Deník zlobivé žákyně

Tok myšlenek

Vešla jsem do budovy, v šatnách jsem se převlékla a poté šla do své třídy. Sedla jsem si na své místo a čekala na mou nejlepší přítelkyni. Snad nikoho jiného jsem v té době neměla, kromě pár internetových přátel. Upřímně jsem neměla zájem o to se s někým jiným v té škole bavit, protože co se týče sociálních věcí a záležitostí, bála jsem se. Bylo to něco jako fobie z lidské mysli. 

Konečně vešla do třídy v šedé mikině a riflových šortkách. Usmála jsem se a zvedla se ze židle. Šla jsem za ní a pozdravily jsme se. 

Dost nás zajímaly ty psychologické děje nazývané sny, přímo nás fascinovaly. Vždycky jsme se procházely pro prostorách školy a oznamovaly, co se nám zdálo.

,,Konečně mám kluka!" oznámila mi s nadšením a já se pousmála. ,,Jmenuje se Dean a je úžasnej," rozplývala se.

,,Hustý," zasmála jsem se a dál jsme se bavili o různých věcech.

,,Půjdeš po škole ven?" zeptala se mě.

,,Ale jo," odpověděla jsem jí. ,,Kam?"

,,Do lesa a tak," odpověděla.

Kývla jsem a šourala se na své místo, protože mělo za minutu zazvonit. Učitelka tam stále nebyla, tak jsem se podívala z okna. Zelené stromy, zelená tráva, za zelenou trávou sportovní kurty a za kurty silnice. Těch stromů jsme měli u školy vcelku dost, ale bohužel neprodukovaly tolik kyslíku, aby nám probudily naše mozky a začalo nám to alespoň trochu přemýšlet.

Učitelka přišla do třídy, pozdravili jsme se a následně si opět sedli.

Přemýšlela jsem nad tím, jaké by bylo prostě opustit tuto civilizaci a žít v přírodě, ideálně v pralese, džungli. Bylo by to něco jako vzbudit se, obstarat si potravu, nebo hladovět, najít pitnou vodu,nebo žíznit, vyrobit si zbraně, nebo být zabit, udělat si přístřešek, nebo se bát jedovatých plazů. Nepřemýšlela jsem jen o tomto. Měla jsem ráda i strašidelné historky. Jaké by to bylo, kdyby se mě nějaká nadpřirozená ujala, přeformulovala mě a podmanila. Kdyby nějaký člověk nezažíval stereotypní život, kdyby zažíval něco víc, ale nemohl by to nikomu říct, neměl by jak.

Najednou zazvonilo na konec hodiny.

,,Co," řekla jsem si sama pro sebe. 

Pravda, někdy se holt příliš zažeru do svých myšlenek, a čas, jako by byl jen pouhý snadno zmanipulovatelný výmysl.