Vzhledem k tomu, že její otec zemřel ještě rok před její matkou, musela Roseate do sirotčince.
Tam do zápisníků a sešitů psala příběhy, které ji napadaly.
Když jí bylo osmnáct a mohla ze sirotčince odejít, našla si malý byt a napsala svou první knihu.
Ovšem v nakladatelství ji odmítli.
Roseate se ale nenechala odradit a psala dál.
Roky plynuly.
Hromady dopsaných knih rostly.
Některé z nich nakladatelství i vzalo, ale moc lidí si je nepřečetlo.
Rose nespala, nejedla, nepila.
Pořád jen psala, aby se mohla proslavit.
Později se její rukopis ani nedal přečíst, protože psala po tmě, kvůli tomu, že neplatila za elektřinu.
S postupem let začala Rose bláznit.
Byla podvyživená, věčně nevyspalá a dehydrovaná.
To všechno jí začalo tlačit na mozek.
Ve čtyřiceti letech už jen bezcílně chodila po temném bytě, malovala a psala na zdi i na papíry, které ležely všude po zemi, cokoliv co jí zrovna napadlo.
Dveře měla zamčené.
Nechodila ven a už vůbec nestála o to, aby někdo chodil k ní.
Lidé, kteří v paneláku také bydleli, postupem času došli k názoru, že ve věčně zamčeném bytě, ve kterém se nikdy nesvítí, už nikdo nebydlí.
Nejspíš by Roseate v tom bytě brzy zemřela, kdyby jednu noc nezahlédla na nebi tu hvězdu.
Nebyla to obyčejná hvězda.
Nebyla to vlastně vůbec žádná hvězda, ale kulový blesk, který z nějakého nepochopitelného důvodu svítil růžově.
Seděla na zemi a dívala se na blesk skrz střešní okno.
Když postřehla že se zvětšuje, lekla se.
Rozhlédla se kolem sebe.
Jindy černá místnost byla nyní osvětlena růžovým světlem.
Oči se jí zastavily na bloku, ležícího vedle její ruky.
Byla na něm kresba záporačky Ignis Fatuus, postavy z jejích knih.
Podívala se zpět na přibližující se blesk, pak její oči sjely zpět na kresbu.
Těkala očima mezi dvěma objekty, dokud blesk nebyl nebezpečně blízko.
Natáhla ruku a položila ji na kresbu.
Pak se podívala na oslnivé růžové světlo a zavřela oči.
Blesk prorazil sklo a vjel do Roseate.
Ta vykřikla a stiskla kresbu tolik, že ji zmačkala.
Začala celá zářit růžově a vznesla se do vzduchu.
Pak světlo zesílilo a místností se prohnala zvuková vlna.
Ta rozrazila zdi a vlhký, popraskaný strop spadl.
Panelák vypadal, jako by mu někdo nakousl špičku, neboť jeden z bytů v nejvyšším patře prakticky zmizel a zbyla po něm jen hromada sutin.
Hrobové ticho.
Ticho před bouří.
To mrazivé ticho, které předvídá že to, co za chvíli přijde vám přivodí přinejmenším infarkt.
Ze sutin vyjela bledá lidská ruka.
Ta se vzápětí růžově rozzářila a všechny sutiny se jako na povel rozletěly do všech stran.
Ruka patřila Roseate, která díky blesku nejen omládla o dvacet let, ale dokonce se proměnila v postavu na kresbě.
Ignis Fatuus, žena se svítícími bílými vlasy, stejně vyhlížejícími šaty, složenými z milionů pohybujících se bílých nitek, růžovýma očima a nohami, ztrácejícími se v půlce lýtek levitovala pár centimetrů nad zemí a s úžasem si prohlížela růžově zářící dlaně.
Po chvíli je sepla v pěsti a poprvé za deset let o samotě opět promluvila.
,,Teš se, světě! Přichází Ignis Fatuus a o pozornost se nehodlá s nikým dělit!" zavolala mocným hlasem a začala se ďábelsky smát.Tak a tady jsem se docela rozepsala.
Chci jen upozornit že jsem se dnes dívala na Sebevražedný oddíl, takže mám takovou zvláštní náladu. xDTady takové vysvětlivky:
Roseate - anglicky růžová, nadějná
Cartwheel - hvězda, kolo u vozu
Ignis Fatuus - bludičkaPS.: V této knize se objeví třeba i postavy jako Joker, Harley Quinn a Batman.
Protože jsem mimo Sebevražedného oddílu viděla i Lego Batman Movie, takže jsem poněkud Batmanovsky naladěná. :3...And because i love Jared Leto as Joker! x3 <3
He's so amazing! :333Jdu se znovu podívat na Sebevražedný oddíl, abych se mohla rozplývat nad Jokerem v podání Jareda Leta. :3
Já vím, jsem divná. xD
ČTEŠ
Bludička
FantasyRoseate Cartwheel se už od mala chtěla stát slavnou spisovatelkou. Bohužel ne všechno jde v životě podle plánu. Rose by například nikdy nečekala že nejenže neprorazí, ale dokonce se z přepracování zblázní... -Původní název: Ignis Fatuus-