Taky jsem POTTER [CZ FF]

2. Odjezd do Bradavic

„Dobrý den, slečno Potterová," pozdravil mě Ollivander.

„Vy.. vy víte, kdo jsem?" řekla jsem s otevřenou pusou. Výrobce jen kývl a otočil se zády ke mně. Z police vyndal krabičku, samotnou hůlku mi podal do ruky. „Mávněte s ní," vyzval mě a sledoval, co se stane.

Švihla jsem hůlkou směrem k oknu a to se rychlostí blesku roztříštilo. Ollivander mi hůlu vyškubl a podal mi jinou. Všimla jsem si, že ten kluk stojí za mnou a celé to dění sleduje. Pak jsem lehce mávla hůlkou a vyletěly z ní bílé, žluté a modré jiskry, výrobci se rozjasnily tváře a zasmál se.

„A máme tu vítěze!" řekl pobaveně a hůlku opatrně uložil do krabičky, kterou následně zabalil do balícího papíru. „Bude to.. sedm galeonů, slečno Potterová," řekl mi a podal mi krabici. Zaplatila jsem a chystala se k odchodu, ale zarazil mě výraz toho kluka.

„Ty.. jsi kdo?" řekl skoro nevěřícně a ukázal na mě. „Nikdo," řekla jsem a rychle z toho obchodu zmizela, protože se mi do očí začaly hnát slzy. Zase. Možná se ptáte, proč jsem při pohledu na něj začala brečet. Měl totiž stejné znamínko na krku jako já. Byl to on. Harry. Můj bratranec.

„Laylo, děje se něco?" zeptala se mamka, když mě uviděla a objala mě. Zavrtěla jsem hlavou a položil krabici s hůlkou na vozík k ostatním věcem. „Layl," klekl si mně táta, „co se stalo?"

Rozvzlykala jsem se naplno a zabořila obličej do matčina ramene. „Viděla jsem ho." „Koho?" zeptali se současně. „Jeho. Harryho," plakala jsem a dál nechala stékat slzy na mamčinu blůzku.

„To nic.." utišoval mě táta, „kde Harry je? Rád bych ho poznal."„Byl v obchodu, nejspíš už odešel."

Po té, co černokněžník zaútočil na tetu se strýčkem a zabil je, nějaký kouzelník Harryho odnesl k mojí druhé tetě, k tetě Petunii. Ta ale není čarodějka, ani její manžel a syn. Všichni jsou mudlové, tak proč ho neodnesl k nám, ale k nim? Je pro mě těžké ho vidět, zvlášť potom co si prožil. Na pohřeb si moc nepamatuju, jen střípky. Ale vzpomínám si na mamku, jak brečela tátovi na rameno. Od mamčina vyprávění vím, že teta Petunie ani strýc Vernon na pohřeb nepřišli, prý už měli něco v plánu. Jsem si ale jistá, že lhali. Petunie neměla svoje sestry Lily ani Juliet v lásce, protože byly čarodějky. Nazývala je zrůdy.

Zbytek dne jsem se zavřela u sebe v pokoji a přemýšlela. Nakonec jsem šla spát asi někde kolem deseti večer, moc jsem se těšila na zítřek. Ano, už zítra jedu do Bradavic, sova s dopisem dorazila pozdě. Nechala jsem se odvézt do říše snů a úplně vytuhla.

. . .

„Layl, vstávat, jede se do Bradavic," budila mě s úsměvem mamka a odhrnula mi peřinu. Nesouhlasně jsem zamručela a protáhla se.

A pak mi to došlo. „Já jedu do Bradavic!!" zaječela jsem na celé kolo a vystřelila z postele, zakopla jsem a udělala celkem slušný kotrmelec o studenou podlahu. Další kotoul zastavila skříň, díky bohu.

„Klid, Layl," zasmála se mamka a pomohla mi na nohy, „máš zbaleno?"

Ztuhla jsem. Úplně jsem zapomněla zabalit si! Omluvně jsem se na ní podívala a usmála jsem se. Jen zavrtěla hlavou, vytáhla hůlku a zamumlala nějaké kouzlo. Oblečení se okamžitě začalo samo skládat a ukládat do kufru.

„Hůlku máš?" povytáhla mamka obočí. Sáhla jsem na noční stolek a vytáhla ji. Kývla, dala mi pusu na tvář a odešla po schodech dolů.

Na nástupišti 9 3/4

„Zlatíčko, užij si to, dávej pozor a nezlob," dávala mi mamka instrukce. Objala jsem ji a rozloučila se.

Když jsem procházela uličkou ve vlaku, hledala jsem volné kupé. Konečně jsem jedno našla a usadila se k oknu. Najednou někdo otevřel posuvné skleněné dveře. „Promiň, je to tu obsazené?" ukázal zrzavý kluk na sedačky a já jen zavrtěla hlavou. Usmál se a sedl si. „Ron Weasley," představil se a podal mi ruku.

Už jsem se chystala říct své jméno, v tom někdo otevřel dveře a přerušil mě.

„Ahoj, máte volné ještě jedno místo?" zeptal se Harry Potter.