100% Zmatená Poezie od Sluníčka

38. Můj z Života Spis

Pozn.: Jedna z mých prvních básní, psána volným veršem. Vznikla 28.8.2015 v rámci akce zvané Destinace, když mi bylo skoro čerstvě 18 let (nyní je mi skoro 20) - na tomto soustředění jsme dostali za úkol napsat svůj životopis obsahující jak náš život probíhal do té doby a jak bychom si svůj život představovali poté, až do smrti. Já jediný, blázen, ho dokonce zveršoval. (Ostatní měli hotovo za dopoledne, já psal ještě u oběda, svačiny a večeře.) Zatím se plní. Maturita byla hračkou a v 19 jsem skutečně nalezl dívku svých snů...

Nevím, jak možné to jest,
ale pamatuje si záblesk z prenatálního vývoje,
na to by dal pěst.

Narodil se roku 1997 ve Šternberku, pobyl zde ale jen pár dní,
pak přesunut byl do Olomouce v době povodní. 

Rodinný život příliš štěstím neoplýval,
rozvod rodičů s ním zahýbal.
To ve třech letech se stalo,
hádání rodičů však neustalo. 

Kvůli soudu o péči rozmazlován byl,
uličníkem se stal,
nejednou polívčičku ve školce rozlil. 

První třídu církevní školu navštěvoval,
ať Ježíš je či není,
své svědomí vytrénoval,
byť dlouho trvalo jeho probuzení. 

Další stěhování, do Hranic, v jeho sedmi,
přineslo zážitky nevšední.
Krom vedle lůžka kostky dlažební,
ve škole vždy ve všem mimo učení
a techniku byl poslední. 

Učitelka třídní, do páté od třetí,
pomohla na nohy se postavit
a jakožto mimoni přežít.
Dva přátelé jistě také pomocnou ruku podali. 

Od 13 přešel na gympl,
nebyv spokojen s ním, prosil,
mohu přejít do Přerova, maminko? 

Pro zákaz odstěhoval se k otci, své sny si splnil, přešel,
byť nepěkný sled událostí se na to sešel.

Maminka v šestnácti zemřela,
však přeci něco dobrého z toho vzešlo,
jak záleží mu na rodině, jemu došlo. 

Dále však již krásné věci se jen děly,
noví přátelé na špatné zapomenout pomáhali.
Maturita stala se proň hračkou,
prošel ní jako cyklus pračkou. 

Ačkoli do devatenácti neúspěchy ve vztazích nebraly konců,
našel dívku svých snů,
se kterou chtěl žít do konce svých dnů. 

V dvaceti muzeum své založil,
pevný základ kariéře studiem na výšce položil.
Obor programování vystudován jest,
v Microsoftu nechal své vědomosti kvést. 

Projel svět díky přednáškám,
a když vyrostl mu bráška,
dostat se do života mu pomáhal. 

Ve dvaatřiceti první dítě jeho života nabylo,
nový smysl života, jenž fyzicky namáhal,
duši pohladil,
ano, když ten potomek se narodil. 

Dále pokračoval v práci,
mnohokráte porazil prokrastinaci
a vyšší místo si pojistil,
aby další tři potomky, trojčata, zajistil. 

Přenádherný to pocit,
když něco člověk zde zanechá,
někoho, kdo v díle jeho pokračuje. 

Odpočinek je však již potřebný,
rozloučí se s kolegy,
v pětašedesáti začal jehož důchod poklidný. 

Ženu měl do konce života rád a ona jej,
jednotná zůstala jejich kolej,
všechny Nokie posbíral, děti vychoval,
nic víc si nepřál. 

V osmdesáti zemřel v radosti,
byť věděl, že tělo jeho duši opustí.