kap.14-Povídání s Tečkou

19 3 0
                                    

Celé to bude z pohledu Žluťáka
,, Kdy budu mít tlapu v pořádku ?" Zeptal jsem se znechuceně Tečky. ,,Až za týden." Odpověděla mi Tečka. Povzdychl jsem si. ,,Já vím že tě to štve ,ale i mě se to stalo." Zdělila mi Tečka. ,,Vážně ?" Zeptal jsem se nechápavě. ,,Je to pravda. Chceš o tom něco povědět ?" Zeptala se mě Tečka ,která věděla že to chci. ,,Jasně !" Odpověděl jsem nadšeně. ,,Tak já začnu. Měla jsem 1 rok,zrovna jsem šla na lov. Říkáš si že jsem léčitelka ,ale dřív jsem normálně. Tak dál,běžela jsem za králíkem najednou jsem ucítila bolest. Nemohla jsem se hnout,volala jsem o pomoc ,ale nikdo mě neslyšel. Až po hodině jsem slyšela kroky a známí pach. Na pomoc mi přišel Rudoch. On se o mě staral. Jedině on znal základy léčitelství. Zachránil mi život." Poslední větu si řekla Tečka pro sebe. ,, To je hustý. Umýš dobře vyprávět." Pochválil jsem Tečku. ,,Jen je škoda že nemůžeš mít koťata." Řekl jsem ,ale když jsem viděl Teččin smutný pohled a že jí ukápla slza byl jsem s toho též smutný. ,,Já jsem ti nechtěl ublížit." Řekl jsem smutně. ,,Já vím že jsi mi nechtěl ublížit." Řekla Tečka a packou  si utřela slzy. ,,Je svolávání klanu. Chceš jít se mnou ?" Zeptala se Tečka.,,Jo." Odpověděl jsem. Šel jsem úplně sám. Docela mi to šlo. Sedl jsem si k řadě válečníků. Nikomu z nich to nevadilo.

Divokodomácí klan koček -  začátek výcvikuKde žijí příběhy. Začni objevovat