SASUSAKU- Ne nadlouho

Část 2. - Setkání

Na druhý den vstal velmi brzy. Venku vycházelo slunce, ptáci začínali zpívat. Výhled ze střechy domu ho velmi uklidňoval, potřeboval ze sebe vyhnat stres z dnešního souboje. Ani on sám nevěděl, proč z toho byl tak vynervovaný. Bylo to tím, že naposledy, co spolu bojovali to bylo na život a na smrt? Nebo snad tím, že se bál, že jeho protivník až příliš zesílil a on nebude schopný mu čelit? Všechny tyhle otázky chtěl zahnat, a proto se uvolnil, zavřel oči a nechal se ovívat jemným letním vánkem.

Stejně jak i předčasně vstal, tak byl i na cvičišti dříve. To se mu zrovna dvakrát nepodobalo, ale i tak na tom byl vždycky lépe, než Sasuke, který všude chodí pozdě. Po půlhodině čekání ho Naruto konečně zahlédl v dálce. Proto se skryl to blízkého křoví, s pocitem, že ho Sasuke neuvidí. Příliš špatný nápad, Sasuke si ho všiml hned, jak se přiblížil a vrhl jeden z shurikenů Narutovým směrem. Ten rychle vyskočil a ve vzduchu vyvolal klony. Jeho protivník tasil katanu a rozběhl se jeho směrem. Začal souboj v taijutsu s kunaiem a katanou. Oba ninjové byli hbití jako lišky a lehce odráželi vzájemné útoky.

Zpovzdálí v korunách stromů pozoroval Kakashi s Tsunade souboj. Museli uznat obrovský pokrok u obou ninjů. Byl to ale vyrovnaný boj, který mohl skončit zcela náhodně. Občas byly jejich útoky tak rychlé, že je tato dvojice ani nemohla rozpoznat.
„Nechceš uzavřít sázku?" nadhodila Tsuna.
„Ále Tsunade-sama, neříkala jste náhodou, že chcete s hazardem přestat," poškádlil ji.
Zakroutila hlavou: „To říkám jen před Shizune. Ona je jako stíhačka a hlídá mě."
"Klidně bych se vsadil, kdybych si dokázal tipnout, který z nich to bude...," povzdechl si, „ale jelikož jsou to oba mí studenti, tak jsou jedni z nejlepších, jak můžete vidět."
Tsuna protočila očima: „Jak skromné."

Souboj trval docela dlouho a bylo to stále nerozhodné. Jenže v jednu chvíli Sasuke zahlédl známou růžovou barvu a přestal se soustředit. Téhle chvíle nepozornosti Naruto využil, skočil na něj, odzbrojil ho a přiložil mu kunai ke krku. Sasuke se zamračil.
„Fajn, jsi vítěz," řekl mu.
Naruto radostně povyskočil, ale pak si hned sedl celý vyčerpaný. „Jsem hotovej, -ttebayo!"
„Já ani ne," provokoval ho Sasuke, „asi jsi ve špatné kondici."
„No Sasuke, tak to je tím pádem bída, že tě porazil někdo ve špatné kondici, ne?"
Ten se jen ušklíbl a Naruto se vítězoslavně usmál a zároveň bedlivě pozoroval svého kamaráda, jak se pořád rozhlíží kolem dokola.
„Hledáš něco, Sasuke?" zeptal se ho.
„Ale nic, jen jsem měl pocit, že jsem něco zahlédnul," odvětil.
Oba ninjové se postavili a podali si ruce. Blížily se k nim čtyři postavy. Po chvíli už šlo rozpoznat, že se jedná o Tsunade, Kakashiho, Hinatu a ... Sakuru?! Sasuke sebou trhl. Čím více se přibližovala, tím více byl nesvůj. Nevěděl proč. Možná se bál, jak na něj po těch letech bude reagovat. Bude na něj milá? Nebo snad zlá? Ani by se nedivil a v hlavě se mu vybavila ta vzpomínka, kdy ji nechal ležet samotnou v noci na lavičce. To už bylo ale dávno a on doufal, že mu odpustila. Třeba ho stále milovala. Zavrtěl hlavou. Nad čím to sakra přemýšlí? Měl takový divný pocit u srdce, co to bylo? Když už od nich byli jen kousek, Sasuke si všiml, jak je ta kdysi veselá kunoichi bledá, hubená... vyčerpaná. Krásná. Naruto si po něm házel zvláštní pohled, ale on tomu nevěnoval pozornost. Nemohl od ní odtrhnout oči. Propaloval ji pohledem, dokud se na něj nepodívala a on uhnul zrakem jinam.
Naruto si zkoumavě prohlížel Sasukeho. Viděl jak na Sakuru doslova zírá a usmál se pro sebe. Představil si ty dva spolu a v hlavě se mu začal rodit plán. Třeba jim to tentokrát vyjde. Pak tomu už dále nevěnoval pozornost, protože si šel pro polibek od své milované přítelkyně, která se na něj celou dobu usmívala. Rozběhl se k ní a hodil si ji do náruče a jemně ji políbil. Teda tak to připadalo jim dvoum. Ostatním to připadalo, že ji doslova hltá a kdyby si Kakashi vedle nich záměrně neodkašlal, asi by se tam snad začali i osahávat a kdoví, co ještě. Hinata se od něj rychle odtáhla a celá červená seskočila z jeho náruče. Sasuke na něj nechápavě zíral.
„Sasuke, tohle je Hinata, chodila s námi na akademii," usmál se, „a teď spolu chodíme."
Ten nedokázal pochopit, že Naruto... ten Naruto, který byl vždycky totálně přihlouplý a dělal kraviny, si našel holku?! Sasuke si vždycky myslel, že jeho kamarád miluje Sakuru, ale časy se s mění. Pousmál se.
„Přeju vám to," řekl a pohledem zase zkoumal Sakuru.
Celou dobu byla zticha a nic neříkala. Koukala se někam jinam a pochmurně se usmívala. Vypadala jinak. Vyrostla. A i přesto, že vypadala pořád skoro stejně, měl zárověň pocit, že je úplně jiná.
Tsunade, která celou dobu něco diskutovala s Kakashim, promluvila.
„Celou dobu jsme sledovali váš boj," začala, „a to z toho důvodu, že si myslím, že nechceš být navždy geninem, že Sasuke?"
Ten zakroutil hlavou. Jistě, že nechce.
„Dobrá, sledovala jsem tvé schopnosti a tvůj styl a zatím jsem ještě nedošla k závěru, jakou hodnost bychom by ti měli udělit, takže si to promyslím. Dostav se pozítří ráno do mé kanceláře," řekla mu.
Snažila se rozpoznat jeho reakce nebo cokoliv, ale on měl stále kamennou tvář. Vytáčelo ji, že jí nevěnuje skoro žádnou pozornost, když mu říká něco tak důležitého... Nevěřila mu, ale zatím nevypadá, že by měl nějaké nekalé úmysly... Smutně se podívala na svou studentku a pomyslela si, jak jí asi musí být. Povzdychla si a společně s Kakashim odešli.

Takže nová hodnost... zajímalo ho, co z něj bude a doufal, že z něj neudělají ANBU. Nevrátil se do svého domova proto, aby plnil milióny misí v utajení. ANBU mají snad nejméně volna a on rozhodně volno chtěl. Vrátil se i kvůli toho, že chce konečně obnovit svůj klan. Naruto si povídal a muchloval s Hinatou a Sakura pozorovala nebe. Zhluboka se nadechl a přistoupil k ní.
„Hm, ahoj," řekl.

Sledovala mraky na obloze, protože nevěděla, co dělat. Naruto a Hinata se oblizovali a ji v tom nechali samotnou. Všimla si, že Sasuke se na ni kouká a to ji znervózňovalo. Byl tak krásný jako vždy... Chtěla prolomit to ticho a něco mu říct, jenže nechtěla být otravná. Když v tom se k ní přiblížil a pozdravil. Tak jo, hlavně zachovat klid. Otočila se na něj a snažila se vykouzlit úsměv.
„Ahoj."

Usmála se na něj, ale on v jejích očích viděl smutek. Její pohled mu přišel takový prázdný. Mrzelo ho to. V tu chvíli mu došlo, že ani nevěděl, o čem se s ní bavit. Sakra! Měl si to promyslet.
„Vyrostla jsi."
„Jo, to i ty," začala, „všichni jsme teď jiní."
Smutně se na ni pousmál. Chtěl ji říct, že hlavně on je teď jiný, že se hrozně omlouvá za to, jak se choval. Za to, co jí udělal, ale neměl na to odvahu. Nedokázal ji to říct.
„Tak co vy dva, nechcete s námi do Ichiraku?" vyrušil je Naruto, držíc Hinatu za ruku.
Sasuke pohlédl na Sakuru.
„Ne, už bych radši měla jít," odpověděla, „za chvíli mám práci v nemocnici."
Ti tři si vyměnili pohledy a Sasuke měl pocit, že něco neví. Že mu něco uniká. Rozloučili se s ní i s ním a tento pár už odcházel. Sakura se taky pomalu odebírala k odchodu.
„Počkej," zastavil ji a ona se na něj tázavě podívala.
„Nechceš doprovodit?" zeptal se jí.
Chvíli se rozmýšlela. „Ne, to je dobrý," řekla a šla.
On jí ještě dlouho pozoroval, dokud se mu úplně neztratila z dohledu. Byla opravdu zvláštní a opravdu hubená. Chová se zvláštně. A Sasuke nad tím přemýšlel ještě hodně dlouho.