,,Cože?" Karel hned po dopovězení věty omdlel.
,,Kájo? Co je ti? Co se ti stalo?" Začal Martin zmatkovat.
Ve dveřích se objevila Kájova mamka.
,,Martine? Jsi to ty, chlapče?" Zeptala se nejistě.
,,Ano, jsem. Vysvětlí mi někdo, co se stalo?" zmateným pohledem zabloudil na tvář paní Kovářové.
,,Pojď dál," řekla a rukou pokynula, aby Martin vešel dovnitř. Ten jen přeskočil ležícího Karla a následně ho i zvedl, odnesl do postele.
,,Takže, teď mi řekněte, co se tedy stalo?"
,,Stalo se to... že si zemřel," odmlčela se paní Kovářová na chvilku, pak ale pokračoval, ,,doktoři všem řekli, že jsi mrtvý a taky byl pohřeb." Martin nevěřícně vyvalí svá smaragdová kukadla.
,,Cože to?"
,,Ano, je to pravda," řekla mamka Káji, vstala a nechala Martina o samotě.
Po chvíli přemýšlení Martin vstal od stolu a šel za Kájou do pokoje.
Posadil se na kraj postele, kde ležel brunet. Blonďák si začal hrát s jeho vlasy, tak jako dříve.
,,Broučku," zašeptal Martin Kájovi do ucha. Brunetovi se začala cukat víčka a začal otvírat oči. Najednou jako by se lekl, posadil se a celým tělem se prudce odsunul ke stěně.
,,Ty se mi zdáš," zašeptal brunet do ticha, kde byl slyšet jen jejich zrychlený dech.
,,Ne, Kájo," odmlčel se, ,,Já jsem skutečný."
Kája se po posteli pomalu k Martinovi přisunul. Pomalu zvedl svou pravou ruku a dotkl se Martinovi tváře, načež mu začaly téct proudy slz po tvářích.
Martin si ho vtáhl do objetí a Karel mu brečel na rameno.
,,Štípni mě," řekl Karel a odtáhl se.
,,Není to sen, ale klidně," štípl blonďák bruneta do ruky, ten jen žasl.
Bžumbau. Dneska mám toho psaní už asi dost xD lehčí bolest hlavy :D jinak pokud se vám kapitola líbila, můžete dát vote nebo komentář, budu ráda :) laf jů <3
-Unnie^·^
ČTEŠ
Nenahraditelný w/ Kovy✔
أدب الهواةPokračování knížky Antidepresiva. Karel překonal smrt někoho, koho miloval. Co když ale ten daný člověk se vrátí? Bude vše při starém? Bude někdy ještě Martin v pořádku? A jak to, že nezemřel, když měl nádor na srdci? Okay, zní to jako dobré fantasy...
