ー Byla deštivá noc a Yoongi čekal na Hoseoka v pokoji svého bytu. Od rodičů se konečně odstěhoval před pár měsíci.
Hobi kde jsi? Čekám na tebe už víc jak dvě hodiny.
! Zpráva nebyla odeslána !
21:32
Chlapec si povzdechl a telefon položil na polštář vedle sebe.
Cítím se tak sám i ve chvílích, když jsem s tebou, Hobi. Nezasloužím si tě.
Yoongi se zasněně zadíval na zeď s fotkami.
Proč nemohu zapomenout, Jimine? Sny jsou jediné místo, kde tě můžu potkat, a proto si přeji se již nikdy neprobudit.
Vzlykl a otřel si slzu stékající po jeho tváři.
Myšlenky na tebe mě zabíjí.
Chlapcův telefon zavibroval a světlo displeje zaplavilo pokoj.
Nová zpráva od:Jimin ♡
Může se vzpomínka stát znovu skutečností, hyung?
4:32
Yoongi si tu zprávu četl znovu a znovu.
Kdo jiný by ohlásil svůj návrat takovým způsobem než zrovna ty?
Bez přemýšlení se chlapec rozběhl ke dveřím a vyběhl ven do deště.
Stál tam.
Modré světlo displeje mu zářilo na tvář, zatímco si prohlížel mlčícího Yoongiho před sebou.
,,Kde jsi byl?" Bylo to jediné, na co se Yoongi vzmohl.
,,Omlouvám se, hyung." Odpověděl šeptem Jimin. ,,Ani nevíš jak mě to mrzí-"
,,Pšššt" Přiložil starší chlapci prst na ústa, aby ho umlčel. ,,Nic neříkej, Jiminie. Jen mi slib, že už nikdy neodejdeš." Dodal a vtiskl Jimina do pevného obětí.
,,Slibuji" Usmál se a políbil staršího na rty.
♡
Vím, že někteří nemají rádi smutné konce, a proto jsem napsala i tento, takže si můžete domyslet jak tato ff skončila. ^^
