Ve stínu Davidovi hvězdy

4. Chléb a slzy

„Judith! Přijď, prosím do kuchyně."

Volala Ester Lachsová svoji dceru.

Judith vstala ze země, kde si hrála s Jacobem. Došla do kuchyně.

„Zajdi k Radkovským pro chleba a potom ještě skoč do obchodu pro máslo."

Dcerka kývla na souhlas, vzala si od maminky peníze a tašku. Vyšla před dům.

Srdce jí poskočilo, možná uvidí Vojtu, pokud dneska bude u pultu obsluhovat. Aspoň nějaká radost za dnešek, pomyslela si, a vyrazila směrem k pekařství.

Cestu k pekařství lemovali krásné stromy lípy srdčité. Dívka se ani nedivila, že je to národní strom Československa. Vlastně teď už jenom Česka, posmutněla.

Jakmile otevřela dveře do krámu, udeřila jí vůně lahodného pečiva. Krásně vonělo.

„Dobrý den."

Pozdravil někdo. Ten někdo byl Vojta Radkovský. Judith se v duchu usmála a zavřela za sebou dveře.

„Dobrý den."

Oplatila pozdrav. Došla k pultu a vzhlédla těm blankytně modrým očím, ve kterých hráli jiskřičky chlapcovi ješitnosti.

„Co to bude, slečno?"

Zeptal se, svým medovým hlasem.

„Jeden chleba, prosím."

Chlapec se k dívce otočil zády, aby vybral požadované pečivo.

„Ty se jmenuješ Judith, viď?"

Zeptal se pochvíli Vojta.

V dívce hrklo. Jak mohl vědět její jméno?

„A-ano, jsem Judith."

Řekla trochu nejistě.

„Asi se divíš, odkud znám tvé jméno. S Isaacem chodíváme občas hrát fotbal. Říkal mi, že má mladší sestru.

Jak to, že to nevím?! Divila se dívka.

„Tak ho ode mě pozdravuj."

Řekl hoch, podávajíc dívce chleba.

„Dobře, vyřídím pozdrav."

Usmála se Judith a podala Vojtovi peníze.

Vyšla ven z pekařství.

„To si ještě s Isaacem vyřídím!"

Řekla si pro sebe. Uvnitř ji hřálo srdce z toho, že Vojta ví, jak se jmenuje.

Cestou k obchodu se už jenom usmívala. Když v tom jí někdo zastoupil cestu. Byl to Gustav Bauer, spolu se svými kumpány. Měl na sobě ten samolibý usměv. V té chvíli by se Judith krve nedořezal.

„Ale, ale, kohopak to tu máme?"

Zeptal se jízlivě.

„Jdi mi z cesty, Bauere!"

Odsekla Judith.

„Co když nechci?"

Chytl Judith surově za rameno.

„Co uděláš, hm?"

Dívka už měla slzy na krajíčku.

„Tak budeš mít co dělat semnou!"

Ozval se pro Judith známý hlas. Dívce spadl obrovský kámen ze srdce. Byl to Isaac. Gustav pustil Judithino rameno. O krok ustoupil, a za chvíli už běžel pryč i se svými kumpány.

„Neublížil ti?"

Zeptal se bratrsky Isaac.

„Ne, je to dobrý."

Odpověděla sestra, přitom se jí skutálela jedna velká slza po tváři.

„Judith, co se děje? Kdo byl ten kluk?"

To už to Judith nevydržela a rozbrečela se. Schovala se k bratrovi do náruče. Ten jí láskyplně přivinul k sobě a utěšoval.

Došli k malému parku, který byl poblíž. Posadili se na lavičku pod velký starý dub.

„Teď mi všechno řekni."

Pobídl Isaac sestru a podal jí kapesník. Judith si utřela slzy, vysmrkala se.

Všechno bratrovi řekla. O tom jak jí ve škole trápí Gustav, že jí ubližuje, vysmívá, uráží ji...

„Hlavně to neříkej rodičům, mají už tak dost starostí. Navíc bychom proti němu stejně nic nezmohli. Má vlivného otce."

Prosila svého bratra Judith.

„Já tě chápu Judith, ale ten kluk ti ubližuje a hanobí naši kulturu a vyznání."

Odvětil jí na to Isaac, ale bylo mu jasné, že má jeho sestra pravdu.

„Vím Isaacu, ale co můžeme dělat? Už tak jsou židé utlačováni. Nic bychom tím nevyřešili. Třeba mi dá pokoj."

Řekla a pokusila se o nenucený úsměv. Moc jí to nešlo. Vyšel z toho spíš úšklebek.

„No dobrá, ale vždycky se mi se vším svěř."

Mrkl Isaac na Judith

„Odteď si všechno budeme říkat, slibuješ?"

Nastavil ruku ke své sestře.

„Slibuji."

Usmála se na svého milovaného bratra a přijala jeho ruku na platnost jejich slibu.

„Pojďme raději pro to máslo, ať nepřijdeme pozdě k večeři."

Isaac vstal a vzal Judith okolo ramen.

Oba dva sourozenci vyšli vstříc slunci, které pomalu zacházelo za obzor.

Děkuji všem, kteří se dočetli do této části příběhu. moc si toho vážím. Hodně to pro mě znamená. Děkuji za všechny hvězdičky a komentáře, které mě vždycky potěší :-). 

Přeji krásného Valentýna ♥