V lese

~Alex!

Chytil mě pod krkem..začala jsem kopat všude okolo..
,,Nehýbej se!‘‘
Řval na mě..
a nalil mi dezinfekci na ránu na čele..
popravdě..jsem ráda..že to byla dezinfekce, myslela jsem si, že mě chce zabít..pořád mu moc nevěřím..
,,Strašně to pálí!‘‘
Křičím na něj..
,,já vím,za chvíli to přestane..budeš v pořádku..‘‘
řekl klidně..
Po té se posadím na stůl..
ptám se ho dál..
,,proč mi pomáháš?‘‘
...chvíli mlčí, po půl minutě odpoví..
,,protože mi přijdeš fajn‘‘
v tu chvíli jsem stuhla..jenom kvůli tomuhle? Co po mě chce? Neznáme se..
vzal si starou, dřevěnou stoličku, postavil si jí naproti mně na zem a sedl si..díval se na mě svými krásnými zelenými očkami..ptá se..
,,jak se jmenuješ?‘‘
vůbec nevím, co mu na tuhle otázku odpovědět..
,,nevzpomínám si..‘‘
povídá..
,,aha..tušil jsem to..‘‘
ptám se ho..
,,jak se jmenuješ ty?‘‘
s úsměvem na tváři mi na to odpověděl..
,,Alex‘‘
po té jsme uslyšeli oba obrovskou ránu..byla blízko nás..oba jsme se lekli..chytil mě za ruku a pošeptal..
,,pojď! Musíme vypadnout! Už se blíží!‘‘
poslechla jsem ho a nechala jsem se táhnout za ruku..
…
,,ten barák je snad nekonečný!Už nemůžu!‘‘
křičím na něj..
,,musíme odtud!‘‘
pošeptá..
zakopnu a pustím se..on utíká dál..beze mě..
,,Alexi!!‘‘
volám ho..ale odpovědi jsem se nedočkala..klekla jsem si a začala brečet..už nemám nikoho..jsem strašně vyčerpaná..říkám si v duchu..
Usla jsem.
Nevím jak dlouho jsem spala..
probudila jsem se..koukla jsem se do chodby kde mě opustil Alex..stál tam..
zvedla jsem se..a šla jsem k němu
,,Alexi! Víš jak jsi mě vyděsil? Našel jsi cestu ven?"
Ptám se ho..
..spadl na kolena..zezadu v hlavě měl nůž..
,,Alexi!‘‘
začala jsem brečet..
za ním stál starý muž..celý v obličeji zjizvený a celý od krve..
,,prosím! Nechte mě najít cestu ven! Já se sem už nevrátím! Slibuji!‘‘ 
křičím na starého muže..slzy mi tečou..
Po té mě uhodil do hlavy železnou tyčí..spadla jsem na zem.
Omdlela jsem.

Achooj ^^
Předem se omlouvám za chybičky xd
Doufám, že se líbí :3
Další část bude co nevidět 🙈