Poslala mi informace o sobě a léčebně.
Budíček -13h- najedli jsme se, oblékly, vyčistily zuby.. Atd..
Ve 16:00h jsme vyrazily
Kluci už tam na nás čekali. Podrobně jsme jim všechno vysvětlily a já jim ukázala ty zprávy.
S: No to nene! Vážně to není ňákej žert?!
E: Ne není! Je to fakt pravda
J: No teď nevím jestli se mi tam opravdu chce
A: Jo chce! Přece nás tu nenecháte
J: No jó
S: A máte vůbec adresu?
E: Jo máme
S: Ok.
...
A: Ale né, ujel nám autobus
E: Tak půjdem pěšky
A: Pěšky? A je to daleko?
E: Ne není
A: Tak Ok..
...
Prej není to daleko!
Už jdem asi půl hodiny
E: Ježíši no jó, vždyť už tam budem
S: Hele není to támhle?
E: No jo, to je fakt ono
Honem jdeme!
Byla jsem strašně ráda, že už tam jsme. Ale cesta byla samé bahno takže jsme se hned ušpinili. Klukům to teda moc nevadilo, ale mně a Ádě jo. Přišli jsme k té budově a snažili se otevřít dveře, ale nešlo to. Byli strašně staré a rezavé. Jako kdyby je nikdo přes 10let neotevřel. Asi po deseti minutách jsme je konečně otevřeli. Justin šel první za ním Áďa pak já a zamnou Séba. S Áďou jsme se cítili v bezpečí. Před náma kluk i za náma kluk. Prostě super. Ale pořád jsme měli strach a divný pocit...
Dneska je trochu kratší, ale snad to neva
ČTEŠ
Asylum
HorrorEmily po 18 letech zjistila že má tetu, ale před týdnem umřela a všechen její majetek je odkázán Emily,která se se svými přáteli vydá do zchátralé psychiatrické léčebny po její mrtvé tetě.Kde můžou přijít o život a možná i přijdou 8.3.2017-#50 v kat...
