Brother?! Sister?! (CZ/SK Ninjago FF )

1. Kapitola

Jednoho krásného rána kdy slunce vyšlo na oblohu, lidé a děti byli už dávno v práci, školách a školkách. To samé platí i o dívce se zlatýma očima. Sedí v lavici úplně sama, protože se jí ostatní bojí, kvůli jejím očím. Jednou byla i v laboratoři na pozorování jestli to není nemoc, nebo něco nebezpečného pro okolí. Zjistili jenom, že má strach z malých uzavřených prostorů, ve kterém byla zavřená. Vždyť ona za nic nemůže. Vyhýbá se jí celá škola, jak učitelé tak i žáci.

Někdy si dokonce klade otázku: "To tolik koukají na filmy o upírech a vlkodlacích?". Ona sama nevěděla co je to s jejíma očima, že jsou zlaté už od jejího narození, měla někdy pocit, že není původně z tohoto světa.

Tato dívka své právé genetické rodiče nezná, ale za to má své adoptivní rodiče, kteří jsou sice bohatí, ale namyšlení. Znáte vždycky ty lidi, kteří mají bradu hrdě vystrčenou? Jo tak tenhle druh lidí jsou, teda kromě dívčiny. Nikdy nechápala, jak se můžou takhle chovat. Nevšímají si jí, dělá si co chce, ale většinou kouká na svůj oblíbený seriál, který je u ní více než oblíbený.
Chtěla hlavně vědět co se s jejími pravými rodiči stalo. Většina tvrdí to, že zemřeli, ale ona si to nemyslela, myslí si, že je u jiné rodiny z nějakého důvodu. A její pravá rodina stále žije. Zrovna slunce přeskočilo vpřed a bylo odpoledne. Dívce zrovna skončilo vyučování a ona se hnala rychlostí blesku na oběd. Nikdo na ní raději nepohlédl, protože ona je pro ostatní nebezpečím, ale to se mýlí, ona je velmi milá a přátelská. Oběd do sebe rychle naházela a šla domů. Při cestě domů nepospíchala.

Zrovna šla kolem jedné opuštěné ulice, ve které se znenadání utvořil portál, kterého si všimla a zastavila se. Nikdo neví kam ten portál může vést, do jiného státu, světa, nebo dokonce i dimenze, nikdo fakt neví.
Ve vnitř sebe sváděla boj jestli jít nebo nejít, ale nakonec vyhrálo ano, aby tam šla.
Tak se tedy rozešla směrem, kde se nachází onen portál. Vešla do něj a rázem jakoby se svět začal točit a nehodlal se zastavit. Až nakonec se všechno přestalo točit a ona se nacházela někde jinde než před chvílí byla.

Portál, do kterého vešla ji nakonec vyhodil někde v parku hlavou napřed a tak měla v puse hlínu, kterou hned vyplivla spolu s celým obědem, který měla v žaludku, jelikož se jí z toho motání se a točení udělalo špatně.

Nakonec se sebrala a zvedla se. Rozhlédla se kolem sebe a zjistila, že se nachází v neledajakém městském parku, protože její zrak zachytil sochu z titanu, kterou velice dobře znala. Došlo jí kde je.

Z pohledu Sorraii:

,,Já jsem v Ninjagu?" zeptala jsem se sama sebe i když odpověď byla více než jasná.
Štípla jsem se do ramene, jestli se mi to jen nezdá a nic, ono se mi to fakt nezdá, je to na 100% skutečné. Rozhodla jsem se, že se tu půjdu porozhlédnout, protože Ninjago City je opravdu velké, ještě jsem si na boku nahmatala něco co jsem tam neměla, pytlík s penězi, který tam vůbec nebyl. Šla jsem k jednomu obchodu a tam si koupila mapu, aby jsem věděla kde zrovna jsem. Pak jsem se rozhodla, že se půjdu někam ubytovat na jednu noc, jelikož se den chýlí ke konci a na obloze začne vládnout noc.

Zahlédla jsem slibný hotel a rozběhla se k němu. Vešla jsem a zaplatila si jen tuto noc, vzala jsem si klíče od pokoje, které mi dala recepční a šla najít pokoj, kde bych měla být.
K mému štěstí byl hned v prvním patře, takže jsem nemusela až někam tam nahoru.
Odemkla jsem a zavřela za sebou a zase zamkla.

Odložila jsem si věci a prohlédla jsem si pokoj a kde co je. Když jsem našla koupelnu, tak jsem se do ní zavřela, protože jsem sprchu fakt potřebovala. Jakmile jsem se dosprchovala, jsem si šla lehnout, protože je toho na mě moc.

RÁNO

Ráno  jsem vstala brzo a šla si zabalit věci. Vyšla jsem z pokoje a zamkla dveře, klíče jsem vrátila recepční a odešla jsem ven a přemýšlet co bych podnikla. Zahlédla jsem lavičku, ke které jsem rychle přiběhla, než si jí někdo zabere. Sundala jsem si batoh ze zad a otevřela ho. Vycházela jsem všechny učebnice a vytrhala popsané stránky ze sešitů a zápisníků. Pak jsem je vrátila do zpět do tašky, teda kromě učebnic, které skončily v odpadkovém koši. Podívala jsem se do váčku, kde jsem měla peníze a počítala jestli mi to vyjde jak na jídlo, tak i na oblečení.

,,Dobře, takže mi to vydá a ještě něco zbyde," říkala jsem si své myšlenky nahlas. Váček s penězi jsem schovala a šla nejdřív do nějaké restaurace, dalo by se říct, že jsem šla do Chenovy nudlárny. Dala jsem si sushi a k tomu pomerančový džus, oboje bylo vynikající.

Po vydatném jídle jsem se rozešla koupit si nějaké to oblečení. Ani by jste nevěřili, jak pěkné oblečení tu mají!!
Rozhodla jsem se pro tepláky a triko s vestou, které k sobě ladily a velice hodily. Ještě jsem došla do potravin a tam si koupila pití a jídlo na cestu.

Vyšla jsem z obchodu a teď přemýšlela kam jít. Až teď jsem si vzpomněla na klášter, kde bydlí ninjové a vlastní ho sensei Wu a sensei Garmadon. Vydala jsem se tedy tam. Jasně, že jsem si koupila za pár mincí koně, jinak by jsem tam byla asi tak za týden.

Nasedla jsem a podívala se na mapu, kde se klášter nachází a tím směrem jsem koně pobídla. Cesta je plynulá a klidná, takže jsem mohla i odpočívat.
Už mě nebavilo jet pomalu, tak jsem koně pobídla do větší rychlosti či-li cval a nechávala jsem za sebou jenom oblaka prachu, která se po chvilce usadila zpět na zem.

Chýlilo se k poledni a já už stoupala ke klášteru, který se nachází v obklopení hor, lesů, luk a různých sadů. Když už jsem byla před klášterem, tak jsem sesedla a koně odsedlala a nechala jít. Pak jsem se otočila zpět ke klášteru a zaváhla, ale noták nejela jsem sem, aby jsem se po chvíli otočila a šla zpět, seber se Sorraio, nebuď srab!!
A tak jsem vešla na území kláštera a šla ke dveřím kde jsem pořádně zaťukala a myslela jsem, že přeci jenom vemu do zaječích. Ale já nic takového neudělala, jenom jsem klidně stála na místě a čekala kdo otevře. Nakonec se ozvalo jemné zaskřípání dveří a ven vykoukla dívčí hlava s černými vlasy ve stylu mikádo. Bylo nadmíru jasné, že je to Nya.

,,Ahoj já jsem Sorraia a přišla jsem se sem naučit spinjitsu a když tak vám s něčím pomoci," řekla jsem mile a usmála jsem se. ,,Dobře a já jsem Nya, jen pojď dál, určitě jsi měla dlouhou cestu, než jsi sem dorazila," odpověděla taky mile a ukázala mi, že mohu jít dovnitř. Já jsem pouze kývla a následovala ji.

Ahooooj

Takže tu máme 1. Kapitolu, já vím je zatím nic moc, ale můžete se těšit na tu druhou ^^

Takže budu ráda, když mi napíšete do komentářů vaše názory a když tak mě upozornili na chyby jelikož jsem tu kapitolu psala na tabletu a zde je to nejhorší co může být, ano hádáte správně je to Autocorrect.

Takže se uvidíme u příští kapitoly, kde se to už rozjede ^^

Zatím vaše Nikča ^^