Můj milý Dave

Tábor?

Jednoho dne jsem se probudila a zjistila jsem že dnes odjíždím na tábor. Byla jsem strašně šťastná, že si odpočinu od Prahy, od starostí s rodinou a od starých dobrých přátel.

Tak jsem se tedy učesala, umyla, upravila, najedla, napila a byla jsem schopná vyrazit. Přišel za mnou táta, že je čas vyrazit. Tak jsem si vzala kufr a šli jsme do auta. Když jsme přijeli na Čerňák kde stál autobus kned jsem běžela za kamarádem Davem, který mě přivítal objetím. Hned jsme se dali do řeči. Ani jsem se nedivila, když jsme se neviděli celí rok. No ale čekal ná 14ti dení tábor takže jsem se mu omluvila a šla jsem se rozloucit s rodinou. Rozloučila jsem se a ségra na mě už čekala u autobusu. Sedla jsem si vedle kamarádky Nikol, která mi držela místo.

Všichni měli dobrou náladu až na Daveho. Tak jsem mu zavolala a zeptala se ho: Ahoj, proč jsi tak smutný? Pojď si sednout k nám. Bude sranda.
Tak tedy přišel a řekl: Ahoj holky!
Nikol mu oplatila pozdrav a řekla: Čůs proč jsi tak smutný? Vždyť si to užijem.
Nikol a Dave se neznali tak dobře jako já a Dave. No ale na to, že se moc neznají si nějak moc padli do oka. Já se začala bát, že se mezi nimi něco stane. Něco víc než je přátelství. Bála jsem se právem...