Ani nevím, kdy jsem večer usnula. Hlavní ale je, že když jsem se probudila, Chat tu už nebyl. Podívala jsem se na mobil, abych zjistila, kolik je hodin. Upřímně bych vůbec nečekala, že bude už 9:23, mám štěstí, že je neděle. Možná, že už někdo vstal a udělal snídani!
Vesele jsem doběhla do kuchyně. -Ano, kuchyň zůstala zařížená po minulém majiteli. Bohužel nikdo nic nenachystal, a pokud ano, tak to už snědl. Musím si něco připravit sama. Jenže vesmír mě nejspíš nemá rád, protože v kuchyni byly maximálně tak zavařené mrkve. Ano, někdo od nás z rodiny má tak chytré nápady a zavařuje mrkve.
,,Mami! Jdu si koupit snídani!" zavolala jsem. Žádná negativní odpověď se neozvala, takže jsem si co nejrychleji vzala svou peněženku, a vyběhla ven na ulici. Sice bylo nedělní ráno, ale lidí tady bylo dost. Teď ještě vymyslet kam jít. Myslím, že ta pekárna u parku byla otevřená i v neděli.Naštěstí jsem si cestu pamatovala (Jednoduše projdu parkem a pak kousek jednou ulicí). Podívala jsem se, jestli vážně mají otevřeno. Měli. Otevřela jsem dveře a vešla dovnitř. Ucítila jsem vůni čerstvého pečiva. Za pokladnou stála tmavovlasá paní a mile se usmívala.
,,Dobrý den," pozdravila jsem tak, jak jsem byla zvyklá, ,,já bych si prosím chtěla koupit pět (oblíbené pečivo)." řekla jsem a zaplatila. Ta paní mi zase dala (oblíbené pečivo).
,,Děkuji, nashledanou."****
Ano, kapitola naprosto o ničem, ale nemám teď vůbec nápady. Ovšem se budu snažit teď víc psát.
Děkuji Ti za přečtení, milý čtenáři!
ČTEŠ
My little lover-cat (Chat noir x Reader)
FanfictionRok po té, co se Marinette pohádala s Adrienem, a Chat noir přestal milovat Ladybug, se do paříže přistěhovala (tady si domysli svoje jméno).