Zase zpět. Vracím se. Z hlubin přišla, aby se pomstila ...
Dobře, dramaticky nástup splněno. :D
Takže jdeme na to. Je to třetí díl této recenz-série Měsíční kroniky maraton. Teď jsem už sice ponořená do jiné série knih, ale pokusím se tyto recenze dotáhnout do konce. Takže jdeme na to!
Název: Cress (jo, prostě jen Cress, kratší název vymyslet nešel, ale lepší než pak takové ty kilometr dlouhé názvy, které si nikdo nepamatuje , takže té řadě vymyslíme celkem podivnou zkratku, která podivně zní a nikdo neví o co jde, ale té přezdívky už se nikdy nezbaví..... 😂 okej )
Autor: Marissa Meyerová
Děj (ve zkratce):
Cress žije od mala v družici, odříznutá od světa a společnost ji dělají pouze počítače a její malé naprogramované já, a to jen kvůli jejím nevídaným schopnostem. Je totiž nejlepší hackerkou na Měsíci a Zemi. Naneštěstí, ale musí pracovat pro Levanu a dělat jí špionáž na Zemi. Před nedávnem dostane vystopovat Cinder a kapitána Thorna. A tak se celkem nevinně připlete do vzpoury o Měsíční království.
Ukázka:
Před pár lety si uvědomila, že její obydlí neskýtá mnoho příležitostí k fyzické aktivitě, a tak si vypracovala vlastní fitness program. Ke všem hrám nainstalovala aplikaci, která vybírala z široké škály fyzických aktivit, jež bude muset provádět po každé prohře. I když často litovala, že program zavedla, pomáhal jí, aby nepřirostla k židli, a tanec i jóga ji docela bavily. Ale na ty dřepy s výskokem se moc netěšila.
Zrovna, když zvuk kytarových strun oznámil začátek tance, hlasité zvonění oddálilo nevyhnutelné. Cress se s palci zaháknutými za pomyslná poutka rozhlédla po obrazovkách.
„Malá Cress, co to –“
„Obdrželi jsme volání přes přímou komunikační linku od neznámého uživatele: Mechaničky.“
S Cress se všechno zatočilo, jako kdyby právě udělala přemet.
Mechanička.
S výkřikem se klopýtavě vrhla a napůl spadla na nejmenší obrazovku, honem naťukala kód, který zrušil cvičební program, zkontrolovala firewall a nastavení soukromí, a uviděla to. Volání D-COMMU a tu nejnevinnější otázku ze všech.
~
PRIJMOUT VOLANI?
~
Sucho v ústech, Cress si dlaněmi obou rukou přihladila vlasy. „Ano! Přijmout!“
Okno zmizelo, nahradila ho černá obrazovka a potom – a potom – Byl tam.
Carswell Thorne.
Zakloněný v křesle, paty bot opřené před obrazovkou. Těsně za ním stáli další tři lidé, ale Cress viděla jenom ty modré oči upírající se na ni, přímo na ni, a začínal se v nich zračit stejný úžas, jaký cítila i ona.
Stejný údiv.
Stejné okouzlení.
I když je od sebe dělily dvě obrazovky a nekonečnost vesmíru, cítila, jak se mezi nimi prostřednictvím toho pohledu utváří spojení. Pouto, které nic nerozbije. Jejich oči se poprvé setkaly a z výrazu čirého úžasu v jeho tváři Cress vyčetla, že on to cítí taky.
Tváře jí zalilo horko. Ruce se jí začaly třást.
„U všech trumfů,“ zamumlal Carswell Thorne. Spustil nohy na podlahu a předklonil se, aby si ji lépe prohlédl. „To všechno jsou vlasy?“
ČTEŠ
Tajemství mojí knihovny aneb recenze na knihy nejen z wattpadu
CasualeJsem knihomol. A moje knihovna je naplněna spousty skvělých a i těch méně skvělých knížek a o každé z nich dokážu povídat hodiny a hodiny. Tak jsem se rozhodla o ty knížky s vámi podělit. Recenze na knihy a to nejen z wattpadu.
