Příběh z deníku | Martin Carev

Nový divný kamarád.

Pomalu jsem otevírala oči, ale hned jsem je musela zavřít, jelikož mně trefilo do očí ostré světlo. Zamrkala jsem a pomalu otevírala oči. Rozhlédla jsem se a uvědomila si, že ležím v nemocnici. Chtěla jsem se posadit , ale jakmile jsem se opřela o ruku, sykla jsem bolestí. Podíval jsem se na moji ruku a ta byla v nějaké divné dlaze. Hned po mojí ruce jsem se podívala kolem sebe. Na pokoji byly tři postele, na jedné jsem ležela já , na druhé nikdo a na třetí někdo. Neviděla jsem mu do obličeje, ale podle kratkých vlasů jsem usoudila, že to bude nejspíš kluk.

"Ahoj" řekla jsem po docela dlouhém rozmýšlení.
Nic. Po místnosti bylo stejné ticho, jako před mým slovem.
"Zazvoň" ozvalo se asi po pěti minutovém tichu. Ten kluk,jak jsem podle hlasu poznala, se však nehnul ani o milimetr.
První jsem se nechápavě dívala, a pak mě napadlo, otočit se kolem sebe. Na nočním stolku ležela sklenička s čajem a něco, co připomínalo spíše vypínač, než zvonek. Ale tak při nejhorším jenom rožnu (rozsvítím) že jo ..pomyslela jsem si a onen vypínač zmáčkla. Nic se nestalo. Žádné světlo. Ale v tom jsem z chodby uslyšela kroky. "Děkuju" šeptla jsem rychle než do dveří vrazila sestřička. "Dobrý den slečno, potřebujete něco ?" řekla docela mladá a celkem hezká sestřička. "Aaa..můžete mi prosím říct co mi je a zavolat prosím mým rodičům. řekla jsem nervozně.
"Máte zlomenou klíční kost a natrhlý ramenní sval." řekla a po krátkém nádechu pokračovala. "Vaši rodiče tady byly včera a zítra by měli přijít, ale přinesli vám nějaké věci tak prosím chvíli vydržte hned je přinesu" řekla a poté odešla.
Zase sama, teda ne sama ale s tím klukem bez kterého bych byla asi ztracená a na kterého jsem měla hroznou chuť promluvit..ale to mi moje odvaha nedovolila.
Z mého přemyšlení mně vyrušilo zaklepání a poté i příchod sestřičky. "Slečno Martenzová, tady máte věci, a kdyby jste ještě něco potřebovala stačí zazvonit" řekla s milým úsměvem a odešla. Já se poté pomalu natáhla pro cestovní tažku a otevřela ji. Bylo to dost náročné. A najednou BUM. Tažka, díky mojí nešikovnosti, spadla na zem. Hlasitě jsem si povzdechla a už se natahovala ke zvonku, ale v tom se ten kluk postavil, tažku vzal ze země, položil ji na postel a lehl si zpátky. Já se jen s otevřenou pusou dívala na to co jsem právě viděla. Jestli byl Robin šukatelnej..tak tenhle byl bůh sexu (Lenko ne, tebe prostě nenapadne nic lepšího😂).
"Děkuju moc" řekla jsem po minutě mého mlčení.
"Nemáš zač" řekl potichu chraplavým hlasem.
Já se na něj chvilku koukala a pak jsem se vrhla na mé věci. Bylo tu všechno..hygiena, oblečení a dokonce i mobil a notebook. Hned jsem pro něj šáhla a zapnula wifi. Heslo. První jsem chtěla zazvonit, ale pak mě napadlo že se zeptám toho kluka. Pomalu jsem se snažila vstát..moc to nešlo ale nakonec se moje nohy dotkly země a já pomalu šla. Krok po krůčku a celou dobu jsem se soustředila jenom na něj, teda spíš na jeho postel, jelikož byl celou dobu otočený zády. Došla jsem k jeho posteli a zaklepala na noční stolek. "Ahoj" řekla jsem nervózně. Neodpověděl , tak já , ještě s větším knedlíkem v krku, pokračovala. "Jmenuju se Klára" řekla jsem.
Ticho.
Chvíli jsem tam jen tak stála, a pak jsem se pomalu otočila a šla směrem k mojí posteli. Možná spí. Pomyslela jsem si, když v tom jsem za sebou zaslechla kroky. Prudce jsem se otočila a za mnou stál on. Hlavu měl sklopenou a díval se na své boty. Pak hlavu zvedl, usmál se, a natáhl ke mě ruku. "Martin" řekl a mírně se usmál . Podívala jsem se na jeho oči a mírně se mi podlomila kolena. "Klára" řekla jsem a  usmála se nazpět.
"Potřebovala si něco ?" zeptal se. "No já jsem se chtěla zeptat, na heslo od wifi?" řekla jsem a nervózně se pousmála. "No ...já..jse.." BUM. Najednou se  rozletěli dveře a v nich stála sestřička. "Ááá, vidím že už jste se seznámili " řekla a usmála se.
Poté vzala ze stolu hrníček a odcházela. Když už byla ve dveřích tak na ni zavolal Martin.
"Sestři, mohl bych Vás prosím poprosit o heslo od wifi ?" řekl a usmál se tím jeho nádherným úsměvem. "No,ale vy ho víte ne ?" podivila se sestra.
Martin se poškrábal na zátylku a řekl: "Ale já ho chci pro Klárku."
Pro Klárku, jako vážně..on mi řekl Klárka..pomyslela jsem si a u toho jsem se usmívala jako blbec.
"Ahá..řekla a oba dva si nás měřila pohledem.
"nem2101..všechno dohromady, všechno malým." řekla a odešla.
My dva jsem jsme tam stáli jako blbci a oba dva jsme mlčeli. Já koukala na zem a on na dveře.
Po chvilce:
"No a ..proč si vlastně tady ?" prolomil Martin ticho.
"Jedna pipina do mně narazila kozama a já jsem spadla a mám natrhlý ramenní sval a zlomenou klíční kost." řekla jsem. Po chvíli jsem dodala:
"A ty ?"
Martin zblednul a sklopil hlavu.
"No já jsem měl nehodu." řekl potichu a šel si lehnout. Já jsem tam jenom stála a zírala.
Provedla jsem něco?..ptala jsem se sama sebe. Pak jsem se šla posadit na postel a rozhodla jsem se o tom nepřemýšlet. Do ruky jsem si vzala mobil a zadala heslo. Projela jsem sociální sítě a v tom mi došla zpráva. Byla od.......Mamky.
Ahoj zlatíčko, doufám že už jsi vzhůru. Ještě dneska za tebou s tatínkem pojedem. Zatím pa.
Mamka

Tak zněla zpráva. Na ni jsem ale neodpověděla, jelikož nám přinesli oběd.

------------------------------------------------------
Tak ukončila jsem to tady. Dneska 929 slov 💪💪 😄

Nedivte se, že vydávám tak málo ale moc lidí to zatím nečte, takže s tím nějak nespěchám.
Zatím uvažuju nad tím že bych tam zakomponovala i pohled Martina. Ještě uvidím jestli na to nezapomenu.
Tak budu ráda za vote a komentář. ⭐💬
Dík moc za přečtení. 💖
Lenka