Cheeky Sinner 2 h. s. |CZ|

33.díl ..Are you kiddin' me ?!...

''Babe?'' chraplavý hlas u mého ucha mě probere natolik, abych mohla aspoň chvíli vnímat. ''Hm?' brouknu na znamení že poslouchám. ''Měla by si rychle vstát, volala Miranda,... za tři, dva, jedna..je tady'' přesně v moment kdy Harry skončí, naším bytem se rozlehne zvuk zvonku. 

Povzdechnu si a celá se zavrtám pod deku i s hlavou. ''Ahoj, kde je?!'' slyším jak vběhne do bytu. ''Klid, leží na gauči a spí'' slyším Harryho pochmurný tón, kterým jasně dává najevo že není moc spokojený s tím že nám dělá takovouhle přepadovku zrovna ráno. 

''Ach bože!'' ani se neobtěžuje sundat si své podpatky a kráčí rovnou ke mě. Ta holka je slyšet všude kam jde! 

Deka je mi strhnuta z obličeje, první věc co vidím je její rozlobený obličej. ''Mirando!'' postěžuju si a opět se přikryju. No zdá se že její ruce mou deku úplně nenávidí, takže ji strhnou celou a odhodí ji na křeslo vedle. 

''Teď se promění na mrchu z pekla, utíkej'' řekne uštipačně Harry a já po něm hodím výhružný pohled. ''Šmejde'' pošpiním ho ještě za to že ten telefon vůbec zvedal. ''Co se děje tak naléhavého?'' promnu si oči a kolísavě se zvednu z gauče. 

''Ty, Harry.. vaše svatba. Kde jsou přípravy?!'' rozhodí rukama. No to si snad dělá srandu. ''Mirando!'' vyjeknu a popadnu se za hlavu. ''Co?! Někdo se o to musí postarat když né vy!'' hlesne důležitě, protočím nad ní očima. 

''Mir, je to od tebe hezký ale je na to moc brzy!'' chytnu ji za ramena a zadívám se jí do očí. ''Na koupení šatů není nikdy brzy! Jdeme!'' rozkáže. Vím že se jí nezbavím pokud jí nevyhovím. ''Pomoc'' špitnu k Harrymu když nakouknu do kuchyně. ''Určitě si to náramně užijete'' usměje se a pošle mi pusu. ''Zrádče!'' vyjeknu. 

''Máš 20 minut'' usměje se na mě Mir. Povzechnu si a rychle na sebe hodím černé džíny a plandavý krémový světřík. Vběhnu do koupelny abych se mohla trochu zkulturnit. V závěsu za mnou je Mir, která za sebou zavře dveře. ''Oh sakra, vydrž!'' najednou vyběhne ven, vykouknu za ní a slyším třetí hlas co se objeví u nás v bytě. Peter ?!

''Oh ty proradná děvko! Budeš se vdávat a já nic nevím?!'' opravdu, do koupelny vběhne vysoká postava Petera a celou mě skryje v těsném objetí. ''A je těhotná..'' dodá Mir za jeho zády. Zamračím se na ni. 

''Cože?!'' vyjekne překvapeně Peter. Myslela jsem, že už se to nějak dozvěděl. ''Jak jste se vy dva sakra poznali?!'' vyjeknu abych uklidnila celé tohle divadlo. ''No..jednou jsem byla u tebe v práci a ty jsi tam nebyla, Peter mi řekl, že je ti špatně a že jsi doma, nebrala si mi mobil a-'' 

''Fajn to podstatný mám,'' vztyčím ruku do vzduchu abych ji zastavila. ''Tak šup!'' popoženou mě oba. ''Nevím kdo mě tady zdržuje!'' vyjeknu a vrátím se zpět k malování. 

Všichni tři se vynoříme na chodbě, na jejímž druhém konci stojí zmatený Harry. ''Já vážně nevím co se tu děje!'' řeknu na svou obranu a přejdu k němu. ''To mě tu necháš samotného?!'' obejme mě. ''V žádném případě, pro tebe si přejedou Zayn s Niallem, jedete kupovat smoking zlato'' Miranda mu prohrábne kudrliny a já se na ni pohoršeně podívám. ''To můžu jen já!'' překřížím si ruce na hrudi a zasměju se. 

''Achjo... co se to děje'' povzdechne si Harry. ''Měl si uvažovat než si jí požádal o ruku'' řekne Mir stojící u otevřených dveří. ''Uvidíme se'' pohladím ho po tváři a krátce ho políbím. ''Sbohem taťuldo'' zasměje se Mir. Peter se na Harryho usměje, už nevidím nic jiného než zavřené dveře našeho bytu. 

_________________

''Oh nestačí to už?'' zafňukám. Mir která rychlostí světla kráčí přede mnou jen pokroutí hlavou. Peter stejně zmožený jako já se o mě opře a já vydám zvuk podobný umírání. ''Byly jsme snad v každém obchodě s šatama, vzdejme to!'' moje vlastní nohy mě zradí jestli budeme ještě chvíli pochodovat. 

''V každém...ne'' podívá se Mir zasněně za jednu z dalších mnoha výloh. Zabere mi několik sekund abych se znuděně podívala na to co vidí ona. Můj dech se sekne někde v půlce, jsem najednou tak živá jako nikdy. ''Trefa'' promluví Mir a skousne si spodní ret. ''Pojď'' promluví tiše s úsměvem a natáhne ke mě ruku. 

Stisknu ji a společně všichni vejdeme do obchodu. ''Dobrý den,'' pozdravíme slušně. ''Přesně vím co si přejete, viděla jsem vás u výlohy, pojďte za mnou'' vyhrkla na nás prodavačka a spěchala k nim. Vyměnili jsme si zmatené pohledy, ale pomalu jsme šli za ní. 

''Tady'' podá Mirandě do rukou šaty, Mir se lehce pokrčí v kolenou a zatváří se udýchaně. Zasměju se jí. ''Kabinky jsou támhle,'' usměje se na nás ta milá prodavačka. ''Děkujeme'' kývnu na ní. ''Běž, běž'' popohání mě Peter ke kabinkám. 

Se smíchem se zastavím v jedné z nich a Mir mi podá šaty, nadějeplně se na ni podívám a zatáhnu za sebou závěs. 

''No?'' ozve se nedočkavě Mir když nějakou dobu nic neříkám. Závěs se odhrne a já v odrazu zrcadla vidím užaslou Mirandu a Petera, který vypadá že odpadne. ''Oh-můj-bože!'' vyjekne Mir na celý obchod. Otočím se k ní a zářivě se usměju. ''Jsou perfektní'' podívám se dolů a přejedu po látce šatů. Upnutý korzet, posetý naaranžovanými kvítky, bílé perličky vsázené mezi volné části.. ale není jich mnoho. Z úplně horní části se to do sukně přesouvá volněji a volněji. Sukně je taktéž do poloviny své délky posetá drobnými bílými kvítky. 

Délka i velikost padne úplně přesně. ''Myslím, že máme vyhráno'' zatleská si Miranda. ''Sakra, po tomhle se budu muset ujistit jestli jsem pořád na chlapský zadky'' mluví zaraženě Peter a já se směju jeho slovům. 

''Celá záříte,'' promluví za zády Mir, prodavačka. ''Jsou nádherné,'' dokola a dokola si je prohlížím. ''Ano to jsou, také jsou v tomhle obchodě jediné'' tiše se zasměje a prohlíží si mě. ''Rozhodně si je vezmeme'' řekne jí Mir.

''Připravím vám speciální krabici'' s milým úsměvem odejde. Chvilku mezi námi vládne ticho. ''ááá!'' zavískneme tiše s Mir a obejmeme se. 

''Fajn, fajn.. jdi se převléct'' pustí mě a já opět zmizím v kabince. Šaty ze sebe sundám jak nejopatrněji to jde a podám je Mir do rukou. Oblečená opustím kabelku a následuju je ke kase. Začnu vyndavat kreditku ale prodavačka mě jediným dotekem zastaví a do rukou mi podá krabici růžovo bílé barvy s obrovskou fialovou mašlí. ''Svůj úděl už mám'' pohladí mě po ruce a přejde k dalším zákaznicím. 

''Vy jste to zaplatily?'' otočím se na ty dva. Oba záporně kývou hlavou. Ještě chvilku si prohlížím tu starou dámu a pak zmateně opustím obchod. Bylo to jako z těch filmů, kde si holka vybere krásný šaty a nějaká kouzelná babička jí řekne že si je může vzít, jako by jich na skladu měla miliony. 

Když usednu na sedačku Mirandiného auta v kapse mi začne vibrovat mobil. ''Harry?'' promluvím nejistě. ''Jak jsi na tom?'' promluví nervózně. ''Uhm.. jsem na cestě domů, myslím a ty?'' z jeho strany slyším šepot a různé jiné zvuky. ''Harry co se to tam děje?!'' zamračím se. Slyším jeho nervózní chechot. ''Nic.. zavolám ti za chvíli'' a típne to. 

''Co to bylo?'' zamrmlám si sama pro sebe. ''Riley, potřebuju aby si se mnou šla na jeden oběd, není to nic vážného ale nechci tam jít sama, jde o něco jako pohovor'' Mir zahne k našemu domu a zaparkuje. 

''Tak fajn,'' odpovím jí zmateně. Vytáhne mě z auta dřív než si stihnu vzít krabici s šatama. A tak se poraženecky nechám vláčet až do našeho bytu. ''Ale... nemůžeš tam jít takhle hrozně namalovaná.'' poukáže na mou odfláknout práci z rána. 

Překřížím si ruce na prsou. ''Sedni si'' ukáže na gauč. ''Vymódíme tě do společnosti,'' spiklenecky se usměje, něco se mi na tom nelíbí, jen zatím nevím co.