Victoria

41 6 1
                                    

BEEP BEEP BEEP BEEP!!!!

Plácla jsem po otravném budíku ruku.                                                                                                                       Je neděle a i tak mě ta hrozná kulatá vřískající věc budí už ve čtyři hodiny ráno. Vstávám tak už tři roky ale dnes to bylo asi nejhorší...                                                                                                                         Představte si že jste sedmnáctiletá dívka co se celé týdny učí na různé přepadovky co vám ta zrádná učitelka může hodit na lavici s větou... "NAPÍŠEME SI KRÁTKÝ PATNÁCTIMINUTOVÝ TESTÍK"  ... No a pak příjde nedělě a vy si chcete odpočinout od toho teroru a nic.                                Čeká na vás totiž sklad jednoho z našich velkoobchodů, a tak si zalezete dovnitř odpracujete si tam deset hodin a potom jdete domů hlídat mladšího bratra....

                              JO NÁDHERA JÁ VÍM NIC LEPŠÍHO SI SNAD ANI NEMŮŽU PŘÁT.

Ale i tak bych ani jedné z mých únavných celodeních aktivit nenechala.                                                    Do školy chodím sice protože musím ale jinak ten výuční list prostě nedostanu... a pokud ho nedostanu nevezmou mě na Kázeto. Což je jen tak mimochodem nejlepší Střední Umělecká Škola v Brazílii.                                                                                                                                                                  Do práce chodím protože už za dva měsíce budu slavit osmnácté narozeniny a musím si co nejrychleji vydělat pár eur na svůj vlastní byt.                                                                                                      jo a bráchu Teodora hlídám protože chci pomoct mamce v domácnosti.

Maminka VICTORIA FARRY je už patnáct let na vozíčku. Nejen že nemůže chodit ale kvůli nemoci nemůže skoro ani promluvit. Trpí velmi vzácným postižením nervů. Je jediná na světě, kdo toto onemocnění má. Victoriin mozek ale funguje normálně, a tak i přes svou nemoc chodí do práce. jen nemůže pracovat tak jak by chtěla a proto vydělává velice málo.

Sešla jsem po schodech z mého pokojíku dolů za mamkou. Ta už byla dávno vzhůru a podala mi svačinu. Slušně jsem poděkovala , objala ji a odešla do práce...


FINNKde žijí příběhy. Začni objevovat