VI. kapitola - Sunday Morning

182 33 8
                                    

,Na tuhle noc ani jeden z nich nikdy nedokázal zapomenout.' Nezapomenutelný okamžik, když Martin hladil bruneta po vlasech na zátylku, koukajíc mu hluboko do očí ho nečekaně políbil na růžové rtíky, které byly růžovější než kdy předtím.

,,Život je od toho, abychom ho prožili s osobou, kterou milujeme," řekl znenadání Karel a čechral blonďákovi lehce vlnité pramínky vyperoxidovaných vlasů, které mu trčely snad všude.
,,Přesně tak," přikývl Martin, který neustále hleděl na brunetovi rty, které opět chtěl hrozně moc okusit.

Oba byli nazí, ale šťastní, že mají jeden druhého. Karel se ještě více přitulil k Martinovi. Chtěl cítit to teplo, to bezpečí, tu lásku, to všechno, co mu tento kluk mohl dát.

,,Myslíš, že písnička Forever young lže?" ptající se blonďák upřel svůj pohled do modrých skleněných očí bruneta.
,,Pro mě vždy budeš mladý, jsi mladší, takže ta píseň nelže. Proč se ptáš?," odmlčel se na chvilku, ,,Jak tě to zrovna teď napadlo?"
,,Já ani nevím. Teď mě tak napadá jedna otázka," pohledem přejel na strop. Polkl na prázdno, asi nervozita.
,,Povídej," pobídl jej Karel.
,,Nemohli bychom tu takhle zůstat navždy?" Zelenky opět přistál na modrých očkách.
,,Mohli," kývl na souhlas Kája.

,,Teď už dobrou Marťo," políbil ho na čelo a shoulil se do klubíčka.
,,Dobrou," paže obmotal okolo těla Káji a hlavu přitiskl k jeho zádům.

Ráno
,,Dobré ráno," řekl protahující se Karel.
,,Dobré," usmíval se Martin ještě se zavřenýma očima.
,,Jaká byla noc?" Culil se blonďák, když se zvedal na lokty.
,,Nejlepší," odvětil brunet a praštil sebou zpátky do postele.
,,Tak se vrhneme na snídani," poklepal Martin Kájovi na rameno. Karel měl obličej připláclý k polštářům, které teď byly po celé posteli.

Vtom Martin po ležícím brunetovi hodil načechraný polštář, který spadl Kájovi na hlavu.
,,Takže ty chceš polštářovou bitvu?" Zvedl se Karel neochotně.
Martin jen přikývl a začala velká honička po celém bytě s polštáři. Jeden číhal na druhého.

Skončili oba v obýváku na zemi, kde sotva popadali dech ze záchvatů smíchu. Smáli se hrozně moc, až skoro nemohli dýchat.

Bžumbau. Tak jsem tu po kratší odmlce s novou kapitolou. Upřímně... byla o ničem, ale i tak doufám, že se vám líbila :) laf jů <3
-Unnie^·^

Nenahraditelný w/ Kovy✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat