You'll Always Be On My Mind - One Direction FanFiction [Liam Payne] ~ CZ

Chapter 2

„Tohle mi pan Té udělal schválně,“ stěžovala si po škole Melanie. Společně s Carterem seděli v jejich oblíbené cukrárně a jedli čokoládový dort. Důvod, proč to byla jejich oblíbená cukrárna, byl asi ten, že podnik patřil Cartrově mamince, takže většinu zákusků měli zdarma.

„Ale, zas tak strašné to není,“ smál se ji Carter.

„Není? Mám být s Malikem! S tím egoistickým debilem! A ještě máme dělat na tom nejobsáhlejším učivu. Napoleonské války. Nechápu, proč se Británie musela srát do všech válek,“ protočila Melanie oči. Carter se docela dobře bavil. On s výběrem partnera byl spokojený. Pan Té mu přiřadil Liama, protože věděl, že oba jsou hodně chytří a oba se s tím budou chtít poprat. Ale, Carter měl taky hodně práce nad svým tématem. Liam vylosoval papírek, který nesl nápis Britské impérium. Pan Té řekl, že ať najdou nejpodstatnější věci. Například něco o otrokářství. Oba na to přikývli.

„Cartere, přestaň, ty si nemáš na co stěžovat. Jsi s Paynem. Co víc by si člověk, jako ty mohl přát,“ řekla docela vytočeně Melanie. Ten se jen usmíval a jedl svůj čokoládový dort.

„Mel, to bude dobré. Bude to jen týden.“

„Týden, který mě asi zničí! Bože, stůj při mně. Nebo spíše při Malikovi, protože ho asi zabiju.“

Zvoneček u dveří oznámil, že do cukrárny přišli zákazníci. Oba se koukli, kdo vešel. Ach, jak na potvoru u pultu stála známá trojka. Mel i Carter se na sebe podívali a chtěli odejít, ale Liam si jich všiml. Sledoval ty dva, jak se snaží nenápadně utéct, ale to by ten zrzek nemohl převrátit svůj hrnek s kakaem. To přilákalo Zaynovu i Niallovu pozornost. Nejstarší chlapec se uchechtl a vydal se směrem k té povedené dvojce.

„Ale, ale. Podívejme se, kdo je tu. Zrzek a Melodie,“ zasmál se.

„Jsem Melanie,“ skřípala zuby Mel.

„Vy už odcházíte?“ podivil se Zayn. Mezitím k němu přišli i jeho dva kamarádi. Niall se oblizoval nad talířkem sladkostí a Liam, ten jen tak postával vedle Zayna. Carter si povzdychl. Dnes už na ty tři nebyl zvědavý. Věděl, že sem občas chodí na nějaký ten dortík, ale zatím se tu nikdy nepotkali.

„Hele, Zayne, myslím, že chtěli odejít. Pojď, objednáme si něco na zub-“

„Liame, tichučko. A vy dva, neposadíte se? Nebo chceš Melodie stát, mezitím, co se budeme bavit o našem projektu.“

„To můžeme probrat jindy, ne?“

„Ale já chci teď,“ řekl umíněně Zayn. Melanie stiskla ruku v pěst. Jedna, dva, tři, počítala, aby se uklidnila. Neměla na toho blbečka náladu.

„Zayne,“ řekl hlasitěji Liam vedle něj a chytl ho za rameno. Podíval se na Malika a ten po chvilce přikývl. Malik se otočil na podpatku a šel si sednout na druhou stranu podniku, Niall za ním šel jako pejsek. Melanie vděčně pohlédla do Liamových očí a společně s Carterem rychle odešla.

„Myslela jsem, že se ho nezbavím,“ řekla, když bezpečně stáli před budovou, kde za pár minut bude dělat svoji práci. Rozloučili se, Carter ji oznámil, že o hodinu později zde bude jako na koni a Melanie odešla nahoru do studiu dělat něco, co miluje.

 ***

Parta chlapců zůstala v podniku až do zavíračky. To, že zítra musí do školy, to je opravdu netrápilo. Celou dobu se bavili o nových drbech, co roztleskávačky roznesly po škole, a zabávali se nad absurdností některých drbů. Třeba jeden, ten je opravdu pobavil. Hlavní postavou, či objetí, chceme-li to celé upřesnit, se stal právě nejstarší z trojky. O Zaynovi bylo řečeno, že doma místo psích mazlíčků chová prasátka. Malé růžové prasátka, které si vodí na vodítku. Tohle chlapce opravdu rozesmálo. Když se za chlapci zavřely dveře podniku, namířili si to domů. Niall byl ospalý a přestávala s ním být legrace, což se hlavnímu vůdci, Zaynovi, ale opravdu nelíbilo. Proto to pro dnešek rozpustili a vydali se domů. Liam to měl nejblíž. Jeho honosný dům stál pár bloků od cukrárny, takže neměl problém se tam dostat během pár minut. Protože to měl Zayn i Niall po cestě, šli doprovodit svého nejlepšího přítele a rozloučili se před prahem domu. Než Liam vstoupil do domu, povzdychl si. Dnes, díky neustálé řeči s přáteli, zapomněl na vysílání, které měla na povel jeho oblíbená hlasatelka. Posmutněl, i když skvělá nálada z dnešního večera v něm převládala. Zamknul za sebou vchodové dveře a potichu se vydal nahoru do svého pokoje. Bohužel, to se mu nevydařilo. V obývacím pokoji seděla jeho matka a rozzlobeně k němu přišla.