Uvěznění

Zkouška

,,Okamžite vylez z té postele!" Začala na mě ječet moje matka, která práve vletěla do mého pokoje. Zkouška! pomyslela jsem si a kupodivu bez odmlouvání jsem se vyhrabala z postele. Postavila jsem se na nohy a pocítila chladný vzduch, který se do malé místnosti vlévaj ještě menším oknem. Měla jsem smýšené pocity, byla jsem naštvaná, že musím vstávat. Byla jsem ráda,  že hned po ránu cítím čerstvý vzduch. Byla jsem nervózní ze zkoušky a byla jsem zvědavá na své výsledky. Najednou moje myšlenky zalétly někam, kam bych to nikdy nečekala...........na  toho kluka ze včerejška. S touto myšlenkou jsem zavítala ke skříni, vzala jsem si oblečení, černé legíny a bílou košili, pohodlné, ale slušnější než tepláky. Do mého pokoje znovu vrazila moje matka,  vzala  moji tašku a mě a táhla mě ven z domu. Jakmile jsem zhlédla stánky,  které se lemovali kolem hlavní cesty, probudil se ve mě nakupovací adrenalin. Na prvních stáncích byly nože, dýky, meče, luky, vrhací dysky a všeliaké další zbraně. Potom už se stánky rozdělovali do dvou částí, pro magické a pro normální. V části pro normální občany byly různé knihy o historii, školní uniformy, sešity, pera, batohy a potřeby pro děti. Na druhé straně, ve věcích pro mágy byly spíš rituální a kouzelnické knihy, démonologie, úhly na kreslení, pergameny, tlusté deníky, do kterých si má každý mág poznamenávat vše, co se naučil,  po vystupování akademie. Najednou jsme zastavili a  já jsem musela odtrhnout pohled od magických věcí a podívat se na muže, který stál před námi. Byl bledý, měl polodlouhé, kaštanově zbarvené vlasy, na sobě měl černo zelený hábit z pravé kůže. Ten musel stát peněz! Pomyslela jsem si.  Muž pokynul rukou směrem ke stanu a já jsem zahléhla pentagram, který měl vytetovaný v pravé dlani. Musela jsem se mu podívat do očí, ale on jen pokývnul hlavou ať jdu dovnitř. Uvnitř byl stůl, za kterým stála žena, která mi řekla, ať přejedu rukou nad kameny, které byly vyskládané na stole (media). Po tom, co jsem to udělala, začala mi dávat další pokyny ,,Teď to udělej znovu a mysli na to, co by jsi chtěla umět a chtěj ať se ten kámen začne vznášet." Udělala jsem to,  co řekla a doopravdy se to stalo.. Jeden kámen se začal vznášet pod mojí rukou (v mediích třetí z prava). Ona ho začala důkladně prohlížet, potom se tam objevili i ten muž s pentagramem a začal ten kámen skoumat ještě důkladněji než ona. Když zahlédla můj nechápavý výraz, vysvětlila mi to  ,,Víš, takovýto kámen si ještě nikdy nikoho nevybral......" pořád jsem to nechápala, ale asi to poznala a pokračovala ,,....takže nevíme co se může stát, ale víme že jsi první svého druhu. "
Ten muž položil kámen zpět na stůl a přistoupil ke mně ,,Tady tohle budeš potřebovat do Marvalské akademie,........a o tom, jaký kámen si tě vybral nikomu neříkej!" Přikývla jsem na souhlas a vydala se za matkou.
Mířila jsem přímo k ní s myšlenkou, co udělá až zjistí, že jsem......že jsem......já jsem mág! Do teď mi nedošlo, že asi umím kouzlit...... ,,Tak jak jsi dopadla?" Ptala se mě nervózně matka, čímž mě probudila z hlubokého bloumání.
Sakra!....jak jí to mám říct?....Musím jí to říct narovinu. ,,...Pojedu na Marvalskou akademii." Obě dvě jsme přestaly dýchat, ale potom mě matka začala obímat a výskat, nechápu proč, umím přece i jiné věci, co ostatní neumí. Naštěstí seztišila, když jsem jí řekla, že se na nás dívají kolemjdoucí. Nakoupily jsme věšchny věci co byly na seznamu, knihy, učebnice, pentagram, pergameny a  wercitus, to jsou ty knihy na zapisování svých poznání.