FORBIDDEN II

III. Reunited

Nejnovější informace o mé tvorbě najdeš tady→ https://www.facebook.com/alicestories16/

Děkuju moc za votes a komentáře u minulého dílu! Jste úžasné!❤

Nemůžu tam ale jet takto přece," řekla jsem a prohlédla si špinavé svatební šaty. Jeli jsme po dálnici směr Oakland. Věděli jsme, že cesta bude ještě docela dlouhá, a tak jsme si nakoupili další hromady jídla, protože čím jiným zahnat líp smutek než jídlem?

"Jo to máš pravdu," rozesmál se Tyron. "Myslím si, že kdyby Justin otevřel dveře a ty bys tam stála v roztrhaných svatebních šatech, dostal by asi infarkt,"

Ta představa byla tak vtipná, že jsme se oba upřímně rozesmáli.

"Počkej!" zarazila jsem se. "Roztrhaných?!"

"Ty sis toho nevšimla?" Tyron nadzvedl obočí.

Prohlédla jsem si šaty. Jednak byly celé špinavé, ale hlavně na krajce bylo několik velkých děr.

"Ty mi v půjčovně už zpátky asi nevezmou co?" pousmála jsem se.

"No, to asi ne," odpověděl Tyron.

Podívala jsem se do zpětného zrcátka na svůj odraz. Vlasy jsem měla celé rozcuchané a od původního uhlazeného drdolu měly dost daleko. Po celém obličeji jsem měla šedé šmouhy od rozmazané řasenky a oční linku jsem měla už jenom na jednom oku.

"Proboha, to jsem dopadla," vzdechla jsem.

Tyron se na mě podíval. "Čím víc času trávím s tebou, tím větší strach z dospělosti mám," popíchl mě.

"Hele!" jemně jsem do něho strčila. "Já mám svůj život pevně pod kontrolou," zasmála jsem s ironicky.

"O tom nepochybuju," uchechtl se.

"Dobře, to už by stačilo. Teď už fakt musíme vymyslet, co budu dělat," zvážněla jsem.

"To za tebe nerozhodnu, Kenzie. Ty víš nejlíp, co chceš udělat,"

"Bože," zarazila jsem se. "Jaktože seš tak rozumnej v sedmnácti?!" ohradila jsem se.

"Všichni nejsou takový divoký duše jako ty Kenzie," zasmál se.

"No..," řekla jsem po chvíli ticha. "Je tu ještě jeden člověk, se kterým se potřebuju vidět ještě před tím než půjdu za Justinem,"

"A co je kdo?" zeptal se Tyron.

"Liz," odpověděla jsem odhodlaně.

"Cože? Proč Liz?!" divil se Tyron.

"Jestli jsem teď na cestě za znovuobjevením svého štěstí, tak musím začít úplně od začátku,"

***

Najít Liz byla sice hrozně pěkná myšlenka, ale měla jeden háček. Neměla jsem nejmenší ponětí, kde teď Liz bydlí nebo co dělá. A tak jsme se rozhodli, že dojedeme do Oaklandu na místo, kde bydlívala dřív. Cesta do Oaklandu byla docela dlouhá, takže jsme měli dost času, abychom vymysleli plán. Potřebovali jsme z Liziných rodičů dostat, kde Liz bydlí, aniž bych se tam musela ukazovat já v odrbaných svatebních šatech, s rozmazaným make upem a vysvětlovat, že jsem utekla ze svatby.

Když jsme projeli kolem cedule Oakland, mým tělem projel zvláštní pocit. Šestnáct let jsem tady žila a pak jsem jednoho dne odjela a už se nikdy nevrátila. Všechno tu vypadalo stejně, nic se nezměnilo.