Uvěznění

Lov

Žiju v Kalientě, to je jedna z nejmenších zemšťanských vesnic. Panuje tu taková hierarchie....jsme rozdělení do čtyř skupin...
Mírumilovní, ti pomáhají starším a učí malé ďeti základní veci, které by měli umět.
Spravedliví, ti pracují na polích...
Čestní, ti většinou učí na akademii, nebo obchodují s jinou rasou.
Osvobození, to jsou bojovníci, kteři také loví a hlídají hradby naší vesnice. A sem patřím i já, odmalička mi říkali, že budu jako rodiče, čestná, ale později se ukázala má pravá tvář....a tak jsem podstoupila výcvik a jsem osvobozená. Pro rodiče je to čest mít ďítě v jiné skupině, ukáže se tak, že to není zděděné, ale že je tento jedinec výjimečný.
Sešli jsme se u brány, jako každou sobotu, všichni z osvobozených, všichni v černé a s meči u pasu, každý ma na obličeji nějakou kresbu (media), znak, zastrašující znamení, jako kdybychom šli do boje. Jen já jedína mám s sebou i luk.....jako vždycky...pomyslela jsem si a pohledem jsem zůstala viset na Masonovi, který právě otevíral bránu hradeb....Ach bože, já ho tak nesnáším... pomyslela jsem si když se na mě povíšeně usmál. Hodila jsem si luk na záda rozběhla se první přímo do hustého Temného lesa, věděla jsem že ho to naštve....vždy totiž chce abychom se všichni seřadili a šli za ním, já však vždy uteču. To si si vážne myslel, že tě budu poslouchat? OMYL! Pomyslela jsem si když jsem se otočila a zahlédla jeho rozzuřený obličej. S pomyšlením, že jsem na Masonem vyhrála jsem se rozběhla přímo do středu lesa, kam se skoro nikdo neodváží.
Zaslechla jsem za sebou šustění listí, spadeného na zemi, okamžite jsem se natáhla pro luk a jeden šíp a s otočením zamířila na místo odkud zvuk vyšel. Přiblížila jsem se a zahlédla jsem krásného mladého kolouška. Kdybych ho zasáhla, což by se stalo, kůži bych mohla prodat za vích peněz než maso z dospělého jelena, ale nemohu přeci sebrat život nekomu tak nevinnému, tak ohroženému... Najednou sem za mnou něco pohlo, až nadnormální rychlostí jsem se otočila a zamířila na cíl stojící asi metr přede mnou, byla to osoba zahalená v černé, také na mě mířila šípem. To není nikdo od nás, tak co tady dělá?
,,Kdo jsi?'' Vytrhnul mě z myšlenky mužský hlas. Zandala jsem šíp zpět do toulce a luk si dala na záda ,,Kdo jsi ty?'' Nad touto odpovědí se jen povrchně pousmál, nechtěla jsem se podřizovat, tak jsem se začala dohadovat ,,To nebyla odpověď!''
Nandala jsem si víc kapuci aby mi nešlo vidět do obličeje. ,,Proč jsi na mě přestala mířit?'' S touto otázkou trochu povolil napětí tětivy a i jeho sevření šípu přestalo být tak křečovité. ,,Kdyby jsi mě chtěl zabít, už dávno by jsi to udělal...'' v okamžiku kdy jsem to dořekla na mě přestal mířit a začal se ke mě přibližovat. Když byl asi patnáct centimetrů od mého obličeje zastavil se a klidným tichým hlasem řekl ,,Kdybych tě chtěl zabít byla by jsi mrtvá dřív, než by jsi vůbec věděla, že jsem tu!'' Naklonila jsem se k němu blíž aby začal být nervozní, což se povedlo a potom jsem s kameným výrazem promesla ,,Kdybych věděla, že mě chceš zabít, byl by jsi mrtvý ještě dřív než jsi si sedl na ten strom! Jsi hodně hlučny a proto ti řeknu jedno tajemství, Máš se ještě hodně co učit!'' Na chvíli jsem se odmlčela aby pochopil, že to myslím vážně. Potom už jsem jen dodala, že pokud mě omluví, měla bych jít lovit.
____________________________________________________________________________________________
Vracela jsem se k bráně s tím, co jsem dnes ulovila, to znamená tři veverky, docela malý zajíc a srnec. Veverky jsem nesla nazádech a zajíce se srncem jsem táhla za sebou. Vážně mi není příjemné zabíjet navinná stvoření, ale nějak žít musíme. U brány mě zastavila Kate a hned mi vynadala, že jdu zase pozdě. Kate je něcho jako hlavní Mírumilovná. Omluvila jsem se jí za svůj pozdní příchod, ale už jsem myslela na to, jak bude Mason naštvaný, až zjistí, že jsem si při lovu zase vedla dobře.
Před naším domem už čekal můj otec, Charlie Vinson, ředitel Kalientské zemšťanské akademie. Podala jsem mu své úlovky, se kterými beze slova odešel. Díky Ario, jsi moc hodná, že se staráš o to abychom mohli aspoň něco jíst... pomyslela jsem si a vešla do dveří, tam mě chytila Tara, moje mladší střeštěná sestra a táhla mě do mého pokoje. ,,Matka říkala, že si máš zabalit věci, protože máš zítra rozhodovací zkoušku." Ajo,ta zkouška! Vyhodila jsem Taru ze svého pokoje a začala jsem doslova házet těch pár kusů oblečení co mám do tašky, potom jsem nahoru začala skládat nějaké své nejnutnějsí veci.