Taky jsem POTTER [CZ FF]

1. Dopis z Bradavic

„Laylo! Pošta!" „Jo mami!" odpověděla jsem obratem a sešla chody. Aspoň jsem se o to pokusila. Posledních pár schodů jsem se skutálela a hlasitě u toho nadávala.

Když jsem se dokutálela, sípavě se podívala k blížící se mamce, která mi přispěchala na pomoc. „Díky," vydechla jsem.

„Přišel mi dopis?" vzpomněla jsem si. Mamka jen s úsměvem přikývla a podala mi ho. S úctou v očích jsem si ho převracela v rukou a dívala se na bradavickou pečeť, která mluvila za vše.

„Otevři ho," pobídla mě mamka a zavolala taťku. Ten ji věnoval pusu do vlasů a pyšně se na mě díval.

„...jste srdečně zvána do Bradavic..." četla jsem nahlas, přestože mi rodiče nakukovali přes rameno. Paní Potterová přejela pohledem seznam věcí, kteří prváci potřebují a něco si mumlala.

„Můžeme je do Příčné už dneska?" zaškemrala jsem a udělala psí oči. Mamka s úsměvem přikývla a odešla do kuchyně. 

Ještě jsem rychle vyběhla schody a vzala si z věšáku cestovní plášť. Po minutě jsem seběhla dolů a stoupla si před krb. „Opakovali jsme si to stokrát. Zřetelně vyslovíš místo, kam chceš dorazit a upustíš letaxový prášek, ju?" „Ju," rozesmála jsem se a stoupla si do krbu.

„Příčná ulice!" vykřikla jsem a hodila jsem prášek pod sebe. Všechno okolo mě se najednou zatočilo a já zápasila s nevolností.

Když jsem uviděla barmana Toma, v duchu jsem se zaradovala. Povedlo se! Ještě chvíli jsem čekala na rodiče, potom jsem ale znejistěla. Z krbu vyšlehly zelené plameny a vystoupil zadýchaný táta. „Vidělas mámu?" zeptal se se starostí v hlase.

Jen jsem zavrtěla hlavou a dožadovala se odpovědi, proč se po ní shání.

Místo odpovědi mě vzal za zápěstí a vyvedl mě z hostince. Rozběhli jsme se po ulici a vráželi do kolemjdoucích. Nějaké čarodějce utekla tak stovka ropuch, nechtěla jsem ty chudinky zašlápnout, tak jsem trochu zpomalila.

Taťka jen mávnul hůlkou, všechny žáby se s kvákáním vznesly do vzduchu a doplachtěly zpátky k té paní. „Juliet! JULIET!" křičel, spíš řval na celé kolo. Do očí se mi začaly drát slzy.

„MAMI!" zaječela jsem hystericky a naplno se rozbrečela. „Tady jsem broučku," to vyšla z Obrtlé ulice máma a vzala mě do náruče.

Taťka nás s mamkou objal a něco jí šeptal. „Jen jsem špatně vyslovila jméno," zasmála se mamka a setřela mi slzy z obličeje.

Když jsme se konečně zvedli a zamířili do Krucánků a kaňourů, pořád jsem trošku pofňukávala, s tím rozdílem, že jsem se usmívala, protože mamka byla zpět. Těsně před prahem jsem ale ztuhla. Mezi kouzelníky a čaroději se snažil projít mohutný poloobr s dlouhými černými vlasy. vedle něj cupital černý kluk s nachovou jizvou na čele. Byl mi povědomý.

Než jsem se ale rozpomněla, taťka mě zatáhl do obchodu. Pokrčila jsem rameny a vydala se za rodiči.

Poté, co jsme navštívili ostatní obchody a zamířili jsme k Ollivanderovi, uviděla jsem toho kluka s poloobrem. Také mířili k výrobci hůlek.

Uvnitř obchodu bylo ticho. Okolo nás byly police s tisíci hůlek. „Laylo, musíme na chvíli pryč. Hned jsme zpátky, broučku," dala mi pusu na tvář mamka a s taťkou se dali na odchod, „pan Ollivander už se o tebe postará."

Přikývla jsem a postavila se před stůl. Byl na něm zvonek.  Zmáčkla jsem ho a na žebříku na kolečkách opřených o skříně ke mně přijel výrobce hůlek a široce se na mě usmál.

„Dobrý den, slečno Potterová," řekl Ollivander a hůlkou poklepal na žebřík, který poté odjel.

Vítejte u mojí nové fan fikce na Harryho Pottera. Doufám, že vás první kapitola zaujala. :) Vote a koment potěší, teště se na nové kapitoly! :)) Kdyby jste měli nějaké nápady, nebojte se mi ozvat :D

Killer Frost