Zamilovaná

Part two

Můj školní den uběhl dost rychle, možná to bylo tím, že jsem s Tai furt kecaly, ale to je jedno. Po škole jsme běžely na trénink, měly jsme pár minut, ale přišly jsme pozdě o deset minut takže jsme musely udělat 30 kliků...fakt výborný. Ale pak nám paní Krylová - vedoucí našeho oddílu řekla, že bude takzvaná Rytmická olympiáda v Sochi. Budou tam prý ty nejlepší gymnastky z celého světa a je to juniorské takže vybere 10 z nás a ty pojedou na olympiádu! To bylo skvělý, někdy by mě nenapadlo že bude jakoby dětská olympiáda. Ale minus bylo to, že my jsme si měli sami vymyslet naší sestavu... což je horší šle já to snad zvládnu. Po tréninku jela Taisia busem za babičkou a tak sem šla sama. Bylo kolem 8 hodin a byla pěkná tma. A navíc jsem šla tou nejdebilnější cestou, kde jsou fetky, bezďáci atd... Bylo to hrozný. Štvalo mě, že šel za mnou takový podivný muž, bála jsem se. Ještě ke všemu jsem se lekla že jsem v šatně nechala kličky a musela jsem se podívat do batohu. To jsem ale dělat neměla, ten muž co byl za mnou mě chytnul a dal mi ruku na pusu. Začala jsem řvát, kopat, brečet, mávat rukama - marně. Muž měl velkou sílu a po chvilce jsem se octla v křoví v parku. Byla jsem promrzlá a nic jsem si nepamatovala, byla jsem celá bílá, nahá a začala jsem brečet ten muž mi vzal peněženku a peníze naštěstí mám ale doklady doma a peněz jsem měla jen u sebe málo. Začala jsem hrozne brečet bylo tak 5 ráno a nemohla jsem se zvednout a ani nikoho zavolat měla jsem jen triko a kalhotky. Nemohla jsem ani zařvat. Cítila jsem se odepsaně. Náhle mě spatřila nějaká paní. Byla starší a působila moudře a mile. Když mě viděla běžela za mnou.

Paní: Děvče malé! Co se ti stalo? Si samá modřina!
Já: J-J-já nevím, včera mě chytil nějaký muž a dal si nevzpomínám...
Paní: Okamžitě volám policii a záchranku. To se musí řešit tohleto!

Nechtěla jsem aby volala, ale cítila jsem že to nezvládnu, nemůžu ani pomalu chodit. Začala mi téct slza. A paní mě utěšovala. Když přijela záchranka a policie tak začali řešit, mě nabrali na vozítka, dali mi deku a já usinala.
Probudila jsem se až v nemocnici a byla tam Taisia a mamka. Nevěděla jsem nic, kde to jsem, proč tu jsem, co je dnes za den, nic. Byla jsem bezmocná a jen ležela, ležela a ležela. Můj život byl v tu chvíli katastrofa. Jedla jsem přes hadičky, pichali mi furt nějaké jehly a já jen skoro ležela. Přišlo ale za mnou mezitím spoustu lidí, ale nebyla jsem schopna dlouho vydržet a neusnout. Asi po 14 dnech jsem už mohla chodit, jíst a měli mě propustit. Bylo příjemné zase být déle vzhůru. Mezi tu krátkou dobu co jsem byla ve špitále, jsem se učila, musím dohonut učivo a musím říct, že to trochu pomohlo. Když mě propustili měla jsem zvláštní pocit venku, měla jsem strach a tak mě mamka všude vozila.

Dnes trochu delší ale od příštího dílu, to začne být zajímavé :D