Já: Kde to jsem...
James: „Tommy. "
Já: Brečíš? Proč? Všude je tma. Vše tak moc bolí.
James: „Jsem idiot. Nevěřil jsem ti a radši věřil člověku, kterého jsem ani neznal. Tak moc mě to mrzí."
Já: Mrzí... Co tohle slovo zmůže. Čas jím nevrátíš.
James: „Klidně zmizím z tvého života, když si to budeš přát. Slibuju. Jen. Jen prosím. Buď v pořádku. D-doktoři říkali, že jsi měl štěstí, ale že můžeš mít trvalé následky. To se uvidí až se probudíš. Nechtějí mi říct nic bližšího. Prý nejsem rodina...Je to moje chyba. Zase je to moje chyba. "
Já: Takže auto? A proč se obviňuješ? Byla to má chyba. Vběhl jsem tam.
James: „Zachoval jsem se jako srab, Tommy. Vzteklej srab. Místo toho, abych tě chránil, jsem ti tak moc ublížil. Kdybych neodešel...neuvěřil...nikdy by se to nestalo."
Já: Máš tak teplou dlaň.
James: „Odpusť mi prosím já moc tě miluju a ten kluk v baru. Byl to jen kluk z práce. Chtěl jsem ho seznámit s Miou a pak jsem tam uviděl tebe a... Nikdy jsem si tě nezasloužil. "
Já: Prosím nepouštěj mě.
James: „Miluju tě, Tommy a až se uzdravíš tak. Tak se budu snažit dát vše dopořádku. Pokud budeš chtít tak. Já. Nikdy tě už nepustím, Tommy. Nikdy."
Já: Děkuju.
ČTEŠ
Nepouštěj
Short StoryCharlie: „Seš strašnej šprt, víš to? " Já: „Jsem si toho plně vědom." Charlie: „Měl by ses taky někdy odvázat." Já: ,„Mně se můj život líbí." Charlie: „Přece nechceš skončit sám, ne? " Já: „Mám přece tebe." Charlie: „Mám tě fakt rád ale ty jsi pr...
