Navždy svoji? (snily) ✓

Nadání dokážu ocenit. (15 let) 💙

Počet slov: 1110
Rok 1975

Znovu nastal čas na návštevu Prasinek. Tentokrát to ale pro čtveřici zmijozelských studentů nebyla obyčejná návštěva. Měli se dnes setkat se samotným Pánem zla. Ani Regulus si nedokázal uchovat lhostejný výraz v obličeji a už od rána mu na tváři hrál jemný úsměv, který střídaly nervózní úšklebky. Mulciber se smál skoro všemu co kdo řekl a jeho smích zněl dost nepřirozeně a vysoko. Avery se tvářil jako kdyby učitelé rozdávali cukroví a Severus se snažil působit vyrovnaně, ale hlavou se mu honilo desítky hrozivých scénářů, které by mohly nastat.

Prasinky byly zasněžené a příjemný svěží vzduch přímo lákal k procházce po okolí. Avšak Regulus, Severus, Avery a Mulciber zahnuli k hotelu Heleny Hildegardy Hromské. Snažili se působit co nejméně nápadně, ale přesto o ně pohledem zavadili dva studenti. James Potter a Sirius Black. Opírali se o stěnu protějšího domu a povídali si. Náhle však Sirius spatřil čtveřici zmijozelských, něco zašeptal Jamesovi a ten se podíval jejich směrem. Severus pohlédl na své nepřátele a jeho pohled se setkal s tím Jamesovým, který ho téměř probodával skrz na skrz. Severus znechuceně odvrátil pohled a vešel s přáteli do hotelu. Za podlouhlým stolem seděla Helena si cosi zamračeně četla v Denním věštci a nevěnovala chlapcům pozornost. Vydali se tedy potichu ke schodišti a došli k pokoji, ve kterém se minule setkali s Luciusem. Regulus zaklepal.

"Ach tak, to jste vy.", řekl Malfoy místo pozdravu jakmile otevřel dveře. "Pojďte dovnitř."

Chlapci nejistě vstoupili do pokoje a všimli si, že je na stole již připravený letaxový prášek a v krbu hoří oheň.

"Tak pojďte.", vyzval je Lucius a posunkem ukázal na hrníček s letaxem.

První se zvedl Regulus, nabral si hrstku letaxového prášku, vhodil ho do krbu a vykřiknul: "Malfoy Manor!" Oheň vzplál a Regulus zmizel v plamenech. To samé nakonec udělali Avery i Severus. Mulciber, který zbyl poslední nervózně polknul a se zavřenýma očima málem vkročil do ohně bez letaxového prášku. Lucius ho musel rychle chytit za paži, aby se nespálil. Nakonec se do Malfoy Manor dostal i on a Lucius vkročil do ohně jako poslední.

Objevili se ve veliké místnosti, která díky vybavení a obrazům působila jako zámecká. Chlapci poznali nezaměnitelný Malfoy Manor.

"Výborně.", usmál se chladně Lucius a kývnul na chlapce. Vydal se dveřmi na chodbu a ostatním nezbývalo nic jiného, než ho následovat. Prošli kolem několika zavřených dveří a mnoha obrazů, které na ně povýšeně hleděly. Náhle se Lucius zastavil a obrátil se k chlapcům s vážným výrazem v obličeji.

"Pamatujte si, že první dojem je nejdůležitější.", pověděl tiše.

Nikdo mu na to nic neodpověděl, tak zaklepal na protější dveře.

"Můžeš, Luciusi.", ozval se chladný hlas. Byl to ten nejneobyčejnější hlas, jaký Severus kdy slyšel. Zněl vysíleně, ale přesto tvrdě a při každé slabice člověku tuhla krev v žilách.

Pokud Luciuse hlas překvapil, nedal na sobě nic znát a otevřel dveře.

V křesle v místnosti seděl jakýsi muž. Severus si na první pohled myslel, že je to jen světelný stín, ale opak byl pravdou. Byl neskutečně bledý, nos měl jeho dvě štěrbinky a úzké narudlé oči chladně pozorovaly příchozí.

"Ale ale...", promluvil ten muž.

"Můj pane.", uklonil se Lucius. "Vedu vám Reguluse Blacka, Severuse Snapea, Vincenta Averyho a Larsona Mulcibera."

"Výtečně.", pověděl Lord Voldemort bez sebemenších emocí. "Rád bych si s každým z nich promluvil zvlášť. A o samotě.", dodal a pohlédl na Luciuse.

Ten zakýval hlavou na souhlas, uklonil se a spěšně odešel, přičemž táhl Severuse, Averyho a Mulcibera za sebou. Regulus v pokoji zůstal sám s Pánem zla. Severus polknul. Měl strach, ale zároveň ho fascinovalo, že je tak blízko někoho tak mocného a vzdělaného v černé magii.

Po pár minutách, které všem připadaly nekonečné vyšel Regulus ven. Nic neřekl, jen kývnul směrem k Severusovi, kterému projel tělem mráz a strach, nedal na sobě však nic znát a odhodlaně vešel do místnosti.

"Zavři, Severusi.", uslyšel Voldemorta. "Nechceme přeci, aby někdo poslouchal náš soukromý rozhovor...", Severus spěšně zavřel dveře, zůstal u nich však stát.

"Pojď sem.", pobídl ho Pán zla.

Severus mlčky přišel k Voldemortovi a napadlo ho, že by bylo dobré něco povědět, ovšem nezmohl se na jediné slovo.

"Neboj se, rozumím ti.", ujistil ho bezelstně Voldemort. "Jistě jsi se těšil, že se setkáš se samotným Pánem zla a teď ti došla slova."

Severus si vduchu oddechnul. Lord Voldemort si jeho mlčení vyložil zřejmě jinak.

"Máte pravdu.", dostal ze sebe Severus.

Pán Zla vykouzlil na tváři něco, co zdánlivě připomínalo úsměv a posunkem ruky Severusovi naznačil aby si sednul do protějšího křesla.

"Lucius mi o tobě mnohé vyprávěl, Severusi.", pověděl potiše. "Jsi velmi talentovaný mladý čaroděj. A přesně takové já hledám. Nadání dokážu ocenit."

Severus se vyděsil. Teď ho jistě požádá o to, aby se stal Smrtijedem.

"Nechci mít ovšem nikoho tvého věku v Bradavicích, Brumbálovi přímo před nosem.", dodal Voldemort. "Do budoucna bych se tebou ale ještě rád setkal, Severusi."

"To mě těší.", pověděl Severus s tušením, že jinou odpověď Pánu Zla snad ani nelze dát. Rozhodl se vyjadřovat jen poskrovnu a vážit slova, z různých knih tušil, že mnozí černokněžníci jsou schopni i za špatně položenou otázku ublížit zlými kletbami a rozhodně nechtěl skončit stejně.

"Nuže, Severusi. Nebudeme si nic nalhávat, ze všech čtyř chlapců máš ty nejlepší vlohy na to být Smrtijedem. Věřím, že se k nám jednou přidáš a budeš mi dobrým služebníkem. A teď mi zavolej Averyho."

To bylo všechno? Severus se tohoto dne dlouho obával, nakonec to ale nebylo tak špatné.

Vděčně se vypařil z místnosti a u dveří kývnul na Averyho, který se sebevědomým pohledem zamířil do místnosti. Averyho otec byl Smrtijed, tudíž měl o Voldemortovi veliké mínění a byl o něm od svého otce dost informován, proto se nebál tak jako Severus.

Nakonec z místnosti vyšel i Avery a na jeho místo šel Mulciber. S ním měl Pán zla rozhovor nejkratší, zjevně do něj nevkládal veliké naděje. Chlapci v doprovodu s Luciusem se vydali ke krbu a letaxem se přemístili z Malfoy Manor zpět do hotelového pokoje. Najednou jako by ze všech napětí odpadlo. Severus se svým přátelům nezmínil o tom, že jej Voldemort označil za nejnadějnějšího z nich. Tušil, že by to mezi nimi vyvolalo rivalitu a navíc se na ten rozhovor snažil co nejrychleji zapomenout. U hotelu se rozloučili s Luciusem a vydali se z Prasinek mlčky do školy.

Na večeři do Velké síně vešel Severus jako ve snách. Od nebelvírského stolu se na něj usmála Lily a on jí úsměv váhavě oplatil. Tušil, že by se dívka zhrozila, kdyby zjistila, jak strávil dnešní den. Měl smíšené pocity a netušil, jak s nimi naložit. Z promítání ho vyrušil Regulus, který ho požádal, aby mu podal jahodový džem. Poté už Severus na své pocity nemyslel a vychutnával si lahodnou večeři.