Time | CZ

pomoc

,,dobře, ale musíme se odhlásit ze školy a říct to mámě a koupit si letenky a...a..." namítla jsem. ,,to teď neřeš, hlavně musíme někam pryč." Odpověděl Aaron s ještě víc vystrašeným výrazem. ,,ne" řekla Ell a s brekem se na nás koukla. ,,nemůžem" dodala. Nechápala jsem proč. ,,nemůžem jít, protože přece čas běží. On nás dožene." Vypadalo to jako by se pomátla a za pár sekund se z ní stal blázen, ale měla pravdu. Po chvíli přemýšlení se začala místnost zmenšovat a zatmavovat. Když jsem si to já i Aaron konečně uvědomili, Ell už vyskočila z okna aby jí to nezabilo a začala na nás volat ,,pojďte! Zkočte!" Zkočili jsme a když už jsme byli na zemi celý náš dům byl v troskách. Přišlo mi divný že nikdo ze sousedů nepřišel zvědavě ven. ,,to byl čas, zkouší nás a někdo kdo ho ovládá nás chce zabít." Řekla Ell a vzala mě i Aarona za ruce a šla s námi pryč. ,,co? Jak to víš?" Ptal se nechápavě Aaron. ,,o tom podobném se mi v dětství zdáli sny." Odpověděla mu. ,,pořád nechápu proč tu nikdo po ulicích nechodí, kde jsou sousedi a proč už tu není policie nebo tak?" Řekla jsem protože už mi to opravdu vrtalo hlavou. ,,tak to nevím." Řekla Ell. Jediné co jsme potřebovaly byla pomoc.