rozkroku. Aomine už byl taky pěkně vzrušený a já jsem se začal připravovat na nejhorší. Moje mysl už vnímala stejně jenom Aomineho a nic jiného. Začal jsem se oddávat těm pocitům a vše ostatní jsem totálně ignoroval."A-Ao-mine...." Řekl jsem to opravdu podivným tónem a na chvilku mě napadlo, jestli nejsem sjetý. Ale nic jsem si nebral, takže asi ne."Copak?" Když jsem uslyšel jeho hlas, tak celým tělem mi projela vlna, něčeho-co jsem nedokázal popsat slovy. Chtěl jsem se tomu pocitu bránit, ale nešlo to. Mé tělo se chovalo úplně jinak a má mysl byla zastíněna. Zhluboka jsem se nadechl a nevědomky dal ruce kolem Aomineho krku. Šlo vidět, že to Aomineho opravdu překvapilo. Chvíli se nic nedělo, až se mi začalo krajně nelíbit, ale ihned mnou projela bolest. Mé tělo se neuvěřitelně prohlo a já začal s těží dýchat. Cítil jsem ho uvnitř sebe, byl to opravdu divný pocit, ale šíleně to bolelo. Ani jsem si toho nevšiml, ale po tváři mi začaly stékat potůčky slz."...-o...bo-lí...." Aomine moc dlouho nevyčkával a začal se ve mně zprudka pohybovat. V opravdu krátkých intervalech mnou projížděla bolest, která se ale po nějaké době, kdy jsem si už myslel, že to nevydržím a zkolabuju, měnila v příjemný pocit. Přestal jsem vnímat čas a čekal, kdy to všechno skončí. Měl jsem sucho v krku a mé výkřiky zněly spíše, jak chraptění. Už jsem to déle nemohl vydržet a vyvrcholil jsem. Padla na mě únava, přišla jako vlna a ihned mi začala padat víčka. Jenže ne na dlouho. Aomine mě kousl do rtu a tím zvětšil ranku táhnoucí se po spodním rtu. Ta známá pachuť krve se mi znova rozlila v ústech a já si musel ztěží odplivnout. Poté mnou ještě projela prudká vlna bolesti a ucítil jsem něco teplého, co mě zaplňovalo. Ten hajzl. Bolest mě ihned opustila a plně nade mnou zavládla únava a já usnul.

Probral jsem se ležíc na posteli a přikrit dekou. Vedle byly rna hromádce položeny věci, ale v cele nikdo nebyl. Kolik je? Nahnul jsem se ke svým věcem a našel hodinky. Za chvilku bude večeře. Ztěžka jsem vstal a oblékl se. Nejdříve se musím umýt. Vyšel jsem z cely, pridržujíc se zdi, a vydal se do sprch. Doufám, že tam nikdo není.... Dobelhal jsem se ke skříňce a svlékl se. Opatrně jsem vlezl do sprchy, nikdo tu není. Celý jsem se umyl i na místě kam slunce nesvítí a oblékl se. Znova jsem se koukl na hodinky. Měl bych jít.... Ještě jsem se zastavil u zrcadla a prohlédl si otevřenou ranku na rtu. Co nedělám tohle nezakryji. Nakonec jsem se vydal do jídelny. Všichni tam už byli. Nevšímal jsem si jejich pohledů a došel si pro jídlo. Šlo na mě videt, že se sotva držím. Posadil jsem se ke stolu, daleko od ostatních, a zanadával. Musím přiznat, že mě prdel opravdu bolela. Rychle jsem se najedl a vrátil se zpět do cely. Lehl jsem si na postel a zavřel oči, dokud mě nevyrušilo otvírání mříží. Pootevřenýma očima jsem se koukl, kdo to je. Aomine...nevím jestli mám štěstí, nebo smůlu. Teď bych nejradši byl sám. Znova jsem zavřel oči a otočil se ke stěně, ignorujíc Aomineho. Čekal jsem, že něco udělá, nebo aspoň řekne, ale nic z toho se nestalo. Vylezl nahoru, zavřel oči a začal usínat. Je to dobře.... Po chvilce se všechna světla zhasla a vyhlásili večerku. Vypadá to, že se tu chodí spát brzo a určitě se bude také vstávat brzo. Jenže já ne a ne usnout. V cele bylo ticho a na chodbách byl také klid. Vstal jsem a podíval se jestli Aomine spí. Když spí, tak nevypadá vůbec jako rebel a ani nijak nebezpečně. Jen jsem se pousmál a chvilku jsem ho pozoroval.

,,Baví tě sledovat cizí lidi, jak spí??" Urychleně jsem poodešel od postele.,,Myslel jsem, že spíš....",,Jak vidíš, tak ne. A jak to, že nespíš ty?",,Jak bych mohl spát. Jsem tu poprvé a ještě ke všemu obklopen magorskýma úchylama!!",,Kagami...to nebylo moc hezké....""Ale vždyť je to pravda!!" Aomine seskočil z postele a namáčkl mě na mříže. Po chodbách se rozeznělo řínčení mříží. Nijak jsem se nebránil, stejně by mi to bylo na hovno. Aomine jemně přejel prstem přes mé rty, které pak ještě jemněji políbil. Hodně mě jeho jemnost překvapila. Pak mě pustil a poodešel ode mne."Měli bychom jít spát.... Zítra budem dělat venku....""J-jo...." Aomine vylezl zpět na palandu. Já jsem si také lehnul a zavřel oči."Kagami.... Dobrou...noc.""Eh?! D-dobrou." Nakonec jsem usnul.