One Direction - One Shots

Ziall

Do dalšího dne jsem se probudil celkem nervózní. Žaludek jsem měl stažený, jako dívky mají svázaná svá těla v korzetu. V noci jsem se často budil a né a né pořádně zabrat. Z postele se mi vůbec nechtělo, ale musel jsem, neboť za necelou hodinku by měl přijít Zayn.
Peřinu jsem ze sebe neohrabaně skopal, nohy jsem svěsil podél postele. Chodidla se dotkla chladné podlahy a tělem mi projel nepříjemný pocit, který způsobil, že se mi na těle naježily všechny chlupy.

Mé kroky se automaticky rozešly do koupelny, kde jsem si udělal základní ranní hygienu. Rozhodl jsem si dát vanu, abych se trošku uvolnil před dnešním dnem, který bude pro mě velmi náročný a to hlavně psychicky. Otočil jsem kohoutkem pro teplou vodu. Když se vana pomalu začala plnit, přilil jsem pěnu do koupele a čekal, než se vana dostatečně napustí. Tělo se mi pomalu celé ponořilo do příjemně teple hřející vody. Začínal jsem pociťovat, že se mi vše v hlavě začíná uklidňovat a přestávám nad vším tak přemýšlet. Celý jsem vypnul a jen relaxoval. Ještě nějakou tu dobu jsem tam ležel, ale mé lenošení přerušil zvuk zvonku, který se rozezněl celým mým útulným bytem.

Velmi nerad, protože sem se tam cítil konečně bezstarostný, jsem vylezl z vany a kolem pasu jsem si obmotal ručník a pouze v něm jsem šel otevřít. Věděl jsem, kdo za dveřmi bude, proto jsem se neobtěžoval se nějak obléknout. Jakmile jsem otevřel, přede mnou se objevil onen člověk, který mi dává smysl života.

Naše pohledy se střetnou. Jeho oči s barvou oříškové čokolády se vpijí do těch mých oceánově modrých. V ten moment jakoby vše kolem nás zmizelo a existovali jsme pouze mi dva. Ten kdo přeruší tento moment je on. Jeho rty se jemně otřou o ty mé. Z letmé a jemné pusy se v zápětí stane drsný, ale přesto vášnivý polibek.

„Chyběl si mi." Mrmne do polibku.
„I ty mě." Povím, když se od sebe po chvíli odtáhneme, kvůli nedostatku kyslíku.
„Pojď dovnitř, nebo nás někdo uvidí." Řeknu a vzápětí ho vtáhnu dovnitř. Když za námi zavřu, otočím se na něj a sleduji, jak mě doslova svléká pohledem. No, i když, nemá toho moc co svléknout.

„Nekoukej tak na mě." Povím mu už lehce červený a odcházím do své šatny, abych se převlékl. Chvilku tam tak stojím, a přemýšlím, co si vezmu. Nakonec se rozhodnu pro klasiku a to není nic jiného, než černé skinny jeany a bílé tílko.

Jakmile se obléknu, jdu zpět za Zaynem, který se nachází v kuchyni. Potichu jsem se tam vplížil, abych ho nevylekal a nevyrušil. Opřel jsem se o futra dveří a mlčky ho sledoval, jak se snaží něco ukuchtit. Je vcelku vtipné ho sledovat, jak se tam v tom plácá. Trochu se zašpinil, což mu přidalo ještě víc na roztomilosti. Ještě chvilku jsem se kochal pohledem na něj, než jsem se k němu ze zadu opatrně přiblížil a ruce jsem spojil na jeho bříšku, čímž jsem ho objal a hlavu jsem mu položil na rameno.

„Copak tu vyvádíš?" Řečnicky jsem se zeptal s pobavením v hlase.
„No, chtěl jsem ti připravit něco k snídani, ale nějak se mi to nedaří." Odpoví mi a já se porozhlédnu po kuchyni, kde to vypadá jako po výbuchu.
„Ukaž, pomůžu ti." Líbnu ho na ucho, pustím ho ze svého objetí a začnu mu pomáhat. Nakonec společnými silami připravíme skvělou a chutnou typickou anglickou snídani. Naše výtvory si přeneseme ke stolu, kde se do toho s chutí pustíme.

„A jak ses vůbec vyspal?" Zeptá se poté, co dojí poslední sousto.
„Abych pravdu řek, moc dobře ne. Celou noc jsem se budil a jsem strašně nervózní." Odpovím, dívajíc se do země. Cítil jsem, jak mě chytil za ruce, jelikož se zvedl a klekl si přede mě.
„Lásko, taky jsem nervózní, ale spolu to zvládneme ano? Spolu totiž dokážeme všechno, i nemožné." Jednu ruku mi pustí, aby mi mohl zvednout hlavu, tak, abych se mu podíval do očí. Cítil jsem, jak se mi do očí hrnou slzy. Jedna nezbedná slza opustí mé oko a postupně se za ní hrnou další a další. Cítil jsem jeho ruce na mé tváři, jak my utírá slzy a zároveň mě po tváři hladí.

„Hlavně prosím neplakej. Nerad tě vidím plakat. Bolí mě to." Řekne a už si mě vtahuje do svého náručí. Jedině v jeho náručí se cítím v bezpečí. Vždy mě dokáže zahřát a uklidnit. I teď se mu to povedlo. Díky jeho objetí a konejšivých slovech jsem se, alespoň z části uklidnil. V jeho objetí bych zůstal rád už navždy, ale bohužel jsme už museli vyrazit, jelikož nás už sháněli kluci. Vzal jsem si důležité věci, zamkl za námi a šli jsme do auta, které na nás už čekalo. Nasedli jsme a jeli jsme do arény, kde dnes bude koncert, na kterém se stane ona důležitá věc. Čím blíže jsme byli u místa konání, tím více jsem byl nervózní. Zayn to nejspíše vycítil, protože mě chytl za ruku, kterou vzápětí silně zmáčkl a povzbudivě se na mě usmál. Auto zastavilo před velkou halou a my jsme vylezli.

„Takže to nejdříve řekneme klukům?" Ujistím se.
„Ano, přesně tak jsme se domluvili." Povzbudivě se na mě usměje a společně se vydáme do haly. Jdeme přímo do naší společné šatny. Před dveřmi se zastavím.
„Zvládneme to." Zašeptá. Vtiskne mi rychlý polibek. Zhluboka se nadechnu a otevřu dveře.

„No konečně, už jsme po vás chtěli dát celostátní pátrání." Vykřikne Loui a když nás spatří, tak si oddychnou. Nad tím se lehce zasměju.
„Víte, chtěli bychom vám něco dost důležitého říct." Začne Zayn a já se na něj nervózně podívám.
„Posloucháme." Odpoví Liam, který si sedá na pohovku.

„Už je to delší dobu, co to takhle je. Dlouho jsme to tajili, ale rozhodli jsme se, že dnes to všem řekneme, dál už to tajit nechceme, jelikož nás to ubíjí." Řeknu rozklepaným hlasem. Zayn pokračuje, ví jaké to pro mě je.
„Ale ještě než to vypustíme do světa, jsme to chtěli říct vám, abyste nebyli překvapeni. Před několika měsíci přesněji před třemi jsem zjistil, že moje city tady k tomu blonďatému paku nebyly pouze přátelské. Začalo to vzrůstat a vyklubala se z toho láska." Usměje se na mě a přitáhne si mě do objetí.
„Chodíme spolu." Zabořím se mu do hrudi, a očekávám to nejhorší. Nic není slyšet a po chvilce se celou místností rozezní potlesk. Nechápavě a zmateně zvednu hlavu a podívám se na kluky a poté na Zayna. Ten nevypadá o moc líp, že by to chápal. Když kluci vidí, jak jsme zmatení, raději přestanou.

„No víte, my jsme to tušili, že mezi vámi něco je." Začne Harry.
„Jen jsme čekali, kdy se nám přiznáte. Kdy se nebudete bát se nám svěřit." Řekne Loui, který k nám přejde.
„Jsme rádi, že jste nám to konečně řekli." Usměje se na nás Liam. A mě v tu chvíli spadne obrovský kámen ze srdce, když se podívám na Zayna vidím, že on je na tom stejně. Silně ho obejmu a konečne se zase začnu usmívat.
„Ani nevíte, jak jsem si oddychl. To tajení vám mě ubíjelo." Přiznám se.
„A jak dlouho to už víte?" Zeptá se jich Zayn a já se na ně znovu podívám, protože by mě to taky dost zajímalo.

„Pamatujete si, ten koncert před dvěma měsíci?" Řečnicky se zeptá Loui. Oba jen přikývneme a dále posloucháme.
„Celou dobu jste na sebe pokukovali. A jak jsme potom jeli do toho baru." Zastaví se, jelikož se začne smát.
„Trošku jste se přiopili a začali jste se k sobě lísat. No a jak jste byli nalitý, tak jste se spolu tak zvaně začali cucat no a tak nějak nám to došlo." Dopoví za něj Liam a já zrudnu jako rajče.
„Bože to muselo být trapné." Špitnu.
„To už to víte tak dlouho? Proč jste nám to nedali nějak najevo?" Překvapeně se na ně Zee podívá.
„Nialle nebylo to trapné, ale spíš vtipné." Louis se nepřestává smát.
„A ano, protože jsme stále čekali, kdy nám to sami řeknete." Všichni kluci vstanou a jdou k nám.
„Moc vám to přejeme a doufáme, že vám to vydrží." Všichni nám pogratulují a obejmou nás.

„A jestli jsem to správně pochopil, tak máte dnes v plánu to říct na koncertě, že?" Ujistí se Liam. Pouze přikývnu a zase se mi vrátí ten nepříjemný pocit.
„Řekl jsem něco špatně?" V jeho hlase poznám, že se vyděsil.
„Neřekl, jen Niall má od rána špatný pocit a bojí se." Sklopím hlavu, a Zayn si mě přitáhne zpět do silného obětí.
„Brácho, to zvládnete a bude to dobré, uvidíš a my vás budeme podporovat." Povzbudivě se na nás usmějí.

„Za půl hodiny se začíná." Upozorní nás security. Všichni se společně začneme rozezpívávat. Čas uteče jako voda a my už musíme jít na pódium. V zákulisí se ještě zastavíme, společně si dáme náš pokřik a kluci po jednom vybíhají na pódium. Já vybíhám jako poslední, ale ještě než odběhne Zayn, vtiskne mi vášnivý polibek a řekne mi ty dvě úžasná a hřející slova, které mě dokážou uklidnit. „Miluji tě." Usměju se nad tím, zhluboka se nadechnu a běžím za nimi.

Dav fanoušků nás vítá šíleným křikem. Skandují naše jména. Je na nich vidět, že se jim plní jejich sen. Toto mě vždy naplní energií a doslova na vše zapomenu. Jen si užívám přítomnost těch, kteří splnili sny nám. Snažím se jim plně věnovat, každému dát najevo, že o nich víme a že jim jsme neskutečně vděční za to, co pro nás dělají. Ale i přes to, že mě toto tak neskutečně naplňuje, dnešek byl jiný, byl jsem nervózní, ale snažil jsem se to nedávat najevo.
„AHOJ LONDÝNE!" Zakřičí do mikrofonu z plných plic Harry a fanoušci začnou šílet.
„Jste připraveni to tu s námi rozjet?!" Ozve se Louis a začne první písnička Up All Night.

„It feels like were living in fast forward And not a moment passing by." Začne první slova Liam a fanoušci doslova začnou šílet. Doslova celá aréna zpívala pro ně tolik známá slova písničky spolu s námi. Koncert se blížil ke konci, což znamenalo jen jedno. Nastal čas. Čas pravdy.

„Wohou, koncert už se pomalu blíží ke konci a je tu něco, co bychom vám chtěli říct." Začne Zayn a pomalu přejde ke mně.
„Chtěli bychom vám říct něco pro nás velmi důležitého a doufáme, že to přijmete a neodsoudíte nás za to." Řeknu tentokrát já, ale ne s tak pevným hlasem jako Zee. Když zvednu zrak a podívám se do publika, všichni si začali něco šeptat a to mě rozhodí ještě víc, ale jak si všímám tak Zayna taky. Chce pokračovat, ale nějak na to nemá sílu. Nemá sílu je překřikovat.
„TICHO PROSÍM!" Zakřičí do mikrofonu kluci a všichni v aréně ztichnou. Povzbudivě se na nás podívají a Zee pokračuje, jelikož já na to prostě nemám.
„Je to pár měsíců, co jsem si něco uvědomil. Přerovnal jsem si to v hlavě a urovnal své priority. Zpočátku jsem si to nechtěl připustit, ale čím více jsem mu byl nablízku tím víc se mi dostával ne jen do mysli, ale i do srdce." Na chvilku se odmlčí, aby si urovnal, co chce říct.

„Toto rozhodnutí mi změnilo život a nikdy toho nebudu litovat. Pouze doufám, že toto budete akceptovat. Zamiloval jsem se. Zamiloval jsem se do člověka, který právě teď a právě tady stojí po mé pravici." Chytne mě za ruku a otočí se na mě, aby mi mohl pohlédnout do očí.
„Miluju tě Nialle Horane. Miluju tě celým svým srdcem." Řekne dívajíc se mi do očí. Mé oči se zalijí slzami, které postupně začnou stékat po mých lících. Usměje se na mě a slzy mi otře. Oba pohlédneme do velkého davu fanoušků, čekajíc na jejich reakci. Dlouho bylo ticho, až kluci toto ticho přeruší. Začnou všemožně pískat a gratulovat. To co mě ale překvapilo a to příjemně, že to samé udělali i fanoušci. Začali všemožně křičet a někteří se rozplakali radostí.
„ZIALL! ZIALL!" Začali skandovat sborově a kluci se k nim přidali. Toto mě dostalo a rozplakalo. Spadl mi tak obrovský kámen ze srdce, že si to nedokážete ani představit. Byl jsem tak šťastný. Než jsem se z toho vzpamatoval, byl jsem uvězněn v Zaynově obětí.

Zazpívali jsme poslední, pro nás oslavnou píseň a poté se přesunuli na Meet Greet. Vše probíhalo skvěle, fanoušci nám to moc přáli. Povídali jsme si, fotili se. Byl jsem šťastný. Bohužel toto štěstí chtěl někdo zničit.
Šel jsem si pro pití, když v tom za mnou přišel jeden kluk.
„Ahoj, rád tě poznávám. Jen se napiju a budu se ti věnovat." Řekl jsem mile, a napil jsem se vody.

„Tohle si nech pro někoho jinýho!" Prskne, ale tak, abych to slyšel jen já. Nechápavě se na něj podívám, když vidí můj, jen se uchechtne.
„Zayn byl můj vzor! Někdo, kým jsem se vždy inspiroval. Jak stylem oblékání tak vším ostatním." Ano opravdu byl oblečený stejně jako on, ale stále jsem nechápal, proč na mě mluví tím tónem, jakým mluví.
„Stále nechápu pointu a to, co mi tím chceš říct." Řeknu mu zmateně.

„Věřil jsem, že až si najde holku, najdu si nějakou v nějakých směrech stejnou. Že od něj budu brát inspiraci, jak se k ní chovat, a co dělat a co ne." Na chvilku se odmlčí.
„Ale ty jsi všechno zkazil! On je teplej! A já zklamaný! A ještě si vybral někoho jako si ty? Takového chudáka?" Tyto slova bolí. Opravdu moc.
„Mohl by mít kohokoliv na světě a vybere si tebe? To je nějaká skrytá kamera nebo co?!" Nejsem schopen slova.
„Zajímalo by mě, co na tobě vidí!" Pomalu zase propadám v ten ničící pláč. Jemu se to evidentně líbí, jelikož nepřestává.
„Takový slaboch! Jen brečíš. Jsi mu na obtíž" Vysmívá se mi.
„Udělal by si líp, kdyby si Zaynovi zmizel ze života! S tebou nikdy nebude šťastný."

Poslední slova tak nechutně prskne. Toto je na mě už moc, ale co když má pravdu? Co když by Zaynovi beze mě bylo líp? Co když všechno co řekl je pravda? Toto se mi honilo hlavou. Jsem slaboch, nic nedokážu zvládnout sám. Vždy za mě vše udělá on. S hlavou plnou myšlenek na to, jaký jsem špatný a že svou přítomností mu jen ubližuji, jsem se s pláčem rozutekl pryč.

„NIALLE!" Slyšel jsem křičet sborově kluky. Nevnímal jsem je, nikoho. Myšlenkami jsem byl jinde. Nejprve jsem vyběhl ven z místnosti a poté i z celé arény. Utíkal jsem nočním Londýnem neznámo kam.

„LÁSKO!" Slyšel jsem útržky nějakých pokřiků na mě a z toho jsem usoudil, že za mnou někdo běží a nejspíše podle oslovení to byl Zayn.

 Nedokázal jsem se zastavit, naopak jsem ještě zrychlil. Pořád jsem přemýšlel nad tím, co mi ten kluk řekl. Co když měl opravdu pravdu? Aniž bych si to uvědomoval, přibližoval jsem se k jakémusi mostu. Když už jsem stál na samotném mostě, pevně jsem se rukama zapřel o zábradlí. Hleděl jsem dolů. Má hlava byla zaplněna těmi nejhoršími myšlenkami. Dole se poklidně linula voda a já nedokázal myslet na nic jiného, než na to, že když jim zmizím ze života, opravdu jim bude lépe. Rukama jsem se stále držel zábradlí, které jsem pomalu přelézal. Bylo to, jako by mě voda volala k sobě, jako by mě k sobě táhla. Zavřel jsem oči a zhluboka se nadechl, když v tom, mě někdo chytil za ruku. S uslzenýma očima, jsem se na tu osobu otočil a pohlédl jí do očí. Byl to Zayn.

Nialle, co to děláš?" Promluvill na mě zlomeným a uplakaným hlasem. Pohled na něj mě ničil, ještě víc.

„Ten kluk měl pravdu." Špitl jsem zlomeně.
„Jaký kluk? Jakou pravdu? Co to povídáš? Pojď zpátky prosím." Prosil, byl zoufalí stejně jako já. „Jsem ti jen na obtíž, semnou nikdy nebudeš šťastný." Jeho výraz se změnil na lehce naštvaný. Naštvaný na toho kdo mi tohle řekl. Byl jsem jako přibytý, proto přelezl zábradlí za mnou. Pevně mi chytl jednu ruku a druhou mi zvedl hlavu, abych se mu díval do očí. 

„Nic takového není pravda, šťastný dokážu být jen s tebou. SLYŠÍŠ! To ty mi dáváš důvod žít. Nic nevzdat. Jsi něco, bez čeho bych už dál nemohl fungovat. Ten kdo ti tyto hovadiny nakecal, je pěkný debil a ty tomu nesmíš věřit! NESMÍŠ! Není to pravda." Zoufale mi kouká do očí. V jeho očích nacházím bolest a strach. Přitáhne si mě do silného objetí a v zápětí i do vášnivého polibku.

„Omlouvám se." Vydechnu. Díky tomuto jsem si uvědomil, že mi ten kluk chtěl jen ublížit, což se mu povedlo. Uvědomil jsem si, jaké mám štěstí, že právě on je mou součástí.
„Miluju tě." Špitne, ale tak, abych ho slyšel.
„Miluju tě." Zopakuju tyto dvě nádherná a pravdivá slova. Odtáhli jsme, a dívajíc si do očí jsme tam jen tak stáli. Myslel jsem si, už bude vše v pořádku, jenže opak byl pravdou. Dostal jsem křeč do mé pravé nohy, která se mi podlomila a vzápětí podklouzla.

„LÁSKO!" Zakřičel vyděšený Zayn a okamžitě ke mně natáhl ruku. Chytl jsem se jí, ale bylo pozdě. Neudržel nás a já jen cítil, jak oba volně padáme. Vše se najednou zpomalilo. Stále, držíc se za ruce jsme padali do hlubin vody, která nás k sobě táhla jako magnet. Naposledy jsem se podíval na tu andělskou tvář. Na toho člověka, který mi ukázal, co je to láska. Ucítil jsem silný náraz a vše kolem mě zmizelo.
TMA. 

Ahoj! Moc se omlouvám, že nová jednodílovka je až teď, ale bohužel ve škole jsem toho měla teď opravdu hodně. Psala jsem ročníkovou práci, takže jsem psaní měla až až :D :).
Zároveň doufám, že jsem splnila očekávání a jednodílovka se líbila ne jen tobě, ale i vám ostatním :)
Budu ráda, když mi napíšete názor, jak se vám líbila. Na tuto jednodílovku jsem obzvlášť pyšná, jelikož je ne jen nejdelší, ale také mi přijde taková "nejpropracovanější" :D :).

Opravdu budu ráda, za nějaký ohlas jak vote tak komentářem <3

Budu se těšit u další!
Ellie <3