Uvěznění

Akademie

Už je to týden co jsem se spojila s Siga (mým démonem), celý ten týden jsem s ní chodila lovit, jsme propojení ale ještě jsem se nic nenaučila. Taky aby jo, vždyť teď tam jedeme povozem.
____________________________________________________________________________________________
Nejsem nervózní, nebojím se, jsem jen zvědavá....hodně zvědavá....
Vešla jsem dovnitř obří budovy a zahlédla skupinku lidí, čekali na rozřazení pokojů. Přistoupila jsem k nim blíž a Siga se postavila vedle mě. Najednou se někdo postavil vedle mě a tichým, skoro neslyšným hlasem řekl ,,Kdyby jsi mě chtěl zabít, už dávno by jsi to udělal! " Podívala jsem se na osobu, která to řekla a v tu dobu mi naběhla husí kůže ,,Ty?!" Vyletělo ze mě až moc udiveným tónem. ,,Ahoj, taky tě zase rád vidím, j...."
,,Look Laightwood........pokoj číslo 317!"skočil mu do řeči ten mág, který mě sem přivedl. Z toho že zpozorněl, když starý mág vyslovil to jméno, Look Laightwood, jsem usoudila, že je to jeho jméno. ,,Tak, ty moje jméno znáš, teđ je na čase abych já poznal to tvoje...." odmlčel se, ale jelikož jssm neodpovídala začal znovu ,,No dobře budu ti říkat.....střelec! Ale chci vidět aspoň jak vypadáš." Jasně že chce, taky chci vidět, jak vypadá bez kapuce,ale oba dva jsme jí nechali nasazenou. ,,Aria Wansnová.......pokoj číslo 319!" I když jsem nechtěla, při vyslovení mého jména jsem zbystřila. ,,Aha....tak Aria...jsme skoro sousedi není to štěstí?" Otočila jsem se k němu čelem a povedlo se, co jsem chtěla,znervózněl. ,,Chťel si vidět jak vypadám!? Jako noční můra každého, koho nenávidím a takových je hodně....... Nepřej si patŕit mezi ně!" Chtěla jsem odejít, ale zadržel me ,,Prosím....." řekl smutným, ale upřímným hlasem. Přistoupila jsem k němu a sundala mu kapuci, měl světlé vlasy a bledou pleť, vypadal trochu jako duch, alepřišel mi, jako bych ho znala.... Poté jsem o krok odstoupila a sundala i svoji kapuci, začal si mě prohlížet a chtěl něco říct, ale já si prostě znovu skryla obličej a vlasy a vydala se i se Sigou na pokoj. Asi po pěti minutách jsem uslyšela zaklepání na dveře, ,,Ano?" zeptala jsem se a do mého pokoje vešla malá stará paní a podala mi hromádku oblečení ,,Tohle budeš nodit každý den!" Po jejím odchodu jsem si hromádku prohlédla, byly to černé kožené kalhoty, černé tílko a kožené rukavice, které končily ve třetině prstu. Celkem dobrý......lepší než nejaké šatičky! pomyslela jsem si, ale najednou se zase ozvalo to klepání. Šla jsem otevřít a zahlédla ji znovu ,,Ještě jsem ti zapomněla říct, že první hodina začína za.....tři minuty!"