Cheeky Sinner 2 h. s. |CZ|

Cheeky Sinner 2 (CZ!!!)

Tak na začátek; pro ty kteří ještě nečetli CS 1 tak ho najdete na mém profilu :) 

V minulém díle jste četli .. 

Moje kroky se neustále vrací a zase přechází jinak, když nervózně chodím po nemocniční chodbě. Po tvářích mi samovolně stékají slzy, které ale nevnímám. Ta bolest v srdci je horší... Ta zastínila všechno. Všechny pocity radosti, všechny šťastné vzpomínky jsou opět skryty za tím závojem bolesti.

Všechny nezodpovězené otázky v mé hlavě se týkaly jen a jen jeho, jak dlouho tam ještě bude ? Přežije to vůbec ? Panebože to ne, on to musí přežít, zvládne to, já vím že to dokáže !

Pod náporem všeho se podél zdi svezu dolů na tvrdou podlahu a hlavu složím do dlaní, moje tělo se začne otřásat pod náporem vzlyků. ''Riley... Riley to... Bude to dobrý, Harry to zvládne, zvládne to.'' začne mi do ucha šeptat Niall.

''Nech mě být... Prosím.'' zašeptám, odháním ho, zase od sebe všechny odháním jako tomu bylo tenkrát když zemřela matka.

Povzdechne si, ale nakonec se zvedne a odchází. Popotáhnu a v hlavě si promítám všechny vzpomínky co jsem s ním zažila.

To jak moc jsem ho nesnášela, když jsem ho viděla prvně, to jak mi každým dnem lezl víc a víc ne nervy. Jeho katastrofální chování...

Ale i přes to všechno, i přes tu lež, je to člověk kterého neskutečně miluju, nemůžu ho ztratit, nechci ho ztratit. ''Já tě potřebuju Harry.'' zašeptám a hlavu si opřu o zeď.

''Ty nevíš jaký to je! Neznáš ten pocit, když ti tvůj kamarád, tvůj bratr bodne kudlu do zad! Nevíš co to je!'' vybavily se mi Harryho slova a to jak plakal. Panebože... ale to přeci nedává smysl, vždyť on mi lhal, to Nialla Emily podvedla... s Harrym.

''Miloval jsem ji, tak šíleně moc, byl jsem zaslepený a neviděl to, že ona milovala jeho.'' popotáhl a jeho pěst vyletěla proti zdi. ''Ale našel jsem tebe... Ty nechápeš co pro mě znamenáš Riley.'' Slova která tenkrát vypouštěl z úst zněla tak pravdivě a přesvědčivě, proč by pak ale lhal ?

Proč by mu tak moc vadilo, že se bavím s Niallem, když to byla lež ?! Slzy na mých tvářích se zdvojnásobí a mě všechno přestává dávat smysl, hrál to Harry vážně celou tu dobu ? Nebo mi lhaly oba aby zakryli ještě něco ?

''Miluju tě... Víc než cokoliv, jsi moje všechno... Teď jsi můj život ty Riley.'' tuhle větu nezapomenu, možná že i tohle byla lež ale i tak, jsou, byly a budou to ta nejkrásnější slova co mi kdy kdo řekl.

''Proto to všechno... Mám strach, strach z toho, že tě ztratím a když ztratím tebe... Ztratím všechno po čem jsem kdy toužil, všechno co jsem kdy potřeboval..''

''Tak proč jsi lhal?!'' vyjeknu a můj hlas se rozlehne po prázdné chodbě. Nic mi nedává smysl, všechno je zmatené... Můj život je jedna velká lež, jeden velký omyl...

A když Harryho ztratím, utvrdím se dokonce i v tom, že už vlastně není pro koho žít..

Mám pocit, že začínám bláznit. ''Slečna Bricketová?'' hlas, který mě vysvobodí z panického až blouznivého myšlení patří starému muži s brýlemi naraženými na nose. Vymrštím se na nohy a zděšeně se na něj dívám.

''Jak je na tom? Kde je?!'' chrlím jednu otázku za druhou, doktor si z očí sundá brýle a promne si oči. ''Dělali jsme co bylo v našich silách... Ale pan Styles utrpěl velice vážná zranění...'' odmlčel se, moje srdce vynechalo úder. Dech jako by se ztratil a kyslík z mých plic zrovna tak.