One Direction - One Shots

Lilo

Probudily mě teplé sluneční paprsky, které se k nám do ložnice vloudily skrze závěsy.
Pomalu jsem se rozkoukával. Hmatal jsem svou rukou na druhou stranu postele ve snaze najít svého přítele, ke kterému bych se mohl přitulit. Ale byl jsem zklamaný, když jsem nic nenahmatal. Bylo tam prázdno.
To mě přinutilo zcela otevřít stále rozespalé oči.

Ještě sem se ujisti, ale opravdu tam nebyl. Posadil jsem se a protáhl se.

Mé nohy se dotkli studené podlahy, což takhle po ránu opravdu příjemné není.

Roztáhl jsem závěsy a chvilku se kochal nádherným výhledem na ještě klidný Londýn.
Kochal jsem se tak dlouho, než mi došlo, že před oknem stojím zcela nahý. Snad mě nikdo neviděl, ale i kdyby, nemám se za co stydět. Založím si ruce na prsou a sám pro sebe se usměju.

Jdu projít zbytek bytu, a doufám, že ho najdu. A co myslíte? Nikde nebyl. Vzdal jsem to, asi skočil do obchodu.

Přešel jsem do kuchyně.

Jakmile jsem vstoupil, do nosu mě udeřila nádherná a příjemná vůně, pro mne už velmi známá. Můj pohled okamžitě zabloudil ke stolu.

Přišel jsem blíže a čekala tam na mě snídaně v podobě mého oblíbeného snídaňového jídla. Byl tam můj oblíbený nápoj a tím byl pomerančový džus. Na talíři se nacházela míchaná vajíčka spolu se slaninou. A co mě ještě více potěšilo, bylo, že tam také byly toasty. Ale nebyly to ledajaké toasty, byly ve tvaru srdce.

Zda účel této snídaně byl, aby mi to udělalo radost, tak to svůj účel splnilo a to několika násobně.

Byl jsem až moc zaujatý touto skvělou snídaní, že jsem si nevšiml papíru, co leží hned vedle.

I když bych se moc rád pustil do mistrovského jídla, co bylo připraveno speciálně pro mě, tak zvědavost mi nedá a natáhnu se pro onen, ještě neidentifikovatelný kus papíru.
Ale předpokládám, že to budě nějaký vzkaz.

„Dobré ráno zlatíčko. Doufám, že ses dnes krásně vyspal. Dnes je opravdu důležitý den. Nic ti nebudu prozrazovat, jediné co ti řeknu, je to, aby ses převlékl a připravil. O kolo poledne si pro tebe přijdu. Také doufám, že ti snídaně udělala radost a chutnala ti. S láskou tvůj milovaný Liam."

Určitě se teď usmívám jako sluníčko na hnoji a červenám se jak zamilovaný puberťák.

No pravda to je, až na to, že nejsem puberťák.

Dopis odložím a dojím si svou snídani. Po tom co obsah skvělé snídaně leží v mém žaludku se přesunu do koupelny, kde si udělám ranní hygienu.
Poté se přesunu zpět do naší ložnice.

Otevřu skříň a vybírám vhodné oblečení, ale nenapsal mi tam, kam půjdeme ani sebemenší náznak.
Takže nevím, jestli něco sportovnějšího nebo nějaký oblek.

Jsem horší jak holka.

No tak Loui, přemýšlej.

Po dlouhém váhání se nakonec rozhodnu pro takový neutrální styl. Černé upnuté džíny, k tomu černé tričko a mikinu od addidas. Ano, prostě miluju černou.
Snad toto bude vhodné místu, kam půjdeme.

-----

*Klap klap*

Rychlým krokem se vydám za zvukem, který vyhází od našich vchodových dveří. Otevřu a přímo před obličejem mám puget krásných rudých růží.

„Kdopak se schovává za tímto krásným překvapením?" Vím jen o jednom jediným člověku, který by toto udělal. Růže odkryjí „záhadnou osobu", kterou není nikdo jiný, než ten nejlepší člověk na této zemi, co na této zemi, v celém vesmíru.
Liam