Draci dvanácti měsíců: Křišťálové srdce

Prolog

Svět ztratil své barvy. Všechno je ponuré a šedé. Nevím co mám dělat sestro, opravdu už nevím, jsem s rozumem v koncích.

Cítím to stejně Deo. Pokaždé když vyhasne život draka, slyším jeho smrtelný výkřik. Trhá mi to duši na kusy, když vidím jak se mé děti zabíjejí navzájem.

Nevyčítej si to sestro. Bylo již hodně válek, ve kterých byly hlavní aktéři i moje děti. Nemůžeš za to, že srdce mnoha ohnivých draků pohltila Temnota.

Tohle je ale jedna z nejhorších válek vůbec. Tak strašná válka byla naposled před dvěma tisíci lety. Tehdy jsem přišly o Aolendal draky. Nechci aby se ztráta další rasy opakovala, nevím jestli by moje srdce znovu uneslo takový zármutek.

Jsem si jistá že to brzy skončí Tayo. Neboj se, žádná dračí rasa již z povrchu země nezmizí.

Ach Deo, sama víš, že to jsou jen milosrdné lži. Temnota které vzešla ze srdcí kmene Mabaya se rozšiřuje po světě. Zabíjí mláďata uvnitř skořápek, mění zvířata a rostliny. Dokonce i tvé nádherné noci mají nyní zlověstný nádech, protože se zvrácenná chapadla děsivé Temnoty rozšiřují hlavně ve tmě.

Zdá se mi to, nebo se mi pokoušíš něco naznačit? K věci sestro, řekni mi co máš na srdci.

Potřebujeme hrdinu. Vyvolého, který osvobodí svět od této Temnoty. Musíme požehnat některému z naši dětí. Není na výběr.

Uvědomuješ si co říkáš sestro? Drak kterému požehnáme bude disponovat obvrovskými silamy. Co když je zneužije? Musely bychom si vybrat opravdu velice opatrně. A i kdybych takového draka našly jak ho dokážeme ochránit před Temnotou? Kterákoliv čistá duše se v těchto časech může stát zlou. Nehledě na to, že by naše hledání mohlo trvet celá desetiletí. S každým dnem jsme slabší a slabší. Máme čím dál tím menší vliv na svět. Není žádná záruka, že se vyvolený drak dožije dospělosti. Byl by opravdu lehkovážný čin.

Utiž svůj hlas Deo. Není žádný důvod ho zvyšovat. Již delší dobu nad tím přemýšlím. Pohlédla jsem do skořápek tisícům nenarozeným drakům. Našla jsem toho perfektního. Nevinnou duši, křišťálově čistou jako diamant a nezlomnou jako mohutná hora.

Diamant může mít kaz a hora podlehne zubu času. Ukaž mi vejce ve kterém je ukryt tento klenot! Čistotu a nezlomnost mláděte uvnitř posoudím sama.

„Hluboko v odlehlých severních lesích, tak kde doposud Temnota příliš nezasáhla. Matka tohoto mláděte si své vejce zoufale tiskne ke hrudi, aby ho ochránila před mrazem."

Och! Nic takového jsem již přes dva tisíce let necítila. Bude mít statečnou povahu, klidnou mysl i nezlomného ducha. Temnota do tohoto srdce nikdy vstoupit nedokáže. Toto mládě by změnilo svět i bez našeho požehnání. Omlouvám se že jsem ti nevěřila sestro. V těchto časech je těžké uvažovat pozitivně.

To je v pořádku. Je nanejvýš příhodné, abychom byly v těchto dobách opatrné.

Čas mláděte se blíží. O půlnoci se prodere ze své skořápky a poprvé se nadechne. Dnes v noci vstoupíme na tento svět a požehnáme mláděti jakmile se vylíhne.