Dívčino tělo sebou neklidně házelo. Její spící tvář však byla klidná. Tělem naposledy projel zachvěv a pak zůstalo nehybně ležet. V obličeji dívky se nyní napjaly svaly, oči však neotevřela. Siryah i přes závoj spánku cítila, jak ji pálí ruce. Jako ledový oheň se jejími žílami nesla energie, kterou neznala. Byla horká a zároveň ledová, spalovala její tepny, aby je hned na to zahojila a zacelila spálené rány.
Ve tmě pokoje bylo vidět, jak pod tenkou kůží rukou ony žíly prosvítají. Svítily do tmy jasně modrou barvou a podsvicovaly písmena, která se na bledé kůži z ničeho nic objevila.
Siryah najednou prudce otevřela oči. Modré světlo zesílilo a přikrývka, pod kterou dívka ležela, vzplála jasným plamenem.
