My Wolf Moon (Pozastaveno)

Nemocnice

Pomalu jsem začala otevírat oči, avšak když jsem je otevřela úplně musela jsem je hned zase zavřít. V místnosti pípali přístroje a bylo zde velké a prudké světlo které mi svítilo do očí. Znovu jsem se pokusila své oči otevřít a rozmrkat je a po druhém pokusu se mi to povedlo. Zaostřila jsem na postavu která mě držela za ruku a hleděla mi do očí.

Byla to má mamka. Lehce jsem se na ní usmála a ona mi ho opětovala. V očích jsem jí zahlédla slzy a já se zamračila. Netušila jsem kde jsem a tak jsem se porozhlédla o místnosti. Byla jsem v nemocničním pokoji.

S očima plných otázek jsem se otočila na mamku a zadívala se jí do očí. Mamka se na mě podívala a začala mi vyprávět o tom co se stalo.

,,V noci jsi mě probudila křikem, když jsem přišla do tvého pokoje ležela jsi v posteli a svíjela si se v bolestech. Snažila jsem se s tebou navázat konverzaci, aby jsi mě slyšela a vnímala. Avšak jsi byla jako hluchá a já potom zavolala sanitku. V nemocnici tě hned vzali na vyšetření. Zjistili že jsi jen upadla do šoku a že nudeš v pořádku a taky mi řekli že tě už zítra pustí domů."

S mamčou jsme si povídali do, asi pěti hodin a pak už musela jít domů. Poté co mamča odešla jsem se otočila tělem k oknu a vyhlédla do rušné ulice. Hned naproti nemocnici byla silnice která nás oddělovala od lesa.

Asi kolem sedmé hodiny mě z polospánku probudila sestřička která mi podávala vodu a nějaké prášky. Jako poslušný pes jsem si je vzala a zapila vodou. Poté jsem znovu osaměla. Po pár minutách příjemného ticha jsem usnula.

..................................................................Další den...............................................................................

Ráno jsem se probudila kolem osmé hodiny. Byla jsem unavená a motala se mi hlava, ale byla tu i ta dobrá věc. Dneska už jdu domů. Pomalu jsem vstala a šla do koupelny. Tam jsem vykonala ranní hygienu a pak se znovu odebrala do pokoje. Znovu jsem si lehla do nemocniční postele.

Potichu jsem ležela snad celou věčnost než mi do pokoje vešla sestřička s obědem a horou léků. Posadila jsem se a vzala si od ní tác a vzala si prášky, které jsem následně zapila. Poté jsem se aspoň trochu najedla.

Nevím jestli se tomu dalo říkat jídlo, ale aspoň trochu jedlé to bylo. Kolem kolem jedné odpoledne přišla mamka a přinesla mi nové věci na převlečení. Vzala jsem si je od ní a šla se do koupelny aspoň trochu zkulturnit.

Poté co jsem byla hotová jsme šli na recepci kde mamča podepsala nějaké papíry a pak jsme konečně dostali pryč a mohli jsme jet domů. Po cestě jsme se ještě zastavily v obchodě a nakoupili.

Doma jsem mamce pomohla vyndat věci do ledničky, a poté jsem se odebrala do pokoje, kde jsem rovnou zalezla do sprchy, a poté se převlékla do volného dlouhého červenéh trička a plátěných černých šortek.

Kolem šesté večer jsem se navečeřela a poté si v pokoji zabalila do tašky na další den do školy. Lehla jsem si do postele a zachumlala se do deky. Zahleděla jsem se do stropu a zaposlouchala se do ticha noci.

Zavřela jsem oči a snažila se usnout. V hlavě se mi začaly promítat vzpomínky na minulí den. Co to mělo znamenat? Co jsem to slyšela? Proč já? Mnoho otázek ale žádná odpověď.

Má mysl se začala propadat do tmy. Nechala jsem své myšlenky odplout do neznáma a své tělo ukolébat ke spánku.

Probudila jsem se, byla ještě hluboká noc. Má mysl byla prázdná mé tělo bylo ochablé a má duše jakoby neexistovala. Cítila jsem se prázdná a neexistující, jako prázdná schránka.

Náhle jsem uslyšela z matčiného pokoje hluk. Ten se po chvíli ticha ozval na hodbě a stále se přibližoval.

Znělo to jako klapající drápy o kamenou zem. Ale v pozadí bylo slyšet i něco jiného, něco jako.....kapající voda. Celým domem byl cítit velký nechutný zápach jako jde z  rozkládajícího se těla.

Potichu jsem vstala z postele a vydala se k pootevřeným dveřím. Ve chvíli co jsem se natahovala po klice se ozval z mé koupelny zvuk tříštějícího se skla. Polekaně jsem se otočila ke dveřím od koupelny.

Předtím otevřené dveře byly teď zavřené a zpod dveří vycházelo matné světlo. Podívala jsem se na červeně svítící hodiny u mé postele. Ukazovaly 2:15, má matka to být nemohla ta v tuhle chvíli už tvrdě spí.

 Potichu jako myška jsem přešla ke stolu a vzala si od tam tud velkou knihu. Pevně jsem ji stiskla v rukou a pomalu přešla ke dveřím své koupelny. Zvuk z chodby utichl, ale smrad ještě zesílil. Nakrčila jsem nos nad tím zápachem a potlačila kýchnutí.

Opatrně jsem vzala za kliku a pootevřela dveře. Světlo z koupelny se rozprostřelo po části pokoje. Smrad se v tu chvíli mnohonásobně zvětšil. Tak moc až jsem měla pocit že budu každou chvíli zvracet.

Nahlédla jsem do koupelny, ale nic jsem nezhlédla. Otevřela jsem dveře o něco víc. Až v tu chvíli jsem si uvědomila že v koupelně zhaslo to málo světla.

Znovu jsem se podívala do koupelny a v tu chvíli jsem to spatřila. Stálo to v rohu místnosti, bylo to vysoké a vyhublé. Celé pokryté černou místy vytrhanou srstí.

Mělo to velké ostré zuby a bíle oči. Vytřeštěně jsem to sledovala až do chvíle než se to na mě podívalo. Okamžitě se to neuvěřitelnou rychlostí vrhlo mým směrem.

Rychle jsem zareagovala a dveře zabouchla. Začalo to do dveří narážet a hlasitě to vrčelo. Po chvíli to utichlo, jediné co byo slyšet bylo mé rychle bijící srdce. Pomalu jsem se otočila a pozadu odcházela ode dveří.

Pak jsem ucítila zezadu na svém krku něčí ledový dech. Ztuhla jsem na místě a se slzami a strachem v očích se otočila.

Zamnou stála ta věc, okamžitě jsem ustoupila o tři kroky dozadu. Zavrčelo to a s výsměchem v očích se to na mě podívalo.

Potom se to rozeběhlo ke mě. Zděšeně jsem vykřikla když jeho tělo silně dopadlo na to mé. Tupá bolest po dopadu na zem mě omráčila a já omdlela....

Čusky vy moje fusky. Jak se vám nový díl líbil ? Pište do komentářu a klidně dejte i vote. Omlouvám se za dlouhu nevydávanost, ale neměla jsem chuť psát a to pak nemá ta kapitola vůbec smysl a omlouvám se za chyby.

Ahoj vaše B.