I will never let you go!!

3. Koncert

Od doby, kdy jsem tuto novou kavárnu navštívila poprvé, sem chodím každý den. Seznámila jsem se s místní obsluhou a za těch pár dní jsem si vyhlídla kdo jaký den zatím pracuje. Středu a pátek zde prodává kávu příjemná starší paní, která se jmenuje Mob, káva od ní je prostě nejlepší a je poznat, že jí dělá s láskou. Úterý a Čtvrtek jsou zde Minnie a Kaileb. Jsou to ještě studenti a pracují ve dvou, aby to zvládali. Vedoucího podniku jsem zatím neviděla, ale podle Mob je to moc příjemný a starostlivý pán. Většinou jsem zde strávila tak hodinu. Připravovala jsem si věci do práce, jen tak se kochala prostředím, nebo sledovala dveře a čekala, jestli zase přijde on. Niall. Neptejte se proč, nevím to. Nejspíš jsem ho prostě chtěla jen znovu vidět.

,,Joe!! Když hned nevyrazíme, už se dovnitř nedostaneme!" volala jsem na svou sestru z přízemí. Před hodinou se zavřela v pokoji, hned po tom, co doslova vystřelila ze sprchy a pištěla něco v tom smyslu, že neví jak se má obléknout a podobně. Nechápu proč. Stejně si jí v tom davu jen těžko všimnou. To je důvod, proč jsem si vzala obyčejné černé džíny, do těch jsem zastrčila bílou košili a přes to natáhla tmavě modré sáčko. Účes jsem nijak neřešila a vlasy si nechala volně splývat po zádech v přirozených vlnách.
Akorát jsem parkovala poblíž stadionu, kde se měl koncert odehrávat, když Joe spustila nekonečnou salvu slov v podobě: ,,O můj bože!! My jsme tady!! Nemůžu tomu uvěřit.." a tak dál. Začínala mě bolet hlava už jen z toho, a představa že takhle budou za chvíli šílet tisíce holek mě nutila přemýšlet, zda mi to stojí za tu migrénu co bude nejspíš následovat. S hlubokým nádechem a výdechem jsem vystoupila a následně zamkla auto. Joe už stala u vchodu a netrpělivě na mě mávala, abych zrychlila. Nedělala jsem si s tím starosti a dál pokračovala klidným tempem. Stejně bude ještě chvíli trvat, než se dostaneme dovnitř.
Trvalo patnáct minut než jsme se dostali dovnitř. Patnáct minut a už po tom jsem se chtěla sebrat a odejít. Neustálý jekot, pištění a blábolení mě malem dohnalo k šílenství, a to to nejhorší mělo teprve přijít. Jelikož jsme měli vstupenky na stání u pódia a Joe, když něco chce, tak si za tím jde i přes mrtvoli, dostali jsme se skoro až úplně dopředu. A to přirovnání ,,skoro až přes mrtvoli" by se dalo považovat za realitu, jelikož nejedna dívka bude mít zítra modřiny od Joeiných loktů. Vazne jsem nevěděla ze moje sestra má takovou páru. Tady vepředu teprve moje ušní bubínky něco zažili. A úplný vrchol ječení a u někoho i brečení nastal, když se pětice kluků objevila na podiu. Joe nebyla výjimkou. Vážně lituji hlasivky těch děvčat. Zaměřila jsem se na skupinu, abych taky aspoň věděla jak vypadají. Úplně v levo stal černovlasý chlapec, pokud se jim da jeste říkat chlapci, možná spíš muž, těžko říct, který měl na sobě černé džíny, bílé triko a černou koženou bundu.Vedle něj stál další, tentokrat brunet, s modrými džínami a zeleno modrou košilí. Uprostřed stál hnědovlasý kudrnáč, černé džíny, bílé triko, potom zase brunet s taktéž černými džínami a bílým svetrem a jako poslední blonďák. Ale když jsem se na nej podívala pořádně, zalapala jsem po dechu. ,,Joe, jak se jmenují, začni od leva.." řekla jsem své sestře. Radostně se na me podívala výrazem, který říkal něco jako ,,ja věděla ze si je zamilujes" nebo tak nějak. Mě ale zajímal jen ten blonďák. ,,takže.. Zayn Malik, Liam Payne, můj miláček Harry Styles, takže od něj ruce pryč, Louis Tomlinson a Niall Horan.." řekla mi. Takže je to on. Niall... ten z kavárny. Ten který mě praštil dveřmi. Je to světoznámý zpěvák. Asi proto se tak zadrhl, když mi říkal své jméno. V Jeho krásných modrých očích se třpytila radost a pýcha. Bylo na něm vidět, že své fanynky opravdu miluje. Od té chvíle jsem se soustředila jen na něj. Prostě od něj nešlo odtrhnout pozornost. V písničkách jsem vnímala převážně jen části, které zpíval on. Jekot dívek okolo jsem taky nevnímala. A když se na mě v jednu chvíli podíval, široce se usmál. Nejspíš mě poznal. Když mi v kapse zavibroval telefon a ja si přečetla zprávu, veškerá dobrá nálada me opustila a zasáhla mě bolest, jako by mi někdo vrazil vidličku do oka a ještě s ní několikrát otočil. ,,Když nebyl Austin schopnej udělat to sám, je to bohužel na mě. Rozchází se s tebou. Nahradil tě. Řekla bych že je mi to líto, ale lhala bych, protože on není dokonalej jen v posteli... ;) PS. Jen kdyby si nevěřila..." pod textem byla fotka nějaké holky, která byla nahá, zakrytá jen peřinou a vedle ní stejně tak spící Austin. I když jsem viděla tu fotku, určitá část mě tomu pořad nechtěla uvěřit. Z reproduktorů se zrovna začala ozývat pomalá romantická písnička, když mi to začlo všechno docházet. Jak dlouho už mě podváděl? Řekl by mi to někdy? Vzduch se najednou zdál těžší, i když jsem si myslela, ze už to víc nejde. Špatně se mi dýchalo a ja proste potřebovala na vzduch. ,,Joe.. jak dlouho ještě budou vystupovat?" Ptala jsem se své sestry, která si zpívala s nima. ,,Po téhle by měli hrát poslední písničku.." řekla mi. ,,ja počkám venku jo? Nějak se mi udělalo špatně." Řekla jsem ji a ona kývla. ,,sejdeme se u auta.." když mi znovu přikývla, neváhala jsem a tak rychle jak to přes davy šlo, jsem se snažila dostat ven. Nevim jak dlouho mi to trvalo, ale jakmile jsem byla venku, zaběhla jsem kamsi do uličky za stadion a posadila se na malé schody, které tu byli. Slzy už jsem nedokázala déle zadržet a proto mi začali stékat po tvářích v nekončícím proudu. Nechapala jsem proč. Vždyť nam nic nechybělo. Plánovali jsme si společnou budoucnost. Tak proč? Seděla jsem tam s hlavou složenou v dlaních a přemýšlela, co jsem udělala špatně. Když se od vchodu do stadionu začal ozývat jekot, bylo mi jasné, ze koncert skončil. Postavila jsem se a utřela si tváře. Celkově jsem se snažila zamaskovat, ze jsem plakala, když se ozvala rána a něco mi udeřilo do zad. Neudržela jsem rovnováhu a ze schodů spadla. ,,Zatraceně!!" Ozvalo se zamnou. Otočila jsem se a uviděla ho...
,,Em??" Usmál se na me a podal mi ruku.

Takže je tu další díl. Vím že mi to docela trvalo, ale nebyl moc ohlas, tak jsem uvažovala, zda ma cenu vůbec pokračovat. Ale i tak jsem se rozhodla přidat další díl a teprve uvidím.. :) rada bych znala vaše názory, proto mi neváhejte napsat.. :) užívejte čtení.. ;) pá... :)