Time | CZ

ta kniha

Budu doteď psát z pohledu Lizzie.

Nic není hezčí než probuzení v krásném domě v měkké posteli. Jenže to se nestalo. Probudila jsem se na zemi ještě k tomu ve zkoro zřícenině a byla mi zima. Proto jsem šla rychle do pokoje hned vedle jestli už je Aaron vzhůru. Nebyl, tak to mu je podobné. Spí někdy až do oběda a je mi jedno jestli spí na zemi nebo na posteli, možná by mu ani nevadilo spát v plynové komoře...no to už jsem asi přehnala.

Ell taky ještě spala a tak jsem šla do kuchyně pokusit se něco udělat k snídani. Stůl byl od prachu a kuchyňská linka byla celá od pavučin. ,,raději půjdu koupit něco na uklizení tohohle bordelu." Řekla jsem si pro sebe nahlas.

Šla jsem tedy do obchodu a koupila jsem koště, hadry a prachovku. Vše jsem do dvou hodin uklidila a už bylo osm hodin. Ell se vzbudila a tak jsem jí řekla ať jde koupit nějaké jídlo, protože jsem na to zapomněla. Šla nakoupit a vrátila se s dvěmi plnými taškami a řekla mi: ,,to aby jsme měli na delší dobu...abych nemusela do obchodu každej den." Pak dala tašky na stůl a pak se konečně Aaron vzbudil. ,,za pět minut tu jsou stěhováci." Řekl.

Po pěti minutách opravdu přijeli a pomohli nám do domu nastěhovat všechen nábytek. Konečně už byla v kuchyni lednice a mohli jsme do ní dát nakoupené věci. Některé jsme ještě dali do skříně které se už ani nedalo říct spíž. Pak mi Ell a Aaron pomohli uklidit celý dům.

Bylo už právě poledne a Ell šla udělat něco k obědu. Udělala palačinky na slano. Bylo to dost dobré. Byla jsem už unavená a tak jsem si šla lehnout. Zdálo se mi o říši divů. Ani nevím proč když už mi je zkoro dvacet. Jako malé mi tu pohádku moje máma četla před spaním. Asi se mi po ní stýská. V tom snu jsem šla lesem z velkých hub, bylo pod mrakem a já jsem byla asi Alenka. Bylo to nádherný, jen jsem nevěděla kde jsou ostatní postavy. Byli pryč. Nikde nikdo. Vše prázdné. Najednou byla bouřka a já (Alenka) jsem běžela přes les a nevěděla kam. Začal foukat severní vítr a padaly blesky. Spadla jsem a nemohla jsem se pohnout. Ztuhla jsem ve spánku.

Najednou jsem začala ve spánku křičet a do pokoje vběhl Aaron a snažil se mě probudit. Naštěstí mě probudil včas ještě než mě nějaké obludu napadli. ,,není ti nic?" Řekl když jsem otevřela oči. ,,ne není" odpověděla jsem i když mi bylo z toho špatně a byla jsem ve stresu. Co když ten sen něco znamenal. Co potom?

Sešla jsem po schodech dolů do obývacího pokoje a v knihovně jsem si vybrala nějakou knihu. Proč zrovna tu o čase? Nicméně jsem ji začala číst. Četla jsem jí asi dvacet minut a pak jsem si založila stránku a zaklapla jí. Seděla jsem na sedačce a koukala do zdi. Pak jsem knihu vrátila do knihovny. Pak jsem se koukla z okna a byla tma. ,,co to? Vždyť před chvílí bylo světlo a byly jen dvě hodiny odpoledne." Koukala jsem se zmateně z okna. Pak jsem se koukla na hodiny a byla půlnoc. Nic jsem si z toho nedělala, třeba jsem jen u toho čtení usla a nepamatuju si to.

Raději jsem šla spát, protože zítra je škola.