Tajná láska Bax ♥ (příběh ukončen)

Kde to jsem ?! #4

Pohled Ádi:

Dneska jsem vstávala zhruba v 9:00 a začala se chystat. Ptáte se kam jdu ? Jdu na pouť se Štěpánem.

V 11:00 máme sraz se Štěpánem a spolu půjdeme na tu pouť.

Když jsme dorazily na pouť tak jsme se vydali na lavici (na tu atrakci) jenže bohužel ta se nám stala osudnou ... nebo spíš Štěpánovi. 

Když jsme vystupovali tak Štěpán zakopl a spadl na páku, která tuhle atrakci spouští. 

Štěpáne !! (vykřikla jsem)

Okamžitě jsem volala záchranku. Slzy mi tekly proudem když jsem se podívala na jeho tělo, které tam bezvládně leželo v kaluži krve.

Sanitka dorazila do 5 minut.  a naložila Štěpána. Můžu jet s vámi ?(zeptala jsem se) Sanitář řekl že radši ne. Smutně jsem se na něj podívala a v tu chvíli sem se zhroutila k zemi. Rychle jsem to volala mamce a v tuto chvíli mně opravdu nezajímalo že je ve Španělsku.

Hovor s mamkou:

Áďa: Mami ? (vzlykla jsem)

Mamka: Co se stalo ?! Proč pláčeš ?! (vyjekla mamka)

Áďa: No mami našla jsem si kluka a dneska jsme spolu byli na pouti a ... 

Mamka: A... co ?

Áďa: Prostě zakopl a narazil hrudníkem a trochu i hlavou o páku a odvezla ho sanitka ale nechtěli mně pustit aby jsem jela s nima.

Mamka: Ježiši to je mi líto Adélko. Tak zkus za ním do té nemocnice dojet a zeptat se doktorů jak na tom je. Pak mi dej vědět zatím ahoj.

Áďa: Dobře mami, ahoj

Sebrala jsem klíče a mobil a vyrazila jsem do nemocnice. Tam jsem se zeptala sestřičky na recepci kde Štěpán leží. Řekla mi že leží na pokoji číslo 19 ve druhém patře po levé straně. Rychle jsem vyběhla do druhého patra a hledala pokoj 19. Byl až na konci dlouhé chodby. Zaklepala jsem a otevřela dveře. Štěpán tam ležel a měl na sobě různé hadičky, které mu vedli do nosu.

Při pohledu na něj sem se zase rozbrečela ... když v tom momentu přišel doktor a odvedl mně na jiný pokoj, kde mně prohlídl aby zjistil jak na tom psychicky jsem. Jelikož jsem byla úplně na dně tak si mně tam na 3 dny nechali na pozorování.

Sakra! já jsem úplně zapomněla na Týnu. Rychle jsem sáhla pro můj mobil, který ležel na nočním stolku. Ihned jsem vytočila Týny číslo. Po dvou pípnutích to zvedla.

Hovor:

Týna: Ahoj, jak je dlouho si se neozvala 

Áďa: Je to v prdeli

Týna: Co se stalo ?!

Áďa: Štěpána odvezli do nemocnice, jelikož narazil o kovovou páku. (při té vzpomínce jsem se znovu rozbrečela)

Týna: Bože Ady to je mi moc líto, mám za tebou přijet ?

Áďa: Hele, já jsem v nemocnici ... nechali si mě tu na pozorování ,protože jsem se psychicky zhroutila

Týna: Bože můj to je zase den ! (vztekala se Týna) zítra přijedu teď už musím , pa a drž se

Áďa: Dobře, ahoj 

Dál už si jenom pamatuji, že tu byla sestra mě zkontrolovat a pak už jenom jak ulehám do postele a usínám.

To je konec další části ... další bude asi zítra.

Btw: sorry za chyby :/