Time | CZ

je to možný!

,,dělej!" křičel na mě Aaron, protože jsem zaspala a jsem pořád unavená. ,,myslel jsem že už jsi dospělá a nepotřebuješ někoho kdo by se o tebe staral. No asi jsem se mýlil, jsi pořád jako malá." říkal mi po cestě... ,,ty jsi zas jak máma." pak už nic neřekl.

,,zkuste se nehádat." řekla Ell předtím než se chtěl Aaron do mě navážet. Pak už jsme došli do školy a právě se stalo to co jsme nikdo nechtěl. Vešli jsme do dveří a všichni na nás zírali. Je to dost trapný. Ale co už aspoň si nás všimli.

Vešla jsem do své třídy a tam bylo volné jen jedno místo... U nějakýho kluka. ,,ahoj, já jsem Erik." Řekl mi a já se trochu začervenala. ,,ummm.. já jsem Elizabeth." Řekla jsem a posadila jsem se. Celou dobu se na mě díval a já už myslela že je to úchyl.. no není. ,,večer je u Sandry párty. Jdeš tam?" Zeptal se mě při další hodině. Jelikož jsem nevěděla kdo je Sandra tak jsem odpověděla že ne. ,,ty se bojíš?" Zeptal se mě udiveně a trochu výsměšně. ,,ne, jen nevím kdo je Sandra, kde ta párty je a nikoho tu neznám." Odpověděla jsem trochu rozzlobeně. ,,aha. No já bych tě tam odvezl a všechny ti představil... když mi rekneš kde tě mám vyzvednout." Naprosto jsem nevěděla co mám říct a tak jsem zmateně souhlasila a dala mu adresu a telefonní číslo.

Na obědě jsem to všechno řekla Ell. ,,víš že tě nabaluje?" řekla. ,,ou...no... jo.. " odpověděla jsem protože jsem si to při rozhovoru s ním ani neuvědomila.

Večer asi kolem sedmé jsem slyšela že před naším domem někdo troubí. Tak jsem šla ven a jo byl tam Erik, no auto nic moc, ale aspoň něco, já totiž auto nemám... ,,už jdeš?" Ptal se. ,,jo" odpověděla jsem rychle. Nastoupila jsem do auta a jeli jsme. Když jsme dojeli k místu kde se konala párty Erik mi řekl; ,,hlavně nenaštvi Martyho, to je ten svalnatej kluk tam na terase. Mohl by ti fatálně ublížit." A usmál se. ,,pokusím se."

Vešli jsme do domu a hned mi dali do ruky kelímek s kolou, ale budeme upřímní byla v ní vodka. No proto jsem to asi hned vyplivla. ,,raději to nepij." Poradil mi Erik. Šli jsme do kuchyně a Erik mi dal jenom kolu, docela mě překvapilo že tenhle dům tak dobře zná, ale asi je Sandra jeho dobrá kamarádka a chodí sem často a pak mě se všemi seznámil.

Párty zkončila v jedenáct, protože přijeli Sandřini rodiče. Erik mě vzal zas domů, ale nechtěl mě pustit. ,,a nechceš ještě někam se projít nebo tak?" Nevěděla jsem co říct a raději jsem řekla ano, protože to byl můj jediný kamarád a nechtěla jsem ho ztratit. Šli jsme od mého domu až do středu města, což je asi dvacet minut cesty.

,,a co že jste se přestěhovali do tohohle zapadákova?" nahodil konverzaci. ,,kvůli škole." Odpověděla jsem a dodala: ,,proč říkáš zapadákov?"
,,jsou lepší města a navíc tu bydlí převážně blázni a lidi co mají opravdu velký problémy." Zastavila jsem se a podívala na něj. ,,a ty patříš k jaký skupině?" Řekla jsem a úšklebkem. ,,k těm s problémy." Řekl Erik. A docela mě zajímalo jaký problémy má asi on, ale bála jsem se mu položit otázku. ,,asi bych tě měl už doprovodit zpátky."

,,asi jo"

Doma jsem si dala sprchu a pak si lehla do postele. Přemýšlela o tom co mi řekl a nakonec jsem zase šla do obývacího pokoje a opět mě to táhlo k té knize o času. Popadla jsem jí a začala číst dál. Přečetla jsem asi pět stran a pak jsem jí zaklapla. Koukla jsem se na hodiny a byly čtyři ráno. ,,co to?" Vždyť jsem začala číst v jednu?" Fakt jsem to nepochopila. Jak je to možný?

Šla jsem do svého pokoje. A když jsem si konečně lehla zazvonil mi budík. Vypla jsem ho a usla.

Do mého pokoje vběhla Ell a začala mě probouzet. ,,Ello já dnes do školy nejdu, vůbec jsem nespala a bolí mě hlava." Zakřičela jsem na ní a ona odešla. Konečně jsem usla a ona přišla zas. ,,fajn ale aspoň udělej večeři."

Konečně už jsem měla klid. Usla jsem.
Spala jsem asi do dvanácti a pak jsem konečně vztala. Na mobilu jsem měla asi pět nepřečtených sms od Erika.

1. Kde jsi?
2. To kvůli mě?
3. Nebo co?
4. Kde jsi?
5. Je tu nudaaaa

Přečetla jsem si je a odepsala mu:

Bolí mě hlava a v noci jsem ani nespala. Není to kvůli tobě.

Pak jsem se šla převlíknout a šla jsem si udělat oběd. Když už jsem dojedla šla jsem se koukat na televizi.

,,Lizzie? Jsme tu." Řekl Aaron a přišel za mnou do obývacího pokoje. ,,hmmm..."

Večer jsem jim na jejich přání udělala večeři a musela jsem se vypovídat o té knize.

,,víte, nevím jak vám to mám říct, ale v obýváku je taková starší kniha o čase a když jí čtu tak uběhne mnohem víc času než chci." snažila jsem se to vysvětlit nějak stručně a aby to pochopili, ale oni jen řekli že o žádné knize o čase neví, že prý žádnou takovou nemáme. Nevěřila jsem jim a tak jsem šla do obývacího pokoje a začala jí hledat. Opravdu tam nic nebylo a já nechápala co se tu děje.

Myslela jsem že je to jen náhoda že jí nemůžu najít, ale když jsem tam šla v noci asi kolem jedenácti tak tam ležela. Rychle jsem chtěla to jít říct Ell a Aaronovi, ale v tom oni přišli sami. Viděli tu knihu stejně jako já a Ell jí popadla a začala číst. Když dočetla koukli jsme se z okna, pro informaci četla jen dvě minuty. Koukali jsme z okna a bylo světlo... koukli jsme na hodiny a bylo pět ráno. ,,počkat, co? To... to... to není možný." Řekl trochu vyděšeně Aaron. ,,je to možný" řekla jsem mu do očí s výčitkami, protože jsem byla dost naštvaná z toho že mi nevěřil. Pak už jsme na zdi domu na proti viděli tu nejhorší věc ze všeho. Krvavý nápis "Čas běží Holmesovi".

Byla jsem natolik vyděšená že jsem se ani na nohách neudržela a musela si sednout. Stejně tak i Ell a Aaron.

,,co teď? Co budeme dělat? Chtějí nás dozajista zabít. A kdo? Kdo?" Začala Ell s hysterií. ,,buď v klidu. Teď hlavně zachovat klid." Řekla jsem aby se uklidnila. ,,musíme odtud." Řekl Aaron s vystrašeným pohledem.