Nadia je 11 letá čarodějnice. Je skoro konec července a jí ještě nedošel dopis do Bradavic. Dostane ho? A co dalšího se stane se dozvíte v měm příbehu.
Slyšela jsem klepání na dveře. To bude určitě Aiden. "Mamii jdi tam prosím a pozvi ho dál. Já se nachystám" zakřičela jsem, protože máma byla v přízemí a já ve 2 patře.
Šla jsem se převléct. Doma máme mudlovské oblečení, abychom nebyli nápadní. Rozhodla jsem se pro černé džíny a triko s proužkami. Ze spoda jsem slyšela hlasy. Zavolala jsem Linzy a ona se přede mnou objevila. "Ahoj Nadio, paní"pozdravila mě a uklonila se. "Ale Linzy, říkala jsem ti, že mě más oslovovat 'paní', jen když tu je někdo z rodiny nebo cizí" pohladila jsem jí po hlavě a ona se nervózně usmála. "Ale tady je někdo cizí, má paní" Linzy se otočila ke skříni a luskla prstem. Objevil se tam Aiden.
"Co tu děláš Aidene?" obrátila jsem se na něj. "Proč mě špehuješ?" "Já tě.. Já tě nešpehuju!" pročistil si hrdlo a pokračoval "Já jen, že by mě tvá mamka nepustila." podíval se na mě. To je pravda. Otočila jsem se na Linzy a pověděla jsem jí "Jsi šikovná, že jsi to zjistila, ale před Aidenem mi paní říkat nemusíš" usmála jsem se na ni a ona přikývla. "S tebou si ještě promluvím" řekla jsem výhružně Aidenovi a obrátila jsem se zpátky na Linzy. "Teď si volná, Linzy. Můžeš jít kam chceš, dokud se nevrátím z nákupu" najednou jsem si vzpoměla, že mi Linzy na zahradě chtěla něco říct. "Chtěla jsi něco Linzy?" zeptala jsem se jí a věnovala jsem jí vřelý úsměv. "Ano. Já jsem se chtěla zeptat, jestli by moje rodina mohla taky do Bradavic" měla jsem knedlík v krku. Nechchci jí zklamat, ale do mého pokoje se asi nevlezou. "Moc mě to mrzí Linzy, ale povolený je jen jeden domácí mazlík." Linzy se trochu zasmála. "Nene Nady. Chtěli bychom pracovat v jídelně" to se ještě dělá? "Tím 'chtěli' myslíš i tebe?" zesmutněla jsem. Myslela jsem, že tam bude se mnou. "Ale s takovou se vůbec neuvidíme! Já.. tam nebudu mít kamarády a-" přerušilo mě zaklepání na dveře.
"Nadio, je tu teta. Chce si s tebou popovídat" zakřičela na mě přes dveře moje matka. Jenom zmíňka o té bestii mi dokáže zkazit náladu na celý den a ještě abych s ní mluvila. To tak ještě. Linzy se najednou rozklepala a začala brečet. "Ne ne ona je tady, má paní? Nepouštějte jí dovnitř, prosím!" žadonila a břečela čím dál víc.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Pohled na ní, jak brečí mě ničil. Klekla jsem si k ní a utěšila jí "Šš.. Ššš. To je v pořádku. Já ji nepustím dovnitř" objala jsem ji a držela ji pevně u sebe. Její pláč ztichl a ona řekla "Děkuju Nadio. Mám tě moc ráda." povytáhla koutky úst nahoru.
Šla jsem dolů ke vchodovým dveřím. Přes dřevěné dveře toho moc neuvidím. Otevřela jsem dveře a řekla co nejsebevědoměji a co nejhnusněji jak jsem dokázala "Co tu chcete?" Hodila po mě hnusným pohledem a řekla mi svým odporným hlasem "Přišla jsem pro Linzy. Nesplnila můj úkol a já ji jdu potrestat" vyšla s pravdou ven. "Co si to dovolujete vy jedna bestie stará? Je moje a vy se jí ani nedotknete, rozumíte!" zakřičela jsem na ni a ona se zašklebila "Na malou holku máš dost kuráže, slečinko"
"Neprojdete tento práh domu! Jedině přes moji mrtvolu! Zakřičela jsem na ni a zavřela dveře. Utíkala jsem ke schodům pro Linzy. Má teta se tak lehce nevzdá. Ale než jsem stihla ujít 5 kroků, otevřely se dveře a ona vstoupila dovnitř. "Jdi pryč Linzy. Chce ti ublížit" zakřičela jsem z plných plic. Potom se přemístila. Kde kruci je? Rychle jsem běžela po schodech nahoru do měho pokoje. Otevřela jsem dveře a viděla jsem Aidena s hůlkou v ruce, jak brání Linzy. Vyslal na tetu nějaké kouzlo a ona zkameněla s spadla na zem. Zůstala jsem na Aidena civět a jak mě viděl, ihned zahodil hůlku.
