Den poté jsem jsi potkal zase. Byla ještě krásnější než včera. Měla rozpuštěné a rovné vlasy. Nevěděl jsem důvod proč do lesa znova jde ale doufal jsem že kvůli mě. Přisla ke mě a pozdravila, její hlas byl hrozně jemný a tichý.
Potom mi chytla ruce a přitiskla se ke mně, byl to krásný pocit, který jsem ještě nikdy nezažil. Myslím si že se tomu říká obejmutí. Zeptal se ji jestli by se mnou zítra nešla někam na procházky....Souhlasila. Zítřejší den nesmím ničím pokazit, donesu jí hromadu růží. Protože mám hrozně rád růže
Z pohledu Eysie:
Zítra jdu s Kevinem na tu procházku, musím mu to říct.....Kdybych mu to neřekla tak by se to mohl dozvědět nějak jinak a to by se na mě naštval. I kdyby se naštval budu ráda že to bude vědět protože mi na něm velmi záleží. Ale jak mu to říct? No vymyslím to zítra dneska už je stejně pozdě....řekla jsem si a do minuty jsem usla.
Z pohledu Kevina:
Vzbudím se a začnu se chystat obléknu si jako obvykle svůj černý oblek s červenou kravatou a bílou košilí. Ještě jsem měl hodinu času tak jsem si sedl a přemýšlel a čem budu mluvit vyrazil jsem o 5 minut dřív, ale ona tam nebyla, měli jsme se přece sejít u mého posledního papírku nebo snad ne? Počkal jsem ještě chvíli ale ona nikde. Ani nevím kde bydlí, tak jsem musel jít domů. Dnešní den si určitě pamatovat nechci. Ale co to? Někdo zaklepal na dveře znělo to jako dívčí jemná ručička. Natěšeně vstanu a vyrazím ke dveřím. Byla to malé skautka co prodává koláčky ale jenom co jsem otevřel tak utelka. Neměl jsem chuť teď někoho zabíjet. Zavřel jsem dveře a šel si lehnout.
Moc lidí to nezajímá a navíc mi to moc nejde, nevím jestli má smysl pokračovat. Omlouvám se za chyby:D
