Dívka s dlouhými fialovými vlasy a modrýma očima je hlavní hrdinkou tohoto příběhu. Je to vyrovnaná a sebevědomá dívka s tajemstvým hluboko zakořeněným uvnitř jejího DNA. Jenže co když o něm ani ona neví ? Jak bude vypadat její dobrodružství ? To vá...
V šest přesně mi zazvonil budík a já se s otráveným brbláním zvedla z postele. Zívla jsem a protáhla své ztuhlé tělo až to zapraskalo. Vešla jsem do koupelny a vykonala svojí ranní hygienu.
Poté jsem přešla zpět do pokoje a podívala se do skříně. Od tam tud jsem vytáhla několik kusů oblečení a oblékla si ho. Poté jsem si v koupelně učesala vlasy a vzala si do ruky tašku a hodila do ní pár sešitů a penál.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Sešla jsem schody do přízemí a hned si to zamířila do kuchyně. Tam jsem si vzala ze stolu připravenou svačinu a do úst si narvala krásně červené jablko. Vzala jsem si mobil, sluchátka a klíče. V předsíni jsem si nandala boty a vyšla před dům. Zamkla jsem dům a vydala se k autu. To jsem odemkla a poté nasedla. Nastartovala jsem, zařadila zpátečku a poté vyrazila po silnici do školy.
Zastavila jsem na jednom z parkovacích míst a vylezla z auta. Vzala jsem si tašku, zamknula auto a vydala se ke škole. Tam jsem se posadila na jednu z laviček a čekala na ředitele. Ten přišel o pár minut později.
Vydali jsme se do školy tam mi ukázal mou skříňku a dal mi učebnice. Poté mě zavedl k jedné ze tříd v prvním patře. Zaklepal na dveře a vešel do třídy. Něco řekl učiteli a žákům a poté mi pokynul rukou abych vstoupila.
Učinila jsem tak jak po mě žádal a ledovým pohledem který měl skrýt mou nervozitu jsem se porozhlédla po třídě. Zaujal mě jeden z nich a to hnědovlasý chlapec s hnědýma očima. Díval se na mě a já na něj. Náš oční kontakt přerušil až učitel který mi řekl ať o sobě něco řeknu.
,,Jmenuji se Katherin Darkness a přijela jsem sem z New Yorku se svou matkou. Ráda čtu a kreslím. Nemám ráda když mi někdo říká Katy."
S tím jsem se otočila na učitele s výrazem jasně říkajícím "už mě to nebaví". Učitel mi řekl ať se někam posadím a tak jsem se vydala k jedinému volnému místu u okna v poslední lavici. Sedla jsem si a vyndala si učebnici, sešit a penál.
Otevřela jsem si učebnici na straně devadesát-dva a začala poslouchat výklad učitele, který mě naprosto nezajímal. Po hodině jsem se vydala ke skříňce a vyndala si z ní učebnice na další hodinu což měla být chemie s panem učitelem Harrisem.
... ... ... ... ... ... ...
Po škole jsem nasedla do auta a vyrazila domů. Tam jsem se převlékla do černých plátěných šortek a volného stejně barevného trička s širokými rukávy. V kuchyni jsem dala do hrnce vařit vodu a nachystala potřebné věci na špagety.
Poté co voda začala bublat jsem do ní dala špagety a začala dělat omáčku. Poté jsem nastrouhala tvrdý sýr na malé kousky a dala ho do mysky kterou jsem poté položila doprostřed jídelního stolu.
Poté co bylo vše hotové jsem si na talíř nabrala hrst špaget které jsem je polila omáčkou, vzala příbor a odnesla vše na stůl. Jídlo jsem posypala sýrem a začala jíst. Když jsem dojedla, vzala jsem talíř a uklidila ho do myčky.
Před tím než jsem si sedla na gauč někdo zazvonil u dveří na zvonek. Když jsem se vydala ke dveřím všimla jsem si že venku začalo pršet. Otevřela jsem dveře a podívala se do očí asi sedmnáctiletému, hnědovlasému klukovi kterému z vlasů a oblečení doslova tekla voda proudem.
,,Nemohl bych si od vás prosím zavolat ? Rozbilo se mi kolo a jak začalo pršet tak jsem byl hned mokrý na kost a byl jsem nejblíže u vašeho domu."
Lehce jsem se na něj usmála a trochu odstoupila ode dveří aby mohl vejít. Nikdy jsem domů nepouštěla cizí lidi, ale když jsem za ním spatřila kolo kterému sotva držela kola jsem ho nechala vejít.
Zavedla jsem ho do obýváku kde máme na stolečku telefon. Poté co si zavolal mi sdělil že pro něj jeho matka přijede až za hodinu. Řekla jsem mu že to nevadí ať tu klidně počká a když souhlasil zavedla jsem ho do koupelny kde se umyl a mezitím nechal aspoň trochu uschnout oblečení.
Mezitím jsem dole v kuchyni připravila na stůl talíř se špagetami a skleničku s vodou. Jakmile sešel dolů a zjistil že je to jídlo pro něj poděkoval a jako hladový vlk se na jídlo vrhl. Když dojedl zavedla jsem ho znovu do obýváku a začala si s ním povídat.
Povídali jsme si spolu do té doby než pro něj přijela jeho matka. Před tím než odjeli jsme si vyměnili telefoní čísla s tím že si napíšeme. O ani né hodinu později dorazila mamka a tak jsme si dali k večeři špagety a poté jsme se rozdělili. Mamka si šla něco dodělat do pracovny a já šla do pokoje.
Poté jsme si psali se Scotem (jsem to mohla napsat dřív jak se jmenuje....hups) asi do jedenácti a pak jsem šla spát. V noci mě ale probudil divný zvuk z venku. Vylezla jsem z postele a sešla dolů do obýváku. Z něho jsem vykoukla na zahradu, ale nic jsem neviděla.
Zvuk po pár minutách přestal a tak jsem si šla lehnout. Ten zvuk zněl jako vrčení a bolestné kňučení. Asi ve tři ráno mě ten samý zvuk probudil znovu avšak zněl hlasitěji a o dost blíže, skoro jako by to bylo hned před mým pokojem.
O půl hodinu později zvuk zhlasil a já ho slyšela jako by byl ten co to vydával hned vedle mě. Bylo to nesnesitelné, rozbolelo mě celé tělo, hlava se mi točila jako na kolotoči a a žaludek mi dělal kotrmelce.
Snažila jsem se to přestat vnímat a nebo to aspoň utlumit, ale nepodařilo se mi to. Měla jsem neskutečnou chuť křičet a tak jsem i učinila. Ječela jsem a vřískala ať přestanou a najednou bum, ticho jako v hrobě. Jediné co jsem vnímala byl můj křik a můj hlas který doslova zněl jako siréna křičící o pomoc.
Tělo jsem měla jako v ohni a přestávala jsem cítit prsty na nohou. Vše mě bolelo a já přestávala vnímat. Necítila jsem jak mnou mamka hází abych přestala, ani jsem nevnímala že někomu volá. Naprosto nic jsem nevnímala, kromě neskutečné bolesti mého těla.
Tak doufám že se kapitola líbila a budu ráda za každý komentář či vote. Tato kapitolka má 1046 slov. Nezapoměňte.....věřte ve vlkodlaky .
