Record [Vkook, přepisuje se]

• 11. 4. 2014 •

Přepis proveden 24. 1. 2021

11. 4. 2014 20:25:35

,,Ehm, tady zase Jungkook. Vlastně ani nevím, proč to říkám, kdo jiný by taky nahrával video do mého videodeníku? Dnes jsem vážně nervózní a taky... Oh, páni, jak se můžu takhle červenat? Vždyť skoro splývám s vlastním tričkem! Možná jsem si měl vzít něco jiného, někdo by si mě teď mohl splést s rakem. Proboha, ono je to ještě horší! Je tohle vůbec v lidských silách? Třeba by pomohlo, kdybych si vzal alespoň... Jo, obleču si tu mikinu, jinak se budu pořád smát a nedokončím to ani do půlnoci... Fajn, konec výmluv, žádné další rozptylování. Dnešek byl... Dnešek byl jiný. Asi je to směšné, ale myslím si, že jsem se zamiloval. Já vím, nemůžu říct, že jsem se do někoho zamiloval po jednom setkání, ale cítím to tak. Chci říct, když jsem ho uviděl tak to... Bolelo? Jo, bolelo mě srdce, ale takovým zvláštním a zároveň krásným způsobem. Hned jsem si přál, aby jsme stáli vedle sebe a on mě oslovil nebo co já vím, klidně aby se celé metro zastavilo a my tam tak mohli stát déle. Prostě bych bral cokoliv... Bože, to zní tak zoufale, dokonce i na mé poměry... Každopádně, on si mě určitě nevšiml, ale já jsem z něj nemohl spustit oči. Prostě... Prostě to nešlo. Skoro jako kdyby mě něco na něm k sobě volalo. Já blbec vlastně ani nezmínil nic k tomu, že? Člověk by řekl, že se to po tolika nahrávkách už naučím, ale já stále zmatkuju a zapomínám. Každopádně, jel jsem metrem ve stejný čas, jako každý den, na tom není nic nového nebo neobvyklého. Dokonce stejným spojem jela i spousta známých tváří,  jako je ta paní, co voní jako koblihy, nebo ten chlap, co pořád telefonuje. Vlastně všechno vypadalo jako jindy, ale já si všiml něčeho nového. Tou novinkou byla jeho přítomnost. I když bylo všude plno lidí, já ho zaregistroval téměř okamžitě. Byl jedním z těch šťastlivců, na které vyšlo místo k sezení a nemuseli se tak bát, že budou vrážet do ostatních nebo snad dokonce spadnou jako já minulý pátek. To ale nebylo to, co mě zaujalo. Taky proč by mě to mělo zajímat, je to jen hloupé místo k sezení, na kterém se stejně vystřídá nespočet lidí během jediného dne.

No, jak jsem už říkal, zaujalo mě něco jiného. Možná teď budu vypadat jako povrchní člověk, ale jasně že mě okouzlilo to, jak byl krásný. Měl jiskrné tmavé oči, široký úsměv a zrzavé vlasy, zkrátka působil velmi nevšedně. Přišlo mi to vtipné díky těm mým červeným vlasům... Je to vůbec ještě červená? Hm, možná pod tímhle úhlem nebo... Třeba takhle to... Ne, ne, dost Jungkooku, já vím co děláš. Zase odcházíš od tématu a děláš to schválně. Takže, jak jsem říkal, oba jsme tak trochu vyčnívali z kolektivu, jelikož v tenhle moment působili lidi v metru až moc jednotvárně. Připadal jsem si trochu, jako kdyby jsme spolu chtěli vzdorovat té společenské šabloně. Bláznivé, že? Já vím, chovám se směšně, ale on mě vážně okouzlil! A zamilovaný Kookie je šílený Kookie. Jasně, jasně nemám tvrdit že jsem zamilovaný... Stejně ale jsem...

Zastavili jsme na další zastávce a já doufal, že ještě nevystupuje. Co doufal, já se přímo modlil! Naštěstí zůstal bez hnutí sedět na svém místě a já tak mohl pokračovat v jeho pozorování. Oddechl jsem si a přitom jsem se, vlastně ani nevím proč, pustil madla. To ale byla chyba, velká chyba, protože jsme se hned rozjeli. Začal jsem padat a přitom jsem se chytl jedné holky. Díky ní jsem udržel rovnováhu, ale moc mi to nepomohlo. Vrazila mi totiž obrovskou facku a řekla, že jsem úchyl. To je možná pravda, ale o ni bych nikdy zájem neměl. No, možná kdyby měla bratra... Ne Jungkooku! Teď se bavíme o tom pěkném zrzkovi. Chvíli po tom se ozval pláč a já se lekl, že jsem na někoho stoupl, protože s mým štěstím by na tom nebylo nic divného. Naštěstí jsem v tom ale byl nevině. Alespoň v něčem. Kousek od něj spadla malá holčička, mohlo jí být tak šest, možná i méně. Většina lidí si jí nevšímala, ale on ano. Rychle vstal ze svého míst a opatrně ji zvedl. Moc jsem na ně neviděl, ale vím, že ji tam utěšoval. Prostě... Prostě to vím. Nemůžu říct jak, ale vím to.

Hned jsem si přál být na jejím místě a... No... Jak jsem říkal, zvedl ji a přenechal jí své místo, aby nemusela v metru stát. Její máma vypadala celkem mladě a ani se neobtěžovala mu poděkovat, dokonce se na něj ani neusmála. Chtěl jsem ji za to nakopnout, aby se probrala. Bylo od něj milé že jí pomohl, ale té krávě to bylo úplně jedno. Nechápal jsem to. Měla mu být vděčná, ale místo toho vypadala, jako kdyby ho chtěla seřvat. Ale ta holčička... Ta byla jejím pravým opakem. Začala si s ním povídat a chvíli hráli i prstovou válku. Prostě cokoliv, aby ji při cestě zabavil.

Znovu jsme zastavili a já musel vystoupit. Proklínal jsem se za to, ale i tak jsem udělal to, co jsem musel. Zbytek dne už nebyl tak zajímavý, ale celou dobu jsem na něj myslel. Pořád se mi vracel v myšlenkách, ať už jsem byl jakkoliv zaneprázdněný. Zajímalo by mě, jak je starý a taky jak se jmenuje. Vlastně by mě zajímalo všechno, co nejde zjistit pouhým pozorováním v metru...

No už budu muset končit, zítra se uvidíme u dalšího záznamu. Doufám... Doufá že ho zase uvidím.''

Jak jste asi poznali, příběh je napsaný ve formě nahrávek až na poslední bonusovou část, ale to teď trochu předbíhám. Chápu, že tenhle styl asi nesedne každému, jelikož je to jeden velký blok přímé řeči, ale i tak doufám, že si v příběhu najdete zalíbení a dočtete ho dokonce ♥