V lese

~Konec

Probudila jsem se v kaluži krve..vyjekla jsem..byla mi hrozná zima a strašně jsem se klepala..dostala jsem strach..přemýšlela jsem o smrti..v tu chvíli jsem začala brečet..
,,Co po mě chceš!"
Začala jsem řvát snad na celý barák..
Světla se rozsvítili..lekla jsem se..ve futrech stál starý muž, ten co mě uhodil..v ruce měl nůž od krve..hluboce dýchal a zrak měl upřenej jen na mě..celkem jsem se bála..ale strach jsem překonala..
,,Tak pojď!"
Křičím na něj..
Vzala jsem si kus prkna z regálu..
,,Nebojím se tě!"
Koktavým hlasem na něj promluvím..
,,Máš kuráž,holka"
V jeho obličeji jde vidět vztek..rozběhne se na mě..dostanu strach..couvám a prkno odhodím..
,,Co to dělám?!"
říkám si v duchu..
Začínám utíkat..vůbec nevím kam mám běžet..utíkám do nejbližší místnostmi..pomalu ho ztrácím..jsem v dlouhé chodbě..zastavím..
,,okno! Alexi! My jsme to dokázali!"
Říkám si s úsměvem na tváři pro sebe..
Na konci chodby je pootevřené okno..rozběhnu se za ním..když jsem skoro u okna..v tu ránu vyběhne starý muž z jedné místnosti do dlouhé chodby..přímo přede mnou..
,,myslíš si, že mi jen tak zdrhneš?!"
Řve na mě starý muž s nožem v ruce..
Naděje k přežití mi klesá..co po mě sakra chce?! Nechci aby mě zabil!
Začínám pomalu couvat..utíkám do nejbližší prázdné místnosti..
Nevšimnu si díry v podlaze..
spadnu do měkkého..
,,Co to je?!"
Kouknu se pod sebe..
,, Pane bože! Ležím na mrtvolách!"
Stuhla mi krev v žilách..všude okolo mě je krev a končetiny mrtvých rozsekaných lidí..
,,hrozný smrad!"
Stěžuju si..
Když se pomalu dostanu z těch sraček na čistou zem..
Rozhlédnu se po nějakých dveřích, kterýma bych mohla utéct od těch mrtvol..
,,támhle!"
Ukážu na jedny dveře v obrovské místnosti plných mrtvol..
Potichu se ke dveřím proplížím a nahlédnu, kde je..
,,nikde nikdo"
Mumlám si pro sebe..
Vyjdu do úzké světlé chodby..plnou obrazů..
,,Hele!"
Vidím dveře s nápisem "EXIT"
Rychle se k nim dostanu..otevřu je..za nimi starý zjizvený muž s napjatými pažemi připravenými mě uhodit..
Stalo se..
...
Někam mě táhne..
...
Pokládá mě na stůl..
...
Rozřezává mě břicho..
...
Pojídá mé vnitřnosti..
...
,,jsem v nebi?"
Ptám se..
,,Ne! Moniko vstávej!  Přijdeš pozdě do školy!
Řve na mě moje starostlivá matka..
Otevřu oči..
,,Co se stalo?"
Ptám se nechápavě..
,,Moniko! Nech těch debilních otázek a vstávej! Musíš do školy, jasný?! "
Řve na mě máma..
V tu chvíli mi docvaklo.., že jsem doma..v posteli, rozespalá a šťastná...
a...
,,ŠKOLA?!!"

Achooj :3
Vítám vás u konce tohohle příběhu xd
Doufám, že se vám líbilo :')
Omlouvám se za chybky x3
Příběh je z mé hlavy..xd žádná inspirace :d ale i přesto si myslím, že to není tak zlé.. :< xd
Tak zase u dalšího příběhu! Který bude co nevidět 🙈
Boi~